Hydrolýza
Hlavní záložky
Mnohé sloučeniny se při rozpouštění ve vodě štěpí na své ionty (kationty a anionty), čemuž se říká disociace.
| Název a vzorec sloučeniny | Název a vzorec kationtu | Název a vzorec aniontu |
| Síran měďnatý CuSO4 | Kation měďnatý Cu2+ | Anion síranový SO42- |
| Uhličitan sodný Na2CO3 | Kation sodný Na+ | Anion uhličitanový CO32- |
| Chlorid draselný KCl | Kation draselný K+ | Anion chloridový Cl- |
2. Teoretické odvození složení solí
Soli můžeme hodnotit dle toho, zda pochází ze slabých či silných kyselin nebo zásad (viz Teorie acidobazických reakcí), například:
Dusičnan stříbrný AgNO3: silná kyselina (kys. dusičná) + slabá zásada (hydroxid stříbrný)
Fosforečnan draselný Ca3(PO4)2: slabá kyselina (kys. fosforečná) + silná zásada (hydroxid vápenatý)
Při rozpouštění soli ve vodě reaguje slabší kation či anion (dle konkrétní soli) s částicemi vody za vzniku původní kyseliny či zásady (tato sloučenina může být i jen teoreticky odvozená, například neexistuje hydroxid stříbrný, ale jen hydratovaný oxid stříbrný), oxonionové kationtu H3O+ či hydroxylového aniontu OH- a samotného kationtu/aniontu, například:
Cu(NO3)2 + 4 H2O → Cu(OH)2 + 2 NO3- + 2 H3O+
Na2CO3 + 2 H2O → H2CO3 + 2 Na+ + 2 OH-
Oxonionový kation H3O+ zapřičiňuje kyselé a hydroxylový anion OH-zásadité pH roztoku soli. Jestliže sůl pochází ze silné kyseliny a zásady (např. chlorid sodný NaCl) či slabé kyseliny a zásady, pak k hydrolýze nedochází a roztok dané soli je neutrální (pH = 7).
