Wolfgang Pauli (25. 2. 1900 - 15. 12. 1958)

Švýcarský teoretický fyzik, nositel Nobelovy ceny za fyziku roku 1945 za objev vylučovacího principu, jenž byl pojmenován jeho jménem.

Byl synem profesora lékařské fakulty univerzity ve Vídni. Maturoval ve Vídni roku 11918. Hned po maturitě odešel do Mnichova, kde studoval teoretickou fyziku u Arnolda Sommerfelda. Po skončení studií byl asistentem u Maxe Borna v Göttingem, odkud odešel do Hamburku, kde působil jako univerzitní profesor. V roce 1928 odešel na Konfederální vysokou školu technickou do Curychu. Svůj první vědecký článek, který vzbudil Einsteinovu pozornost a obdiv, uveřejnil hned po maturitě. Jako vysokoškolák ve třetím ročníku pro Encyklopedii matematických věd napsal rozsáhlou stať, která dodnes patří do zlatého fondu literatury o všeobecné teorii relativity. Vylučovací princip objevil Pauli v roce 1924 ještě před vznikem kvantové mechaniky. V článku publikovaném v roce 1925 ukázal, že pomocí čtveřice kvantových čísel lze vysvětlit zaplňování energetických hladin elektrony v atomech, tedy i Mendělejevovu periodickou soustavu prvků. Svoje schéma zdůvodnil principem, podle kterého nemohou existovat ve víceelektronovém systému dva elektrony, které by se shodovaly ve všech čtyřech kvantových číslech. Hlubší zdůvodnění tohoto principu v rámci kvantové elektrodynamiky uveřejnil v roce 1940. V roce 1927 Pauli vysvětlil paramagnetismus elektronového "plynu" v kovech. Ve stejném roce vypracoval nerelativistickou teorii elektronového spinu, stál při zrodu kvantové elektrodynamiky. V roce 1931 předpověděl existenci neutrina. Pauliho příspěvek k rozvoji fyziky nelze hodnotit jen pracemi, které publikoval. Byl nejbližším Bohrovým spolupracovníkem. Nazývali ho "svědomím fyziky".