Encyklopedie pojmů - S

Sabatier Paul - francouzský vědec, 1854-1941, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1912 za vypracování metody hydrogenace org. sloučenin v přítomnosti kovů.

Sacharáty - sloučeniny sacharosy s hydroxidy kovů alk. zemin (s. vápenaté, strontnaté, barnaté aj.).

Sacharidasy - enzymy katalyzující hydrolytické štěpení oligosacharidů (oligosacharidasy), polysacharidů (polysacharidasy), celulosy (celulasy), škrobu (amylasy, diastasy), inulinu (inulinasy).

Salkomin - komplexní sloučenina salicylaldehydu, kobaltnaté soli a ethylendiaminu, schopná vázat ze vzduchu až 5 % kyslíku a zahřátím na 60 °C ho opět uvolnit. S. se používá k výrobě čistého kyslíku.

Sanger Frederick - anglický vědec, nar. 1918, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1958 za práce o struktuře bílkovin, zejm. insulinu.

Saturační plyn - plyn odsávaný z cukrovarnické uzavřené vápenky, v níž vzniká s. p. rozkladem vápence a hořením koksu. Obsahuje 30 hmotn. % kysličníku uhličitého. S. p. se používá k číštění - saturaci - řepné difúzní šťávy čiřené vápnem.

Sdílení tepla - transport tepla v homogenní fázi vlivem rozdílu teplot. ↓Teplo přechází vždy z látky s vyšší teplotou na látku s nižší teplotou (druhá věta ↓termodynamiky). ↓Teplota v uvažovaných bodech daného systému (v teplotním poli) je funkcí souřadnic x, y, z a času T (při neustáleném s. t.): t = f(x, y, z, T). Při ustáleném s. t. teplota není funkcí času t = f(x, y, z). Podle počtu souřadnic, kterými nutno vyjádřit závislost teploty na poloze, se rozlišuje jednorozměrné, dvojrozměrné n. trojrozměrné pole. Z hlediska mechanismu šíření tepla se rozlišuje: ↓vedení tepla (kondukce) - teplo se odevzdává vzájemnou výměnou kinetické energie jednotlivých molekul; ↓sdílení tepla prouděním (konvekce) - uskutečňuje se makroskopickým přemisťováním proudící tekutiny a ↓sálání tepla - je vyzařování energie ve formě elektromagn. vln. Všechny tři druhy s. t. se mohou vyskytovat současně (↓prostup tepla). Statikou s. t. jsou tepelné bilance (↓energetická bilance). Kinetiku s. t. popisují diferenciální rovnice, většinou však pokusně zjištěné závislosti mezi bezrozměrnými kritérii. Tepelný tok je přímo úměrný hnací cíle, tj. rozdílu teplot Δt, a nepřímo úměrný odporu při s. t.Q = Δt/R (zákl. rovnice s. t.).

Sdílení tepla prouděním - (konvekce) současné ↓vedení tepla a přemisťování makroskopických množství tekutiny (různé teploty) kolmo na směr teplotního spádu. Celková rychlost s. t. p. je ve srovnání s vedením tepla podstatně větší. Přemisťování resp. víření ↓tekutiny způsobuje tepelné proudění, které vzniká vlivem místních rozdílů teploty, a tím i hustoty (např. ↓konvektivní sdílení tepla volné) a setrvačné síly při nuceném ↓toku tekutin (↓konvektivní sdílení tepla nucené). Při výpočtu rychlosti s. t. p. je obtížné zjistit teplotní gradient v tekutině, popř. tloušťku laminární vrstvy, v níž je soustředěn hlavní odpor, neboť teplo tady přestupuje jen vedením. Proto se rychlost s. t. p. nevyjadřuje Fourierovým vztahem pro vedení tepla, ale empirickým Newtonovým vztahem: Q = αAΔt, kde hnací síla se vyjadřuje jako rozdíl teploty stěny a střední teploty tekutiny. Součinitel sdílení tepla prouděním α závisí na hydrodynamických a tepelných podmínkách s. t. p. Tuto závislost vyjadřují obecně diferenciální rovnice: Fourierova-Kirchhoffova pro s. t. p. tepla v tekutinách, Navierova-Stokesova pro tok reálné tekutiny, rovnice kontinuity (↓hydrodynamika), která s okrajovými podmínkami tvoří úplnou sestavu rovnic (řešitelnou jen pro jednoduché případy). Pomocí ↓teorie podobnosti se z diferenciálních rovnic získá soubor bezrozměrných kritérií. Ke kritériím hydrodynamické podobnosti přistupují kritéria tepelné podobnosti: Fourierovo kritérium Fo = (aT)/l² charakterizuje neustálené sdílení tepla (a = λ/(Cpρ) je součinitel tepelné vodivosti, který je mírou rychlosti ohřívání tělesa n. tekutiny při vedení tepla), Nusseltovo kritérium Nu = (αl)/λ udává poměr součinitelů s. t. p. a vedení tepla. Prantlovo kritérium Pr = v/a charakterizuje fyz. vlastnosti tekutiny (pro ideální plyny nezávisí na tlaku a teplotě; pro jednoatomové plyny má hodnotu 0,67, pro dvouatomové 0,72, pro trojatomové 0,8 a pro víceatomové 1), Grasshoffovo kritérium Gr = (l³gβΔt)/v² je mírou volného proudění, simplexy geometrické podobnosti li/l1, které vyjadřují geometrické podobnosti systému, popř. další kritéria popisující spec. děj. (Význam symbolů použitých v rovnicích: λ je tepelná vodivost, cp - spec. teplo za konst. tlaku, ρ - hustota, - čas, - charakteristický geometrický rozměr, β - koeficient objemové roztažnosti, - kinematická viskozita). Látkové parametry závislé na teplotě se udávají při aritmetickém průměru teploty stěny a průměrné teploty tekutiny. Funkční závislost mezi kritérii f(Fo, Nu, Re, Gr, Pr, li/l1) = 0 se pro jednotlivé případy zjišťuje experimentálně. Některá kritéria nemají na určitý děj vliv a obecná rovnice se tím zjednodušuje.

