Encyklopedie pojmů - R

Racemát - inaktivní forma dvojice antipodů, lišících se od sebe smyslem otáčení roviny polarizovaného světla. Obě složky jsou vr. obsaženy v poměru  1 : 1. Označení (+) a (-) je charakterizuje jako chem. individua. Opt. aktivní org. sloučeniny obsahují nejméně jeden ↓asymetrický uhlík (↓racemizace). R. v tuhém skupenství může vystupovat jako čistě mech. směs n. jako sloučenina s novými fyz. vlastnostmi.

Radiační chemie - oblast chemie, která studuje chem. změny vyvolané zářením o velké energii. Souhrn radiačně iniciovaných chem. přeměn se označuje jako radiační chem. reakce (↓radiační reakce). Hranice mezi nízkoenergetickým a vysokoenergetickým zářením se pohybuje mezi 20 až 50 eV. - Chem. složení produktů radiačního působení podmiňuje chem. povaha ozářené soustavy, její chem. čistota, druh a energie záření, absorbovaná radiační dávka a dávková intenzita. - Radiačně chem. působení je zpravidla složité a konečné produkty vznikají prostřednictvím četných meziproduktů. Radiační působení má charakter oxidace n. redukce výchozí látky v anorg. soustavách a rozkladu n. polymerace v soustavách org. látek. Přítomnost stopových příměsí (hlavně kyslíku) ovlivňuje celkový mechanismus radiačně chem. reakcí. Rozkladné reakce vyvolané zářením se nazývají radiolýzy. - K vyvolání chem. efektů je nutná absorpce poměrně velké radiační energie, jež se získává z různých zdrojů (↓radiační zdroje). - R. ch. se uplatňuje ve výzkumu i ve výrobě. V preparativní org. i anorg. chemii se studují radiační vlivy na známé syntézy, které jsou techn. i ekonomicky výhodnější než dosavadní klasické přípravy. V chemii makromolekulárních látek znamená zavedení radiačních reakcí nové možnosti v polymeračních procesech, v roubování polymerů a i jiných modofikačních přeměnách makromolekulárních látek. - Sterilizační a pasterizační účinky vysokoenergetického záření se mohou uplatnit v potravinářském a farmaceutickém průmyslu. - V současné době vzniká nové odvětví jaderné chemie: radiačně chem. technologie (chemonukleární technologie).

Radiační reakce - souhrn elementárních dějů v chem. soustavách vyvolaných zářením o velké energii od absorpce radiační energie až ke vzniku konečných produktů. Energie záření se přenáší při průchodu látkou na její atomy a molekuly. Z atomů a molekul vznikají ionty (↓ionizující záření) s kladným n. záporným el. nábojem. Část energie záření se přenáší na atomy a molekuly tak, že se dostanou do energeticky excitovaného (vzbuzeného) elektronového stavu. Prostorové rozložení radiačně vzniklých iontů a excitovaných útvarů je lokalizováno do blízkosti stopy ionizující a excitující částice (energeticky nestálé útvary). Ionty se neutralizují, vznikají z nich excitované útvary, které se často rozpadají na volné radikály. Ionty, excitované molekuly a volné radikály jsou radiační meziprodukty s velkým obsahem energie a jsou chem. mimořádně aktivní. Jejich vzájemné reakce a jejich reakce s původními molekulami vedou postupně ke vzniku konečných produktů radiačního působení. - Množství radiačně chem. produktů je úměrné velikosti radiační energie absorbované soustavou. Výtěžek r. r. se vyjadřuje počtem chem. změněných molekul n. nově vytvořených molekul na každých 100 eV absorbované radiační energie (↓radiační chemie) - Chem. složení produktů radiačního působení závisí na absorbované radiační dávce.

Radikálová substituční reakce - reakce, při níž se kovalentní vazba tvoří spojením dvou částic s lichým počtem elektronů. Při opačném pochodu, štěpení vazby, se vznikající části rovným dílem rozdělí o oba elektrony. Částice s volným elektronem, obvykle velmi reaktivní, nazýváme radikály.

