Paracelsus (11. 11. 1493 - 24. 9. 1541)

Paracelsus byl zakladatelem lékařské chemie - iatrochemie (iatros - latinsky lékař) a prosazoval názor, že posláním chemie není příprava zlata, ale léků na zmírnění bolesti.

Narodil se r. 1493 na poutním místě Maria-Einsiedeln nedaleko Zürichu. Pamětní tabule na jeho rodném domě sice hlásá, že se narodil 17. prosince, avšak poslední názory historiků předpokládají správné datum 10. listopadu. Vlastní jméno znělo Theophrastus Bombastus z Hohenheimu.Matka mu zemřela velmi brzo. S otcem se přestěhoval do Villachu, kde se mu dostalo základního vzdělání. Roku 1515/17 promoval na lékařské fakultě ve Ferraře. Od té doby se začal přezdívat Paracelsus - latinsky na straně Celsia - podle jména slavného římského lékaře a epikurejce Cornelia Celsia, k jehož učení se hlásil. Jeho plné jméno i s přibraným přívlastkem tedy znělo Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus Paracelsus von Hohenheim. Po studiích na univerzitách ve Vídni a v Bologni začal cestovat po celé Evropě a sbírat lidové moudrosti. Paracelsus strávil 90% svého života na cestách. Stýkal se s felčary, porodními bábami, kořenářkami a ranhojiči. Paracelsus měl prývelmi nesnášenlivou a výbušnou povahu, která mu nadělala mnoho nepřátel. Např. se dostal do konfliktu se zámožnou italskou rodinou, prodávající údajně "léčivé dřevo quajak". Zázračné dřevo totiž doporučovali scholastičtí lékaři k léčení příjice (syfilis). Tomuto léčebnému postupu se Paracelsus veřejně vysmál a oné italské rodině tak téměř zničil živnost. V letech 1537-8 pobýval Paracelsus i na zámku v Moravském Krumlově. Byl povolán zemským maršálkem Janem z Lipé, aby jej vyléčil z pakostnice. Léčení trvalo asi 2 roky a příznivého výsledku dosaženo nebylo. Paracelsus léčil také maršálkova syna, který trpěl oční chorobou a který dokonce následkem jeho zákroků zcela oslepl. Podobně dopadlo i léčení manželky moravského stavovského vůdce Jana z Žerotína, která po požití připraveného léku brzy zemřela. Paracelsovi proto nezbývalo nic jiného, než moravskokrumlovský zámek co nejrychleji opustit. Proslýchalo se také, že měl v Kroměříži tajnou alchymistickou laboratoř. Několikrát se snažil usadit natrvalo v Basileji, Strasburgu, ale pro svou přímou povahu se vždy dostal do sporů s vrchností a musel odejít. V Basileji byl krátce profesorem na univerzitě, ale poté, co spálil veřejně staré, klasické učebnice medicíny, byl vykázán z univerziní půdy. Později žil jako potulný lékař a ranhojič, nevíme ani na co zemřel v poměrně mladém věku. Po krátkém pobytu v Salzburgu byl buď zavražděn, aby byl oloupen o elixír života - panaceum Červeného lva, který údajně nosil stále při sobě, nebo byl při hostině přepaden znepřátelenými lékaři a shozen ze skály, přičemž utrpěl vážná zranění, na která za několik dní dne 24. 9. 1541 zemřel. V některých pramenech najdeme informaci, že zemřel následkem požití vlastního léčebného přípravku, který chtěl odzkoušet. Paracelsus se snažil založit lékařskou vědu na pokusu a pozorování účinků různých chemických látek na lidský organismus. Jako jeden z prvních alchymistů vyhledával látky s léčivými účinky, používal tinktury a extrakty. Poprvé prý použil opiovou tinkturu léčebně na tlumení bolestí. Důležité místo zaujíma Paracelsova nauka o vnějším znaku. Např. rostliny s červenými květy léčí krvácení, se žlutými nebo žlutou šťávou slouží proti žloutence, rostliny s listy ve tvaru srdce léčí choroby srdce, ve tvaru plic plíce a průdušky a ochlupené rostliny (kopřiva) choroby vlasů - což platí omezeně dodnes. Velkou důležitost věnuje sbírání bylin podle fází Měsíce. Podle Paracelsa má všechno svoji hodinu i den na léčení. Jeho rozdělení orgánů lidského na jednotlivé dny vypadalo asi takto: játra se mají ošetřovat ve čtvrtek v den Jupitera, mozek v pondělí v den Luny... Léčil jednak bylinami a minerálními vodami, jednak předepisoval sloučeniny arsénu, antimonu, rtuti, zinku, mědi, olova, bismutu a železa, kterými rozšířil tehdejší sortiment léků. Traktáty na různá témata, je jich celkem přes dvě stě, sepisoval zejména na cestách. Dodnes některé z nich neprostudované odpočívají v knihovnách po celé Evropě. V Moravském Krumlově Paracelsus dokončil svá díla "Velké ranhojičství", "Velká astronomie" a díla o tatarských nemocech. Z filozofických děl jsou důležité knihy "Paragranum", "Labyrint zbloudilých lékařů", "Sedm obran" a "Opus Paraminum". Studium jeho spisů ztěžuje jazyk, ve kterém psal, což byla švýcarsko-alamanská varianta horní němčiny. Je autorem výroku: "Všechny látky jsou jedy; toliko dávka je příčinou, že látka přestává být jedem."