Seaborg Glenn Theodore - americký vědec, 1912-1999, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1951 společně s E. M. McMillanem za objevy v chemii transuranů. Objevil plutonium, americium, curium, berkelium, kalifornium, mendelevium a nobelium.

Sedimentace - v geologii souhrn procesů, jimiž vznikají usazené horniny (sedimenty). Předchází ji rozpad hornin na zemském povrchu, přenos čili transport zvětralého materiálu, rozpouštění a chem. vyluhování látek do roztoku a usazení vyloučenin n. vysrážení a akumulace přenášeného materiálu. Závěrečnou fází je diageneze (zpevňování) sedimentů. Sedimenty může přenášet vzduch (vítr) - eolitické sedimenty (např. spraš), pohybující se ledovce - ledovcové sedimenty n. různé organismy. Sedimenty se dělí podle původu na klastické (úlomkovité, např. slepence, pískovce, jílovce); chemogenní (např. kuchyňská sůl, vápenec, sádrovec); organogenní (biolity), např. uhlí, ropa a část vápenců. Sedimenty mohou být sypké (písek, štěrk) n. zpevněné (slepenec, křemence, pískovec).

Sedimetrie - speciální semikvant. mikroanal. metoda, při níž se stanovená složka vyloučí v nerozp. formě a její množství se určuje z objemu sraženiny. V s. se používá odstředivkových zkumavek, jejichž dolní část je opatřena stupnicí.  Sedimetrická stanovení jsou rychlá, jejich správnost však záleží na přesném dodržení mnoha faktorů (sraženina má být kryst., velikost krystalů rovnoměrná, rychlost a doba odstřeďování při všech stanoveních stejná apod.). Množství stanovované látky se určuje pomocí kalibrační křivky.

Sedimentární uhlík - atom uhlíku vázaný s dalšími dvěma atomy uhlíku.

Semimikroanalýza - metoda kvant. chem. analýzy (↓anal. chemie), při níž se pracuje s množstvím 0,01 až 0,05 g zkoumaného vzorku. S. nevyžaduje takové speciální zařízení ani dlouhá zacvičování pracovníků jako ↓mikroanalýza.

Semjonov Nikolaj Nikolajevič - sovětský vědec, 1896-1986, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1956 společně s C. N. Hinshelwoodem za výzkumy mechanismu řetězových reakcí.

Sensorické (organoleptické, smyslové) posuzování potravin - neoddělitelná součást posuzování potravin na základě chem., popř. fyz.-chem. analýzy. Vychází ze subjektivních vjemů posuzovatele. Aby s. p. p. nabylo objektivnějšího charakteru, vyžaduje statistické zpracování subjektivních vjemů vybraných jednotlivců n. většího souboru posuzovatelů. Při s. p. p. se uplatňují zpravidla tyto smysly: zrak, čich, chuť vzácněji i hmat. Nejdůležitější jsou chuť a čich.

Sericit - hlinitokřemičitan hlinito-draselný, světlá slída, jednoklonná, zdánlivě šesterečná, jemně šupinková obdoba ↓muskovitu. Má vrstevnatou křemičitanovou strukturu. Vzniká při hydrotermální epizonální přeměně zejm. živcových hornin (sericitizace živců). Sericitické horniny mají mastný omak a hladké lesklé plochy odlučenosti. S. je charakteristickým minerálem ↓fylitů.