Radioaktivita - schopnost některých atomových jader (↓radioaktivních nuklidů) samovolně se rozpadat (za vysílání záření α, β, γ) n. se samovolně štěpit (↓jaderné reakce). Výchozí atomové jádro se mění na jádro jiného typu. Počet radioaktivních přeměn atomových jader v dané látce klesá úměrně s časem N0= N e-λt, kde N0 je počet radioaktivních atomů v čase t = 0, N - jejich počet v čase t a λ - konstanta radioaktivní přeměny (radioaktivní rozpadová konstanta). Radioaktivní jádro lze charakterizovat i dobou polovičního rozpadu (poločasem), v níž počet původních radioaktivních atomů klesne na poloviční hodnotu. Druh  a rychlost radioaktivní přeměny nelze ovlivnit žádným vnějším zásahem. - R. je přirozená a umělá podle toho, zda se štěpí atomová jádra vyskytující se v přírodě, n. uměle připravená (↓jaderné reakce). - Jednotkou aktivity radioaktivní látky i rychlosti radioaktivní přeměny je curie Ci, v soustavě SI se používá jednotka aktivity s-1 (platí vztah 1 Ci = 3,7 . 10¹º s-1 přesně).

Radioaktivní aerosol - jemné částečky tuhé n. kapalné radioaktivní látky suspendované ve vzduchu (n. obecně v plynu). Atmosféra obsahuje jednak přirozený r. a. (tvořený převážně rozpadovými produkty ↓radonu), jednak umělý r. a., jehož vznik způsobují hlavně pokusy s výbuchy jaderných zbraní.

Radioaktivní čistota - čistota preparátu, v němž kromě uvažovaného izotopu nuklidu nejsou žádné jiné radioizotopy (téhož ani jiného prvku) v množství, které lze zjistit měřicími přístroji. Při velké citlivosti ↓radioizotopové stopovací techniky může být i zcela nepatrné množství radioaktivních nečistot, jež na chem. čistotu nemají vůbec vliv, příčinou nesprávných výsledků. Metody kontroly r. č. jsou fyz. a chem. Mezi fyz. metody patří určení druhu záření (na základě jeho pronikavosti hliníkem n. olovem), energie záření (z absorpční křivky) a poločasu rozpadu (z rozpadové křivky). Při chem. metodě kontroly r. č. se k vzorku přidává nosič pro předpokládanou radioaktivní nečistotu, provádějí se chem. dělicí operace a měří se radioaktivita jednotlivých vyloučených frakcí. Aktivita v odděleném nosiči svědčí o přítomnosti  radioaktivní nečistoty. Radioaktivní nečistoty se odstraňují většinou metodami jejich chem. důkazu.

Radioaktivní kryptonáty - tuhé látky všech typů, do nichž se včleňuje radioaktivní nuklid 88Kr. Připravují se a) ostřelováním terčové látky urychlenými ionty kryptonu za nízkého tlaku, b) difúzí plynného kryptonu do tuhých látek, do tavenin při jejich krystalizaci, popř. do roztoků, c) kondenzací nosiče z plynné látky za přítomnosti radioaktivního kryptonu (tzv. sublimační technika). Odstranění n. porušení povrchu r. k. - fyz. zásahem, rozpuštěním, sublimací n. chem. reakcí - se projeví alikvótní ztrátou zachyceného kryptonu, a tím i aktivity nosiče. Na této vlastnosti se zakládá použití r. k. v anal. a fyz. chemii a v jiných oblastech vědy a techniky. R. k. se používá ke stanovení plynných složek a stopových nečistot ve vzduchu (např. kyslíku, ozonu, kysličníku siřičitého aj.), plynného vodíku, stopových množství vody v kapalných org. látkách, dále jako indikátorů bodů ekvivalence, ke sledování kinetiky a mechanismu reakcí, k měření povrchových teplot, k měření tlouštěk, k odstraňování statické elektřiny, jako světelných zdrojů, jako zdroje brzdného záření, při studiu problémů katalýzy, adsorpce, chem. aktivity atd. R. k. lze použít všude tam, kde se aplikuje ↓emanační metoda.

