Organokovové sloučeniny

1. Obecná charakteristika organokovových sloučenin

Jestliže se v molekule organické sloučeniny vyskytuje namísto atomů vodíku alespoň jeden atom některého kovu, označujeme takovouto sloučeninu jako organokovovou.

(nahoru)

2. Charakter vazby C-kov

Atomy kovů jsou elektropozitivnější (mají menší hodnotu elektronegativity) než atom uhlíků, a tak vyvolávají ve sloučeninách kladný indukční efekt. Rozdíly elektronegativit jsou natolik vysoké, že vazba mezi atomem kovu a uhlovodíkem je mnohdy polární iontová.

(nahoru)

3. Názvosloví organokovových sloučenin

Názvy organokovových sloučenin se píší dle schématu alkylkov. Název kovu se častěji uvádí zpravidla latinsky, u některých triviálních názvů česky:

(C2H5)4Pb

C6H5MgBr

CH2=CHNa

CH3CH2BeH

tetraethylplumban tetraethylolovo fenylmagnesiumbromid vinylnatrium ethylhydridoberylium

(nahoru)

4. Zástupci organokovových sloučenin a jejich využití

Tetraethylolovo (C2H5)4Pb se přidávaly do benzínu pro zvýšení jeho oktanového čísla. Pro svou jedovatost však byly zakázány.

Organocíničité sloučeniny slouží k hubení plísní.

Trialkylhliníky jsou součástí Zieglerových katalyzátorů (slouží k nízkotlaké polymeraci alkenů).

Ostatní organokovové sloučeniny se využívají v organické syntéze – organohořečnaté sloučeniny (Grignardovy sloučeniny) se připravují reakcí halogenderivátů s kovovým hořčíkem v bezvodém etheru a používají se k vnášení alkylové skupiny do molekul aldehydů a ketonů, které se tak přeměňují na alkoholy:

 

(nahoru)