Serpentinit, hadec - ultrabizická hornina, tvořená zejm. ↓serpentinem. Bývají v něm ložiska azbestu (chryzotilu) a celistvého magnezitu. Je vhodným dekoračním kamenem a používá se ho také k výrobě žárovzdorných cihel. Největší masivy ze s. jsou na Uralu, Turecku a v ČR na Českomoravské vysočině.

Sfalerit, blejno zinkové - sirník zinečnatý ZnS, světle žlutý až černý, krychlový, hydrotermální minerál diamantového lesku. Vyskytuje se obvykle společně s ↓galenitem v rudných žilách. Šesterečná odrůda s. je wurtzit. Ve struktuře s. jsou kamuflovány (izomorfně skryty) ↓stopové prvky, které se z něj těží (kadmium, gallium, germanium, indium, thallium). S. je hlavní surovinou k výrobě zinku.

Schottenova-Baumannova reakce - metoda benzoylace fenolů, alkoholů a aminů benzoylchloridem za přítomnosti zředěných louhů, při níž vznikají estery n. amidy kyseliny benzoové.

Schrödinger Ervin - rakouský teor. fyzik, 1887-1961, laureát Nobelovy ceny za fyziku (spolu s P. A. M. Diracem) z r. 1933; jeden ze zakladatelů vlnové mechaniky; sestavil pohybovou rovnici elektronu.

Sial - vnější (lehčí) granitový obal Země. Tvoří ho hlavně hlinitokřemičitany s obsahem hlavních lithofilních prvků (hořčíku, vápníku, sodíku a draslíku). Název s. je složen z první slabiky latinského názvu křemíku - silicium a hliníku - aluminum; vyjadřuje tak symbolicky jeho chem. složení.

Siderofilní prvky - skupina chem. prvků, které se vyskytují převážně v zemském jádru - nife: jsou to hlavně železo, nikl, kobalt, prvky skupiny platiny a fosfor. S. p. tvoří se železem sloučeniny a slitiny.

Síla - zákl. fyz. veličina určená svou velikostí, směrem, smyslem a působištěm. Vyjadřuje jednoduchým způsobem příčinu klidu, pohybu n. deformace tělesa. Hlavní jednotkou s. je newton: 1N = 1 m kg s-2, vedlejší jednotkou byl kp. 1 kp = 9,806 65 N (přesně). N je s., která uděluje tělesu s hmotností 1 kg zrychlení 1 m s-2.

Silikagel - promytý a vysušený gel kyseliny křemičité - xerogel. Získává se okyselením ↓vodního skla. Má pro svůj silně vyvinutý vnitřní povrch výborné adsorpční vlastnosti. Slouží k adsorpci par, k rafinaci kapalin a ke katalytickým účelům (především jako nosič katalyzátoru). V laboratoři je křemičitý xerogel ve směsi s bezvodým chloridem kobaltnatým používán k sušení plynů. Vyčerpání vysoušecího účinku se projeví změnou barvy (z modré přechází do růžové). Opatrným zahříváním ho lze regenerovat.

Sima - obal Země, který se nalézá pod nejsvrchnější vrstvou ↓sialem. Tvoří spodní část litosféry a obsahuje tmavé minerály, křemičitany hořčku a železa. Název má složen z prvních slabik latinského názvu křemíku - silicium a hořčíku - magnesium.

Skarnové ložisko - ložisko železných rud, zejm. magnetitu, jež má v rudě přidružené silikátové minerály s velkým obsahem železa (↓granáty, ↓pyroxeny atd.). Vzniká účinkem magmatických par na vápence a slíny.

Skupenské teplo - teplo potřebné ke změně skupenství látky; změna ↓entalpie n. vnitřní energie při fázové změně. Nejčastěji se vztahuje na 1 mol látky (molární s. t.). Při změně skupenství se teplota soustavy nemění, proto se s. t. nazývá také latentní(utajené) teplo. Jestliže se teplo při fázové změně spotřebuje, jde o kladné s. t. (např. s. t. tání, vypařování, sublimace), jestliže se teplo uvolňuje, jde o s. t. záporné (např. s. t. kondenzace, tuhnutí). S. t. se měří v J mol-1 (dříve v cal mol-1) - molární s. t. nebo v J kg-1 (dříve cal kg-1) - měrné s. t. Závislost tlaku na teplotě při fázové změně vyjadřuje ↓Clausiova a Clapeyronova rovnice, často k výpočtu s. t. používaná. Se zvyšující se teplotou skupenské změny se hodnota s. t. zmenšuje a při kritické teplotě je nulová.