Radioaktivní minerální vody - přír. vody, které obsahují jako účinnou látku ↓radon a emanaci thoria (thoron). Pro léčebné účely  má význam pouze radon s poločasem rozpadu 3,8 dne. Výskyt r. m. v. v ČR: Jáchymov a Srní u Kadaně.

Radioaktivní nuklid (synonymum: radioaktivní izotop) - nestálé, rozpadající se jádro atomu přír. n. uměl. původu. Jsou známy r. n. všech prvků. Typ radioaktivního rozpadu jádra i rozdělení nuklidů na stálé a radioaktivní závisí na struktuře jádra atomu. Samovolná přeměna r. n. může mít charakter rozpadu α, β, γ (↓radioaktivita) a jaderného štěpení (↓jaderné reakce). R. n.vyvsílající korpuskulární záření se nazývají labilní a vysílající fotonové záření metastabilníR. n. se v současnosti aplikují ve vědě i v technice.

Radiogravimetrie - anal. metoda ke stanovení látek použitím radioaktivních látek jako činidel. Na rozdíl od běžné gravimetrické metody (↓vážková analýza) zde odpadá vážení sraženiny, neboť se měří její aktivita, z níž se potom vypočítá množství stanovovaného prvku. Metoda je založena na přímé úměrnosti mezi aktivitou izolované sraženiny a její hmotností. Výhodou r.je, že sraženina nemusí být ve vážitelné formě, ani se nemusí zbavovat příměsí solí, neboť ty neovlivňují stanovení radioaktivity sraženiny.

Radiochemie - obor chemie, která studuje chem. a fyz.-chem. vlastnosti radioaktivních izotopů (↓radioaktivních nuklidů) a prvků, vypracovává metody k jejich získávání, izolování a koncentrování a studuje chemii jaderných přeměn za přítomnosti radioaktivních nuklidů. Aplikovaná r. sleduje možnosti a metody použití radioaktivních nuklidů v chem. procesech. - R. jako vědní obor vznikla po objevení radioaktivity. Její dnešní význam tkví v technologii jaderných paliv a v aplikaci radioaktivních nuklidů v různých oblastech chemie.

Radiometrická titrace - odměrná anal. metoda s použitím radiometrické indikace bodu ekvivalence; používá se jí tehdy, jestliže reakční produkt se nalézá v jiné fázi než výchozí složky, např. při srážecí reakci. Průběh titrace se sleduje podle změny aktivity jedné fáze. Přitom může být radionuklidem označen zkoumaný roztok n. oba. Po přidání odměrného roztoku a jeho promíchání se zkoumaným roztokem se roztok nasaje přes filtr do kapalinové počítací trubice a měří se jeho aktivita. Filtrační metodu k oddělení sraženiny lze nahradit jejím odstřeďováním. Titrační křivka znázorňuje závislost radioaktivity roztoku nad sraženinou na objemu přidávaného odměrného roztoku.

Raman sir Chandrasekhara Venkata - indický fyzik, 1888-1970, laureát Nobelovy ceny za fyziku z r. 1930 za objev nového druhu molekulárních spekter, tzv. Ramanových spekter.

Ramanův jev - kombinovaný rozptyl světla, resp. sek. záření, vznikající po rozptylu světla na molekulách; skládá se ze složek s kmitočty v0±vt, kde v0 je kmitočet světla dopadajícího na molekulu a vt jsou kmitočty vibrací v molekule. Rozptýlené záření po rozložení spektrálním zařízením poskytuje ↓Ramanova spektra.

Ramsay sir William - anglický chemik, 1852-1916, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1904 za objev skupiny vzácných plynů a za jejich zařazení v period. soustavě prvků.

Ramsayův tuk - mazivo určené k mazání a těsnění pohyblivých spojů a skleněných zábrusů vakuových zařízení. R. t. je složen z přibližně stejného množství čistého přír. kaučuku a vazelíny. Připravuje se v kádince na ↓ohřívací vodní lázni. Vazelína se roztaví a přidá se drobně nakrájený kaučuk, který se ve vazelíně za stálého zahřívání rozpustí. Rozpouštění trvá dva až tři dny. Potom se směs nechá vychladnout. Konzistence se upravuje podle potřeby přidáním vazelíny n. kaučuku. Tlak par R. t. je asi 10-4 Torr; delším tavením ve vakuu ho lze snížit až na 10-5 Torr.

