1. Disociace látek
Mnohé sloučeniny se při rozpouštění ve vodě štěpí na své ionty (kationty a anionty), čemuž se říká disociace.
Síran měďnatý CuSO4: Kation měďnatý Cu2+ + anion síranový SO42-
Uhličitan sodný Na2CO3: Kation sodný Na+ + Anion uhličitanový CO32-
Chlorid draselný KCl: Kation draselný K+ + Anion chloridový Cl-
2. Teoretické odvození složení solí
Soli můžeme hodnotit dle toho, zda pochází ze slabých či silných kyselin nebo zásad (viz Teorie acidobazických reakcí), například:
Dusičnan stříbrný AgNO3: silná kyselina (kys. dusičná) + slabá zásada (hydroxid stříbrný)
Fosforečnan draselný Ca3(PO4)2: slabá kyselina (kys. fosforečná) + silná zásada (hydroxid vápenatý)
3. Hydrolýza solí
Při rozpouštění soli ve vodě reaguje slabší kation či anion (dle konkrétní soli) s částicemi vody za vzniku původní kyseliny či zásady (tato sloučenina může být i jen teoreticky odvozená, například neexistuje hydroxid stříbrný, ale jen hydratovaný oxid stříbrný), oxonionové kationtu H3O+ či hydroxylového aniontu OH- a samotného kationtu/aniontu, například:
Cu(NO3)2 + 4 H2O → Cu(OH)2 + 2 NO3- + 2 H3O+
Na2CO3 + 2 H2O → H2CO3 + 2 Na+ + 2 OH-
Oxonionový kation H3O+ zapřičiňuje kyselé a hydroxylový anion OH-zásadité pH roztoku soli. Jestliže sůl pochází ze silné kyseliny a zásady (např. chlorid sodný NaCl) či slabé kyseliny a zásady, pak k hydrolýze nedochází a roztok dané soli je neutrální (pH = 7).