Skupenství - způsob existence látky. Podle stavu uspořádanosti, v němž se nacházejí zákl. stavební částice (atomy, ionty, molekuly), se rozlišují tři hlavní s. - plynné (↓plyny), kapalné (↓kapaliny) a tuhé (↓krystaly). V poslední době se jako čtvrté s. uvádí ↓plazma. Rozdíl mezi s. je podmíněn vzdálenostmi mezi částicemi a silami, jimiž částice na sebe působí. V plynném s. jsou molekuly od sebe značně vzdáleny a vzájemné silové působení mezi nimi je malé. Látka snadno mění svůj tvar i objem. V kapalném s. se v důsledku zmenšení vzdálenosti mezi molekulami přitažlivé síly zvětší tak, že molekuly jsou při pohybu závislé jedna na druhé. Kapaliny snadno mění svůj tvar, ale nemění svůj objem. V tuhém s. jsou vzdálenosti mezi částicemi tak malé, že přitažlivé síly mezi nimi se rovnají odpudivým silám a částice jsou fixovány v určitých vzájemných polohách, vzniká krystalová mřížka. V plazmatickém s. vytvářejí atomová jádra a elektrony směs (za vysokých teplot n. při el. výboji), pro niž platí zvláštní zákonitosti. Každá látka se může vyskytovat v kterémkoli s. Vzájemnou změnu s. charakterizuje ↓skupenské teplo. Pro každé s.platí zvláštní fyz. i fyz.-chem. zákonitosti.

Slepenec, konglomerát - hrubozrnný, úlomkovitý zpevněný sediment (↓štěrk) stmelený jílovitým, vápnitým, křemitým n. jiným tmelem.

Slídy - důležitá skupina horninotvorných minerálů, zásaditých hlinitokřemičitanů hořčíku, draslíku, železa, hliníku, sodíku a dalších prvků s vrstevní vazbou kyslíko-křemičitých tetraedrů, jež se charakteristicky šupinově štěpí. S. se dělí na s. světlé (bez dvojmocných prvků: muskovit, sericit, lepidolit) a tmavé (s dvojmocnými prvky, zejm. železem a hořčíkem: biotit, flogopit, cinvaldit aj.). S. jsou složkami magmatických hornin, ↓pegmatitů a kryst. ↓břidlic.

Slín - usazená nezpevněná hornina složená ze směsi jílu (25 až 75 hmotn. %) a vápence (25 až 75 hmotn. %). S. se při výrobě cementu přidává k vápencům. Některé slínovité vápence mají složení jako přír. suroviny pro výrobu cementu, obsahují totiž 75 až 78 hmotn. % vápence (vyskytují se např. v Lietavské Lúčke u Žiliny).

Slínovec - zpevněný vrstevnatý ↓slín (směs jílu a vápence), hornina. Obsahuje-li křemen, nazývá se opuka. Jako sochařský materiál je výborná zlatá opuka. Dobře rozpojitelné druhy slouží jako cihlářská surovina.

Slitiny - látky vzniklé ztuhnutím taveniny několikasložkové soustavy, představující kompaktní celek. Kovové s. jsou složeny ze dvou n. více kovů n. z kovu a nekovu (litina, ocel). Nekovové s. jsou tvořeny dvěma n. více nekovy, např. přírodní silikáty (granit, čedič) n. umělé silikáty (sklo, vysokopecní struska). S. mohou vznikat z látek vzájemně dokonale rozp. n. vůbec nerozp. Mikrostrukturu s. tvoří čisté monokrystaly, eutektikum n. směsné krystaly. Vlastnosti zákl. kovu (v kovových s.) se často značně změní, např. zlepší se pevnost, odolnost vůči chem. vlivům apod. Důležité kovové s.mosaze - s. mědi se zinkem; bronzy s.mědi s cínem; hliníkové bronzy - s. mědi s hliníkem; dural s. mědi, hliníku a hořčíku; silumin s. hliníku s křemíkem; oceli atd.

Sloučeniny nedaltonické (proměnného složení, nestechiometrické sloučeniny) - sloučeniny, které se vyznačují v rozporu s ↓Daltonovým zákonem slučovacích poměrů nekonstantním hmotn. poměrem prvků tvořících sloučeninu. Kolísání hmotn. poměru souvisí s výskytem defektních struktur v krystalové mřížce. Tyto struktury umožňují kolísání vzájemného poměru prvků často v širokých mezích. Vzorec s. n. určuje mřížka, která by vznikla po odstranění defektivního uspořádání atomů. Nejčastěji se lze se s. n. setkat u ↓intermetalických sloučenin.

Směs - soustava tvořená alespoň dvěma složkami. S. může být homogenní (směsná fáze, roztoky, plynné směsi - jejich vlastnosti jsou v celé soustavě stejné nebo plynule proměnné) n. heterogenní (suspenze, koloidní soustavy - na rozhraní fází se jejich vlastnosti mění skokem). S. mají na rozdíl od čistých látek proměnné složení a jednotlivé složky s. lze rozdělit fyz. metodami.