Rašelina - biogenní sediment, většinou aluviální, s 53 až 59 hmotn. % uhlíku a 28 až 35 hmotn. % kyslíku. Vzniká v oblastech bohatých na srážky, kde se tvoří močály a bažiny porostlé bahenní vegetací. Je hnědá až černá se zřetelnými zbytky rostlin. Slouží jako průmyslové palivo, hmojivo, izolační a stavební hmota, i k účelům léčebným (např. k výrobě aktivního uhlí) a někdy i jako surovina pro chem. průmysl.

Rayleigh lord John William Strutt - anglický fyzik, 1842 - 1919, laureát Nobelovy ceny za fyziku z r. 1904. Objevil argon, studoval povrchové filmy na kapalinách, termodynamiku záření, hydrodynamiku a teorii zvuku.

Reakce exergonické - probíhající za uvolnění volné energie. R. e. jsou většinou exotermní; mezi znaménkem změny volné energie a celkové entalpie reakce nebývá rozdíl. R. e. probíhající v opačném směru se stávají reakcemi endergonickými (volná energie se pohlcuje). Endergonické reakce mohou probíhat jen tehdy, dodává-li se jim volná energie, což může nastat spřažením s r. e. (↓reakce spřažené), zaváděním el. proudu, ozařováním apod.

Reakce spřažené - dvě (n. několik) chem. reakce probíhající současně, přičemž jejich průběh je na sebe vzájemně vázán. Každá z reakcí musí být stechiometricky možná. Způsob závislosti může být různé povahy; v živých organismech mají r. s. velký energetický význam, tj. volná energie produkovaná v průběhu exergonické reakce se využívá k umožnění (pohánění) endergonické reakce (↓reakce exergonické). Vlastním mechanismem spřažení jsou reakce mezi reakčními komponentami v obou r. s.

Refraktometr - přístroj k měření (porovnávání) indexu lomu (↓refrakce) látek ve všech skupenstvích, založený na měření mezního úhlu. R. se rozdělují na suché (r. Goerzův, Zeissův, Abbeův) a ponorné (r. Pulfrichův).

Refraktometrie - metoda měření indexu lomu (↓refrakce) pomocí ↓refraktometru, na jejímž základě lze zkoumanou látku identifikovat, určit její čistotu, koncentraci apod. Stanovení indexu lomu n. refrakce je rychlé, přesné, snadné a má stejný význam jako stanovení hustoty. K naměřeným hodnotám lze v tabulkách n. pomocí kalibračních křivek najít odpovídající koncentrace n. jiné potřebné údaje. R. se uplatňuje zejm. v potravinářském průmyslu, kde slouží jako pomůcka k důkazu některých přír. produktů (mléka, oleje apod.). Používá se jí k určení množství refraktometrické sušiny, tzv. sacharizace ve vodných cukerných roztocích, v cukerných šťávách apod., v pivovarnictví k určení extraktu sladiny, mladiny a piva. R. lze stanovit koncentraci anorg. i org. kyselin, solí, zásad apod.

Regenerát - odpady pryže n. stará měkká pryž zregenerovaná tak, že jí lze znovu zpracovávat a vulkanizovat. V některých výrobcích nahrazuje r. částečně kaučuk. Základní účinek zvýšené teploty při regeneraci se podporuje a modifikuje regeneračními oleji (obvykle získanými jako odpadní produkty při zpracování dehtů n. ropy), regeneračními činidly neboli katalyzátory regenerace (alkylovanými fenolsulfidy, arom. merkaptany, arylaminy apod.) a pomocnými regeneračními přísadami. Starou pryž i odpady pryže nutno k regeneraci zvlášť připravit a po vlastní regeneraci r. ještě upravovat - zjemňovat. Nejpoužívanější způsoby regenerace: parní, vařákový, mechanický, rozpouštědlový a speciální (např. tzv. dip-proces, spočívající v ponořování staré pryže do roztavené asfaltové směsi). Kaučukové směsi, v nichž je část kaučuku nahrazena r., jsou levnější a dobře zpracovatelné. R. má mnohostranné použití, ovšem jen do směsí na výrobky, u nichž se nevyžaduje vysoká odolnost proti opotřebení n. jiná speciální vlastnost.

