Michail Vasiljevič Lomonosov (19. 11. 1711 – 15. 4. 1765)

První ruský přírodovědec světového formátu. Zabýval se chemií, optikou, astronomií, vytvořil první kinetickou teorii tepla. Budoval ruské školství, položil základy spisovné ruštiny.

Lomonosov je skutečný velikán ruské historie. Položil základy ruské vědy, školství, moderního jazyka a literatury. Jak obrovskou odvahu a vůli musel projevit, uvážíme-li, že byl synem prostého mužíka. Narodil se roku 1711 v malé vesnici Denisovka (dnes Lomonosovo) nedaleko Archangelska. Už od dětství projevoval neuspokojitelnou touhu po vědění, ale v rodném kraji mohl nalézt jen pár knih. V devatenácti vyrazil pěšky do Moskvy, aby tam studoval. Jenže školy byly prostým chlapcům uzavřeny. Lomonosov se však nevzdal. Rozhodl se k riskantnímu kroku a vydával se za syna venkovského šlechtice. Podvod nikdo neodhalil a v roce 1731 byl Lomonosov skutečně přijat na Slovansko-řecko-latinskou akademii. Teď se mohlo projevit jeho nadání. Hravě zvládl cizí jazyky a jeho výsledky byly tak vynikající, že ho učitelé poslali studovat do Petrohradu na univerzitu. V hlavním městě carské říše byla také Akademie věd, nedávno zřízená z příkazu Petra Velikého. A tak mohl Lomonosov navštěvovat přednášky slavného švýcarského matematika a fyzika Eulera, který práce v té době na Akademii působil. V roce 1736 má opět štěstí a je vyslán na pětileté studium chemii a metalurgie do Německa. Seznamuje se s moderní evropskou vědou a technikou, ale o to bolestněji si uvědomuje, jak silně Rusko zaostávalo ve všech oblastech vědění, ekonomiky i kultury. Snad právě teď v něm dozrává myšlenka, aby se postaral o nápravu. Roku 1741 se vrací do Petrohradu a získává místo v Akademii věd, nejprve jako asistent, ale o 4 roky později už je profesorem chemie Cení si především experimentálních poznatků a buduje první skutečnou chemickou laboratoř v Rusku. Zabývá se kartografií, geologií, hornictvím a metalurgií, snaží se pomáhat při rozvoji ruského průmyslu. Čeká ho ale také mnoho sporů a konfliktů s kolegou na Akademii. Je tu prakticky osamocen proti přesile cizinců, kterým jde hlavně o peníze a privilegia. Euler mezitím už Rusko opustil, a tak si s ním Lomonosov pouze dopisuje. Současníci v Rusku tušili, že Lomonosov je velký vědec, ale nedokázali jeho myšlenky a objevy pochopit. Cenili si proto Lomonosova hlavně jako organizátora, historika a básníka. Za jednu ze svých slavných ód dostal od carevny 2000 rublů - tolik jako jediný tříletý plat v Akademii. Přestože byl temperamentní a vznětlivý, dokázal se ovládat a lichotit mocným a získal si tak vlivné ochránce. Potřeboval je, aby prosadil své dalekosáhlé záměry. Usiloval o vytvoření skutečného ruského školství, které by už nebylo závislé na dovozu průměrných cizinců. V roce 1755 byla na jeho popud otevřena univerzita v Moskvě. Roku 1757 publikoval první vědeckou gramatiku ruštiny, o tři roky později vydal první knihu o dějinách Ruska. Zabýval se optikou a konstruoval zrcadlové dalekohledy. V roce 1761 pozoroval přechod Venuše přes sluneční kotouč a podle neostrých okrajů planety dokázal, že Venuše má atmosféru. Některé Lomonosovy práce v chemii a fyzice předstihly svou dobu. Odmítl rozšířenou teorii o ,,tepelném fluidu'' (flogistonu) a dospěl ke správné představě, že podstatou tepla je pohyb částic v tělesech. Srážky mezi atomy a molekulami popisoval jako ráz pružných koulí a vytvořil první správnou a téměř úplnou kinetickou teorii tepelných jevů. Uvědomil si, že při úplném zastavení pohybu částic dosáhne hmota ,,nejnižšího stupně chladu'' a předstihl tak mnohem pozdější pojem absolutní nuly. Jako první zformuloval zákon zachování hmoty a energie. Svými pokusy roku 1756 dokázal, že se celková hmotnost při chemických reakcích zachovává. Podobný důkaz podal Lavoisier ve Francii až o 17 let později. Lomonosovy vědecké práce zůstaly v zahraničí kupodivu téměř nepovšimnuty. Jeho genialita byla doceněna až 150 let po Lomonosově smrti.