Směsné krystaly - látky, jejichž krystalickou mřížku tvoří dvě n. více sloučenin. Vznikají krystalizací roztoků směsí chem. sloučenin, které vytvářejí krystalovou mřížku stejného typu. Pro vznik s. k. (izomorfie) je také nutné, aby velikosti sobě odpovídajících atomů nebo iontů si byly tak blízké, že se tyto atomy, resp. ionty, mohou v mřížce vzájemně zastupovat. S. k.mohou obsahovat jednotlivé sloučeniny v různých poměrech. S. k. tvoří např. kamence.

Soddy Frederick - anglický vědec, 1877-1956, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1921 za chemi radioaktivních látek; vypracoval s Fajansem teorii rozpadových řad.

Sol, lyosol - koloidní soustava s koloidně dispergovanou tuhou fází v kapalině; tekutý koloidní roztok. Jestliže je dispergujícím prostředím voda, jde o hydrosol, jestliže jím je org. rozpouštědlo jde o organosolS. se připravují dispergací, vychází-li se z tuhé fáze, hrubých suspenzí n. sraženin, které se vhodným způsobem rozmělní na částice koloidní velikosti; n. kondenzací, vychází-li se z pravých roztoků lze vhodnou změnou podmínek vytvořit z molekul n. iontů nerozp. shluky koloidní velikosti.

Solfáry - plynné sopečné výrony vycházející z kráterů n. trhlin Země; jsou bohaté na sirné plyny. Jsou dozvukem vulkanické činnosti.

Solná chyba - chyba, která může vzniknout při určování pH pomocí acidobázických ↓indikátorů, jestliže se porovnává zbarvení indikátoru v roztocích s různou ↓iontovou silou. Posun barevného přechodu indikátoru vzniká v důsledku změny iontové síly roztoků slabých elektrolytů po přidání nadbytku silného indiferentního elektrolytu.

Solvatace - obalování rozp. částic (iontů n. molekul) molekulami rozpouštědla.

Sommerfeld Arnold - německý fyzik, 1868-1951, profesor v Cáchách a Mnichově, pracoval v oboru atomové fyziky, zejm. kvantové teorie.

Sorensen Soren - dánský chemik, 1867-1938, zavedl stupnici pH.

Sorpční operace - společný název pro jednotkové operace ↓difúzních procesů: ↓adsorpci, ↓chemisorpci, výměnu iontů a dialýzu, mezi nimiž jsou výrazné podobnosti. Používá se při nich aktivních tuhých látek s velkým množstvím mikropórů průměru 150 A i menších, jimiž musí sorbovaná látka protékat. Malý průměr mikropórů je nutnou podmínkou, aby se dosáhlo velkého styčného mezifázového povrchu na jednotku hmotnosti. ↓Přestup látky z hlavního proudu tekutiny k mezifázovému rozhraní (k aktivnímu povrchu) se děje ↓difúzí v objemu a podél povrchu mikropórů (tzv. difúzí podélnou a příčnou). Vnitřní difúzi brzdí stěny mikropórů. Rychlost vnitřní difúze může být poloviční (i menší) vzhledem k rychlosti difúze ve volném roztoku. Všechny tři operace lze uskutečnit ve stejných aparátech. Rozdíly mezi operacemi jsou v různě velkých přitažlivých silách mezi tuhou fází a sorbátem, popř. v mechanismu děje. Při fyz. adsorpci působí pouze fyz. síly, chemisorpce je již chem. dějem, neboť vznikají slabé chem. vazby. Při dialýze se sorbují pouze molekuly menší než jsou rozměry mikropórů membrány, přes níž je sorpční povrch resp. objem přístupný. Při výměně iontů působí chem. síly iontových skupin tuhé fáze.

Součin rozpustnosti, produkt rozpustnosti - konstanta charakterizující iontovou rovnováhu v roztocích těžko rozp. silných elektrolytů. Pro elektrolyty BxAy je s. r.: Sa = (aBy+)x (aAx-)y, kde aB+ a aA- jsou aktivity iontů vzniklých disociací. Použijeme-li místo aktivit koncentrací, bude potom BxAy = [By+]x [Ax-]yS. r. závisí pouze na rozpouštědle a teplotě. Určuje podmínky rozpouštění solí a jejich srážení z roztoků. Nedosáhne-li se koncentrace příslučející s. r., tuhá fáze se z roztoku nevyloučí. S. r. lze určit z el. vodivosti roztoku těžko rozp. soli n. z elektromotorického napětí (EMN) galvanického článku s elektrodou druhého druhu.