Rekrystalizace - opakovaná krystalizace plasticky deformovaných krystalů.

Relativní atomová hmotnost (prvku) - nepojmenované číslo, které udává, kolikrát je střední hmotnost atomů, přítomných v přirozené izotopické směsi daného prvku, větší než 1/12 hmotnosti nuklidu ¹²C. Rel. at. hmotn. odvozenou od uhlíku ¹²C zavedla IUPAC r. 1961. Hodnoty rel. at. hmotn. se liší od ↓nukleonového čísla (prvky se obvykle skládají z izotopů). První hodnoty atomových hmotností (zvaných atomové váhy) vypočítal r. 1803 J. Dalton, přičemž bral za základ vodík, jehož hmotnost považoval za jednotkovou. R. 1906 byly přijaty hodnoty atomových vah vztažených ke kyslíku. Pojmem rel. at. hmotn., který exaktněji vystihuje vlastní podstatu, se označují tedy hodnoty vztažené až k nuklidu ¹²C. - Experimentálně se rel. at. hmotn. určují několika způsoby: u jednoduchých plynů (vodíků, dusíku, vzácných plynů) se určí rel. mol. hmotn. plynu z jeho hustoty a podle počtu atomů v molekule se zjistí část, připadající na jeden atom. U snadno těkavých látek se určí rel. mol. hmotn. v plynném stavu (měřením hustoty) a procentový obsah prvků v molekule. Z uvedených hodnot se zjistí, jaká část rel. mol. hmotn. připadá na daný prvek. Pro výpočet rel. at. hmotn. jednoho prvku se měří více látek, jež obsahují daný prvek. Jestliže se rel. mol. hmotn. nemůže určit přímo, stanoví se chem. analýzou chem. ekvivalent daného prvku, který po vynásobení mocenstvím udává rel. at. hmotn. Velmi přesně se rel. at. hmotn. vypočítá z údajů hmotn. spektroskopie o izotopickém složení prvků a z údajů o hmotnosti jednotlivých izotopů. - IUPAC vydává každý rok nové tabulky zpřesněných rel. at. hmotn.

Relativní molekulová hmotnost (prvku n. sloučeniny) - nepojmenované číslo, které udává, kolikrát je střední hmotnost molekul daného prvku n. sloučeniny větší než 1/12 hmotnosti nuklidu ¹²C. Dříve byly rel. mol. hmotn. (resp. rel. at. hmotn.) vztahovány k atomu kyslíku a v této souvislosti byly nazývány molekulové (atomové) váhy.

Reverzibilní děj, vratný děj - termodynamický pojem, charakterizující mezní případ skutečných dějů. R. d. je v každém okamžiku vyvážený a jeho směr lze obrátit nekonečně malou změnou vnějších podmínek. R. d. je např. mech. pohyb bez tření a jiných zdrojů tepla (mat. kyvadlo). Důležitou vlastností r. d. je, že práce, kterou soustava při nich vykoná, je max. R. d. je abstrakcí a v přírodě neexistuje. Všechny děje probíhající samovolně určitým směrem (jejichž směr bez většího zásahu nelze obrátit) probíhají ireverzibilně (nevratně). Směřují ke stavu nejvyšší stability, k rovnováze.

Richards Theodore William - americký vědec, 1868-1928, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1914 za přesné stanovení rel. at. hmotn. velkého počtu chem prvků.

Robinson sir Robert - anglický vědec, 1886-1975, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1947 za výzkumy biol. významných rostlinných látek, zejm. alkaloidů.

