Paul Sabatier (5. 11. 1854 – 14. 8. 1941)

Nobelovu cenu získal v roce 1912 za objev metody hydrogenace organických sloučenin za přítomnosti jemně rozptýlených kovů.

Francouzský chemik Paul Sabatier se narodil roku 1854. Vynikal hlavně v přírodních vědách, které vystudoval na École normale v Paříži. Roku 1878 se stal asistentem známého francouzského chemika M. P. Berthelota v Paříži, u kterého obhájil doktorskou práci o sirnících kovů. Působil na univerzitě v Bordeaux a na univerzitě v Toulouse, kde se v roce 1884 stal profesorem chemie. Byl členem Francouzské akademie věd. Ve své vědecké práci se Sabatier pod vedením Berthelota zaměřil především na studium sirníků, chloridů, selenidů, bromidů kovů atd. Nejvýznamnějšími jsou ale Sabatierovy práce z oblasti katalytické hydrogenace (tj. obohacování vodíkem) organických sloučenin za pomoci jemně rozptýlených práškových kovů, hlavně niklu jako katalyzátoru. Tato Sabatierova metoda katalytické hydrogenace se uplatnila hlavně při výrobě margarínu, která je založena na přeměně tekutých olejů obsahujících nenasycenou kyselinu olejovou, která se vázáním vodíku pomocí niklu jako katalyzátoru mění na nasycenou kyselinu stearovou v tuhé fázi. Roku 1913 Sabatier publikoval dílo Katalýza v organické chemii, které patří mezi základní díla v oblasti organické katalýzy. Později rozpracoval i problémy dehydrogenace organických sloučenin pomocí niklu a jiných kovů a dehydratace pomocí kovů a kysličníků.