Soustava, systém - část prostoru oddělená od okolí skutečnými n. myšlenými stěnami, na níž vztahujeme určitou termodynamickou úvahu. Pod pojmem s. se zahrnuje vše, co v ní má termodynamický význam. S. může být např. kalorimetr, krystal, určité množství plynu, směs kapalin apod. Chování soustavy charakterizují ↓stavové veličiny (objem, tlak, teplota, složení). Rozdělení termodynamických s.: s. uzavřená - může s okolím vyměňovat energii, nemůže však vyměňovat látku; s.otevřená - může s okolím vyměňovat energii i látku; s. izolovaná - nemůže s okolím vyměňovat energii ani látku. Homogenní s.má vlastnosti v každém bodě stejné, n. se vlastnosti mění od bodu k bodu spojitě (jedna fáze). Heterogenní s. je složená ze dvou n. více fází, od sebe oddělených ostrým rozhraním, v němž se vlastnosti mění skokem.

Spektrograf - ↓spektroskop s větší rozlišovací schopností (disperzí) přizpůsobený k registrování spekter na fotografickou desku.S. umožňují registrovat spektra ve viditelné oblasti světla (skleněná optika), popř. v ultrafialové a blízké infračervené oblasti světla (křemenná optika). Pro každou oblast spekter se používá speciálních fotografických desek n. filmů.

Spektroskopie - část fyziky zabývající se teorií a interpretací ↓spekter všech druhů. Záření, jež látka vysílá n. které prošlo zkoumanou látkou, se rozloží spektrálním přístrojem (↓spektroskopem, ↓spektrografem, ↓spektrometrem) na příslušné spektrum.

Spektrum - 1. Soubor čar uspořádaných podle vlnových délek n. frekvencí polychromatického záření rozloženého spektrálním přístrojem (↓spektroskopem, ↓spektrografem, ↓spektrometrem). Podle vzniku se s. dělí na ↓emisní a ↓absorpční. Podle vlnových délek záření se s. dělí na ↓rentgenová, ↓elektronová, ↓atomová, ↓fluorescenční, ↓Ramanova, ↓infračervená absorpční, ↓mikrovlnová, s. v oblasti ↓elektronové paramagn. rezonance a ↓jaderné magn. rezonance. 2. Soubor rozličných čerností některé veličiny zkoumaného systému (např. energie, hybnosti, impulsu apod.). Sem patří ↓hmotnostní spektra, alfa, beta, gama aj. s.

Spojité prostředí (kontinuum) - systém se spojitým rozložením látky. Pro popis pohybu tekutin - hydrodynamiku - je nezbytné definovat popisované prostředí jako systém se spojitým rozložením látky. Předpokládáme tedy, že prostor zaujímaný zkoumaným prostředím je jím vyplněn bez mezer. Tato představa umožňuje pak považovat fyz. veličiny, jež charakterizují prostředí (např. ↓viskozitu, ↓hustotu, tlak), za spojité funkce místa a času, což je výhodné pro kvant. popis stavu a pohybu systému. Částice s. p. se považuje za zanedbatelně malou vzhledem k velikosti systému, ale dostatečně velkou vzhledem k volné dráze ↓molekul, kterých obsahuje velké množství.

Srážení - způsob izolace tuhé látky z roztoku přidáním srážedla, v němž se tuhá látka nerozpouští, n. převedením rozpouštěné látky chem. cestou na látku nerozp.

Standardy - modelové látky k ověřování ideálních stavů při různých chem. reakcích, anal. postupech apod.

Staniol - tenká cínová fólie tloušťky méně než 0,01 mm; používá se jí jako obalového materiálu. Postupně však s. nahrazují hliníkové fólie z plastických hmot. S. se dosud používá k výrobě kondenzátorů.

Stanley Wendell Meredith - americký vědec, 1904-1971, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1946 společně s J. H. Northropem a J. B. Sumnerem za přípravu čistých enzymů a virových bílkovin.

Staudinger Hermann - německý vědec, 1881-1965, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1953 za zákl. objevy v chemii makromolekulárních látek.

Stavové veličiny - pojmy charakterizující kval. i kvant. stav soustavy (systému). S. v. jsou např. tlak, objem, teplota, složení apod. Mat. vyjádřením jejich vzájemného vztahu je ↓stavová rovnice. Počet s. v. nutných k určení stavu soustavy může být různý a závisí na její složitosti. Kvant. ho určuje ↓Gibbsův zákon. S. v. závisí jen na stavu, v němž se soustava v daném okamžiku nachází, ne tedy na způsobu, jakým se do tohoto savu dostala. Mat. je uvedená podmínka vyjádřena tím, že s. v. mají totální diferenciál.

Stein William Howard - americký biochemik, 1911-1980, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1972, spolu s Moorem zkonstruoval automatický analyzátor animokyselin; studuje vztahy mezi strukturou a funkcí bílkovin.

Stereochemie - nauka o prostorovém uspořádání atomů v molekulách.