Roentgen Wilhelm Conrad - německý vědec, 1845-1923, laureát Nobelovy ceny za fyziku z r. 1901 za objev záření X, jež bylo po Roentgenovi později pojmenováno.

Rovinné uspořádání - uspořádání atomů n. skupin atomů kolem centrálního atomu tak, že jednotlivé  atomy n. skupiny atomů jsou v jedné rovině.

Rozdělovací koeficient - poměr ↓aktivit (koncentrací) látky rozp. ve dvou vzájemně se stýkajících nemísitelných kapalinách (A, B);r. k. K= XaA/XaBpro zředěné roztoky Kr = cA/cB (kde X je absorbované množství v jednotkovém množství absorbentu, c - koncentrace). R. k. závisí jen na teplotě a je pro danou látku v daných rozpouštědlech (pro danou teplotu) konstantou, jestliže látka s rozpouštědly nereaguje, nedisociuje ani neasociuje. Je-li v roztoku více látek, dělí se každá z nich mezi dvě fáze podle svého vlastního r. k. nezávisle na přítomnosti jiných látek (↓rozdělovací zákon).

Rozdělovací zákon - zákon vyjadřující hmotnostní rozdělení rozpuštěné látky do dvou kapalin, jež se stýkají, ale vzájemně se nemísí: poměr aktivit látky rozpuštěné ve dvou stýkajících se kapalinách je za dané teploty konst. Kvant. je r. z. vyjádřen ↓rozdělovacím koeficientem. R. z. umožňuje nalézt nejoptimálnější  podmínky pro ↓extrakci látky. R. z. vyslovil r. 1891 něm. fyzik W. G. Nernst.

Rozměrová analýza - metoda, jež vede k popisu děje pomocí bezrozměrných argumentů a metoda kontroly rozměrové homogenity rovnic. Na rozdíl od mat. rovnic, které jsou jen kvant., vyjadřují fyz. rovnice vztahy mezi fyz. veličinami různých kvalit. Rozměrová homogenita je proto nevyhnutelnou podmínkou správnosti fyz. rovnice a principem r. a. První úlohou r. a. je kontrola rozměrové homogenity rovnic. Umožňuje i snížení počtu proměnných, majících vliv na určitý děj, vhodným seskupením fyz. veličin do bezrozměrných argumentů (argumentů π). K tomu je třeba zjistit všechny nezávislé fyz. veličiny ovlivňující děj pomocí předběžného teor. n. experimentálního rozboru děje. Počet bezrozměrných argumentů je v porovnání s počtem fyz. veličin (které popisují děj) menší o počet zákl. rozměrů (v chem. inženýrských výpočtech jsou to téměř výhradně: hmotnost m, délka l, teplota a čas T) vystupujících v rozměrech fyz. veličin. Aby argumenty π byly bezrozměrné, musí se součty exponentů zákl. rozměrů pro všechny fyz. veličiny popisující děj rušit. Získají se tak vztahy mezi neznámými exponenty pro každý zákl. rozměr ve tvaru jednoduchých rovnic. Počet neznámých exponentů lze snížit řešením rovnic pro libovolně zvolené exponenty. Sdružením fyz. veličin do komplexů se společným exponentem se získají bezrozměrné argumenty. Kombinací argumentů π (pomocí všech aritmetických operací kromě sčítání a odčítání) lze utvořit různé tvary argumentů, ale jejich počet se tím nemění. Odvozené bezrozměrné argumenty musí být navzájem nezávislé. Nová funkční závislost mezi bezrozměrnými argumenty se zjišťuje experimentálně.

Rozpadová řada (radioaktivní řada) - řetěz radioaktivních nuklidů, jehož vznik je vzájemně geneticky podmíněn. Při radioaktivním rozpadu některých přír. radionuklidů vznikají znovu radioaktivní atomová jádra. Několikanásobným opakováním jaderných přeměn tohoto typu vzniká r. řuranová, thoriová, aktiniová a neptuniová. Všechny r. ř. končí stálým nuklidem. Ve vzájemném vztahu dvou sousedních nuklidů v r. ř. se rozpadající nuklid nazývá mateřský a vznikající dceřiný. Jestliže je v r. ř.počet rozpadajících se i vznikajících nuklidů za časovou jednotku stejný, hovoří se o radioaktivní rovnováze.

