Robert Wilhelm Bunsen (31. 3. 1811 - 10. 8. 1899)

Vynikající německý chemik, jeden z největších vědců 19. století.

Bunsen se r. 1830 stal doktorem filozofie, r. 1833 se na tamní univerzitě habilitoval. Roku 1836 se stal profesorem chemie na polytechnickém ústavě v Kasselu. Roku 1838 začal přednášet na univerzitě v Magdeburku, r. 1851 ve Vratislavi a r. 1852 v Heidelbergu. Zde působil až do své smrti. Bunsem pracoval v mnoha oborech. Jeho objevy se týkaly především chemie fyzikální, anorganické, organické, analytické. Roku 1834 objevil s Bertholdem protijed arzeniku - hydroxid železitý. Roku 1835 napsal práci o podvojných kyanidech, r. 1837 vyšla jeho práce o organických sloučeninách arzenu. Touto prací položil základ k teorii radikálů v moderní organické chemii. Zkoumal plyny vznikající ve vysokých pecích a hledal jejich další využití. Roku 1846 podnikl Bunsen vědeckou cestu na Island, kde prozkoumal islandské gejzíry a podal jejich vysvětlení. Od roku 1851 se zabýval pokusy s vylučováním kovů elektrickým proudem. Izoloval takto řadu kovů (Cr, Mn, Al, Ca, Li) a analyzoval mnohé nové a vzácné minerály. Zabýval se také studiem absorpce plynů, popsal klasickou metodu určování močoviny. Roku 1852 analyzoval jododusík. Bunsen se věnoval fotochemickému bádání a sestrojil známý tzv. Bunsenův fotometr. V roce 1859 začal uveřejňovat spolu se svým přítelem Kirchhoffem epochální práce o spektrální analýze. Tento nový způsob rozboru chemických látek umožňoval zjistit neznámé látky v solích, roztocích, nerostech i rudách. Touto cestou objevili nové prvky cesium (1860) a rubidium (1861). Další nové prvky thalium, indium, helium objevili jiní vědci, ale stejným způsobem jako Bunsen a Kirchhoffen, tedy podle barvy spektrálních čar. Roku 1871 Bunsen popsal svůj ledový kalorimetr, který se pak používal k měření měrného, skupenského a reakčního tepla. Roku 1877 popsal metodu kvantitativního dělení arsenu a antimonu. V roce 1885 vyšla jeho práce o absorpci plynů ve skleněných kapilárách. Bunsen zavedl do laboratoře velkou řadu praktických přístrojů, z nichž nejvýznamnější je tzv. Bunsenův plynový kahan s nesvítivým plamenem z r. 1859. Bunsen ho sestrojil v době, kdy mu zavedli do laboratoře plyn. Nový hořák nečadil a jeho plamen se dal podle potřeby regulovat. K filtrování pod sníženým tlakem zavedl r. 1867 tzv. Bunsenovou vodní vývěvu. Na základě Faradayových elektrochemických zákonů sestrojil tzv. Bunsenův článek (1859). Zdokonalil analytické práce na suché cestě zavedením svého kahanu k provádění plamenných reakcí. Bunsen vynikal také jako výborný a neobyčejně sdílný učitel. Vychoval velké množství žáků činných v celém světě. Za vědecké výkony dostal řadu vyznamenání, mezi nimiž bylo i jmenování tajným radou s titulem Excellence. Tato všechna vyznamenání tvořila kontrast s dětinskou skromností Bunsena.