Stern Otto - americký fyzik německého původu, 1888-1969, laureát Nobelovy ceny za fyziku z r. 1943 za příspěvek k rozvoji metody mol. svazků, jakož i za objev magn. momentu protonu.

Stopové prvky - prvky s velmi nízkým ↓klarkem (procentovým zastoupením v kůře zemské), které se v minerálech vyskytují v množstvích zjistitelných pouze nejcitlivějšími anal. metodami (polarograficky, spektroskopicky, rentgenospektrograficky, luminiscenčně, jadernými anal. metodami atd.). Ke s. p. patří: V, Cd, Ga, Y, Ge, Th, Sc, Zr, Hf a lanthanoidy; někdy se mezi s. p.počítá také Sn, Bi, W, Sb, Hg, Ta, Nb, Se, Te, I, Rb, Cs, Be, Li atd.

Struktura - 1. Chem. (mol.) s. - prostorové uspořádání jader atomů v molekule. Podle Butlerova se chem. s. rozumí rozprostření působení afinity atomů, v jehož důsledku se atomy navzájem ovlivňují přímo n. nepřímo a slučují se v molekule. S. molekuly určuje její chem. vlastnosti. - 2. S. krystalů - vnitřní uspořádání zákl. stavebních částic (atomů, iontů a molekul) v krystalové mřížce; zákonitá period. opakování zákl. částic ve třech směrech.

Stupně volnosti - 1. V mechanice - nezávislé možné pohyby mech. soustavy. Počet s. v. je počet na sobě nezávislých proměnných, které jednoznačně určují pohyb, např. těleso (molekula), jež se může otáčet pouze kolem jedné osy, má jeden s.v.Těleso, které se může pohybovat v trojrozměrném prostoru (daném např. pravoúhlou souřadnicovou soustavou) a může rotovat kolem všech svých os vzájemně kolmých, má šest s. v. (tři s. v. pohybu translačního a tři s. v. pohybu rotačního). 2. Vtermodynamice - nezávisle proměnné stavové veličiny (tlak, teplota, koncentrace), jednoznačně určující termodynamický stav soustavy nacházející se v termodynamické rovnováze. Mohou nabývat v určitém intervalu různých hodnot, aniž dojde ke změně počtu fází, např. plyn má tři s. v. (tlak, teplotu a objem), ale jen dvě veličiny jsou nezávisle proměnné, protože třetí je už funkcí prvních dvou (podle ↓stavové rovnice).

Suberit - laboratorní podložky pod horké skleněné nádoby n. přístroje. S. je vyroben z korkové drti spojené vhodným pojivem, např. vodním sklem, roztokem pryskyřice n. roztokem kaučuku. Má výborné tepelně izolační vlastnosti.

Sublimace - přeměna tuhé látky v plynnou zahříváním bez předchozího přechodu kapalnou fází; vypařování tuhé látky (a opačně). Produktem s. je sublimát (např. sirný květ). Sublimuje např. naftalen, kafr, jod, salmiak a za určitých podmínek i led. Množství tepla potřebné k přeměně látky s jednotkovou hmotností v plynnou fázi (za konst. teploty) je sublimační teplo. Teplota, při níž tlak páry tuhé látky dosáhne 760 Torr, je norm. sublimační teplota. Sublimační teplota stoupá se zvyšováním okolního tlaku. Sublimující látku lze zkapalnit posunutím sublimační teploty na teplotu tání, a to zvyšováním vnějšího tlaku.

Sublimační sušení, mrazová sublimace (nevhodně lyofilizace) - velmi šetrný postup odstranění rozouštědla (vody) z roztoků (n. tuhých látek). Při s. s. se materiál zmrazí na -20 °C až -40 ° C a rozpouštědlo se nechá vysublimovat při vysokém vakuu. S. s. je možné konzervovat krevní plasmu, potraviny i jiné choulostivé biol. materiály.

Substituce - reakce, při níž dochází v molekule k výměně jednoho n. více atomů, resp. skupin atomů, jinými atomy (skupinami atomů). Mohou být heterolytické (nukleofilní; elektrofilní - pravděpodobnější, pokud se při s. štěpí polární vazby) n. homolytické, radikálové (nejsnáze probíhají tam, kde se štěpí vazby málo polární, zejm. u vazeb uhlík - vodík). V obou případech mohou probíhat monomolekulárním či biomolekulárním mechanismem.

Sumner James Batcheller - americký vědec, 1877-1955, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1946 společně s J. A. Northropem a W. M. Stanleyem za objev krystalizace enzymů.

Sutherland Earl W. - americký biochemik, 1915-1974, laureát Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství z r. 1971, objevitel cyklického adenosinmonofosfátu.

Svedberg Theodor - švédský vědec, 1884-1971, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1926 za práce o disperzních systémech; zkonstruoval ultracentrifugu.