Rozpouštěcí teplo - množství tepla, které vymění soustava s okolím při rozpouštění dvou n. více látek. R. t. závisí na tlaku, na teplotě a na počtu molů všech složek. Molární teplo směšovací ΔHsměs - změna ↓entalpie vztažená na mol roztoku (součet molů všech složek se rovná jedné); používá se ho tehdy, jsou-li všechny rozpouštěné složky kapalné. Integrální molární r. t. ΔHrozp. - změna entalpie při rozpouštění molu látky plynné n. tuhé v takovém množství čistého rozpuštědla, aby se získal roztok žádané koncentrace. S rostoucím počtem molů rozpouštědla se integrální molární r. t. blíží k určité hodnotě, nazývané integrální molární r. t. při nekonečném zředění ΔH∞.

Rozpouštědla - v širším smyslu slova všechny anorg. (např. voda) a org. kapaliny, které rozpouštějí plyny, kapaliny n. tuhé látky, aniž mezirozpouštěnou látkou a r. nastává chem. reakce.

Roztřepávání - mech. příprava suspenzí n. ↓emulzí; metoda dělení látek, zejm. org., která je založena na protiproudné extrakci mezi dvě kapalné fáze.

Rubín - čirá červená odrůda korundu zbarvená kysličníkem chromitým. Vzniká v kontaktně metamorfovaných horninách; dnes se připravuje uměle.

Ruda - hornina n. přír. seskupení minerálů, z nichž se rentabilně získávají kovy. Význam pojmu r. se mění podle požadavků společnosti a podle rozvoje vědy a techniky. Dnes se pokládají za r. i takové horniny, jež dříve byly bezcenné, protože nebyly známy způsoby jejich úpravy, jako je obohacování a zhutňování.

Rula - kryst. břidličná hornina, složená v podstatě z křemene, živců a slíd; vznikla regionální metamorfózou v katazóně. Podle původu existují r. jako ortho-ruly (magmatického původu) a pararuly (sedimentárního původu). R. je na Zemi zcela běžnou horninou. V ČR tvoří značnou část kryst. ↓břidlic českého masivu.

Rumělka, cinabarit - červený sirník rtuti HgS, minerál krystalující v šesterečné soustavě a patřící do skupiny sirníků. Slouží jako anorg. barevný pigment a jako surovina k výrobě rtuti. V ČSSR se vyskytoval ve Spišském Rudohoří (u Gelnice, Rudňan a Nižné Slané) a v Tokajských horách (u Merníku). Světoznámá jsou španělská ložiska (Huelva).

Růstové látky, stimulátory růstu - látky, které podněcují růst živých soustav. Rozeznávají se: 1. R. l. živočichů - některé vitamíny (A, B, E); ↓hormony (tyroxin, somatotrofin); některé aminokyseliny (např. arginin); tetracyklinová antibiotika (↓chemoterapeutika) aj. Využívají se v medicíně a v živočišné výrobě. 2. R. l. rostlin - heteroauxin (kyselina indolyloctová), produkovaný houbami a vyššími rostlinami jako rostlinný hormon; heteroauxinoidy, syntetické látky (deriváty indolu, benzenu, naftalenu, anthracenu) s účinkem heteroauxinu; giberelin A1, giberelin A2 a kyselina giberelová jsou látky dosud neúplně známé struktury, produkované houbou Giberella fujikuroi. R. l. rostlin se využívají zvláště k zakořeňování odřezků při vegetativním rozmnožování rostlin; na zvyšování produkce rostlinné výroby jen pokusně.

Rutherford Ernest - anglický vědec, 1871-1937, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1908. Objevil radioaktivní transmutaci prvků (1903), existenci atomového jádra (1911) a první uskutečnil umělou jadernou reakci (1919).

Ruzicka Leopold - švýcarský vědec, 1887-1976, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1939. Pracoval v chemii terpenů a pryskyřičných kyselin. Syntetizoval androsteron a testosteron.