Světlo - oblast elektromagn. záření, původně ohraničená intervalem vnímání lidského oka (400 nm až 800 nm). K této oblasti se na straně kratších vlnových délek přidržuje ultrafialová oblast a na straně delších vlnových délek infračervená oblast. Zdrojems. mohou být rozžhavené látky (↓záření), chem. reakce (luminiscence, fosforescence) aj. U s. jako záření se může projevitpovaha vlnová (ohyb na mřížce, interference, polarizace) i korpuskulární (fotoelektrický jev). Podle kvantové teorie jsou částicemi světelného záření fotony, které mají energii hv (h je Planckova konst. a v - kmitočet světla). S. s fotony různých kmitočtů se nazývá polychromatické, s. s fotony stejných kmitočtů monochromatické. Zákonitostmi šíření s. a jeho vlastnostmi se zabývá ↓optika.

Svor - metamorfovaná hornina ze skupiny parabřidlic. Vzniká regionální metamorfózou jílovito-křemitých sedimentů v mezozonálních, středně intenzívních metamorfních podmínkách. S. je zrnitý, obsahuje křemen, muskovit a někdy granát. Snadno se láme, plochy lomu se lesknou šupinami slídy. S. z magmatických hornin se nazývají orthosvory.

Synge Richard Laurence Millington - anglický vědec, 1914-1994, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1952 společně s A. J. P. Martinem za vynález rozdělovací papírové chromatografie.

Syenit - hlubinná bezkřemenná středně zrnitá hornina podobná žule. Obsahuje více draselného živce než plagioklasů a téměř vždy biotit. Slouží jako stavební a dekorační kámen. S. je houževnatý a pevný materiál vhodný ke stavbě mostů, dlažeb a jako silniční n. železniční ↓štěrk. U nás se vyskytuje v Čechách a na Moravě.

Syntetické minerály - jsou látkově i vlastnostmi shodné s přír. Vyrábějí se různými způsoby laboratorně i průmyslově v tlakových nádobách apod. z tavenin a z nasycených roztoků. Syntetické safíry a rubíny předčí velikostí a kvalitou přír., u diamantů je tomu zatím naopak. Počet synteticky vyráběných minerálů (křemene, korundu, kryolitu, slíd aj.) stále vzrůstá, neboť přír. zdroje nestačí krýt jejich spotřebu.

Syntetický latex - koloidní systém vytvořený suspendovanými částicemi makromolekulárních látek ve vodném prostředí. Získává se polymerací v emulzi různých monomerů n. redispergací polymerů. Částice s. l. jsou mnohem menší a pravidelnější než částice ↓přír. latexu. Latex butadienstyrenový slouží jako náhrada přir. latexu, butadienakrylonitrilového latexu se používá na výrobky s výbornou odolností vůči olejům; latex isoprenový, jenž často nahrazuje přir. latex, se připravuje výhradně redispergovnáním polyisoprenu; polyvinylacetátový latex se ve velké míře uplatňuje při výrobě nátěrových hmot a používá se ho k impregnaci textilu, papíru apod.; latex butadienvinylpyridinový slouží k impregnování kordových tkanin pro výrobu plášťů pneumatik; latex chloroprenový slouží k výrobě lepidel, nátěrových hmot a k impregnování textilu, papíru apod. Výrobky z chloroprenového latexu dobře odolávají působení olejů.

Szent-Györgyi von Nagyrapolt Albert - maďarský vědec, 1893-1986, laureát Nobelovy ceny za lékařství z r. 1937; objevitel vitamínu C (kyseliny askorbové).

Szilárdův-Chalmersův jev - reakce, při níž se radioaktivní atomy vzniklé z terčového stabilního izotopu zachycením neutronů objevují v jiné chem. vazbě, než byla vazba v původní sloučenině. Sz.-Ch. j. je velmi důležitý pro separaci a izolaci radioizotopů z velkého objemu ozařované látky, k přípravě beznosičových radioaktivních preparátů, pro neutronovou dozimetrii apod. (↓chemie horkých atomů).

Širokohrdlé láhve, prachovnice - skleněné nádoby s pryžovými, korkovými zátkami n. se zabroušenými skleněnými zátkami. Slouží k uchovávání tuhých látek.

Štěrk - sypká nezpevněná usazená hornina. Podle velikosti jednotlivých částic dělíme š. na jemný (průměr částic 2 až 7 mm),drobný (7 až 30 mm), hrubý (30 až 70 mm), velmi hrubý (70 až 130 mm), kameny (130 až 500 mm) a balvany (nad 500 mm). Š.(zvlášť jemný a drobný) naplavují řeky. Rýžováním se ze š. těží různé nerosty (cínovec, diamanty, wolframit, spinely, zlato a drahokamy). Používá se ho k filtracím a jako suroviny ve stavebnictví.