Michael Faraday (22. 9. 1791 - 25. 8. 1867)

Anglický fyzik a chemik; učinil významné objevy týkající se elektromagnetismu.

Narodil se na předměstí Londýna jako třetí syn chudého kováře Jamese Faradaye. Za časů průmyslové revoluce město rostlo a mělo už skofaradayero milion obyvatel. Tak jako tisíce jiných chudáků i Michaelův otec sem přišel z venkova za vidinou lepšího živobytí, ale jako mnoho jiných ani on neměl štěstí. Nenašel žádnou stálou práci, a tak rodina po celá léta třela bídu s nouzí. Malý Michael se jen málokdy dosyta najedl, a když mu bylo dvanáct let, musel začít vydělávat. Protože byl šikovný, dostal se do učení ke knihvazači. Jeho rukama procházely nejrůznější spisy, a když je potají četl, před jeho užaslýma očima se otevřel podivuhodný a záhadný svět vědy. V r. 1812 začal navštěvovat veřejné přednášky známého chemika sira Humphry Davyho - a konečně se na něj usmálo štěstí. Věhlasný profesor si všiml mladíkova zájmu a nadání a rozhodl se udělat z něj svého žáka. V r. 1815 Davy zaměstnal čtyřiadvacetiletého Faradaye jako asistenta v chemické laboratoři londýnského Královského institutu. V těch dobách ovšem taková práce obnášela něco trochu jiného než dnes. Jedním z hlavních úkolů mladého asistenta bylo vymyslet každý týden nějaký nový zajímavý pokus pro pobavení členů a příznivců institutu z vysoké společnosti. Královský institut založený r. 1799 byl totiž zvláštním vědeckým ústavem. Z větší části byl financován z peněz bohatých soukromých mecenášů, a byl tedy závislý na jejich zájmu a přízni. Při těchto experimentech Faraday objevil nové sloučeniny, zabýval se zkapalňováním plynů a brzy si získal pověst zručného chemika. Obzvlášť oblíbenými se staly jeho Páteční večerní přednášky a sál byl pokaždé zaplněn do posledního místečka. Jeho popularitě určitě pomohla i skutečnost, že neměl matematické vzdělání a ve svých přednáškách i odborných pracích nikdy nepoužil jediný vzorec. Zato z něj ale neustálá potřeba nových nápadů udělala jednoho z nejlepších experimentátorů všech dob a své posluchače okouzloval schopností vyložit i ten nejsložitější problém dokonale názorným způsobem. To platilo i o tak nehmotných jevech, jako je elektřina a magnetismus, které se staly hlavním předmětem Faradayova zájmu. Elektřina i magnetismus byly známy už od starověku, ale po dlouhou dobu nikoho nenapadlo, že by mohly mít něco společného. Učenci je studovali jako dva samostatné, nezávislé přírodní jevy, a tak tomu bylo až do začátku 19. století. Změnit to měl právě Faraday. Během svých pokusů v r. 1821 zjistil, že elektrický proud procházející vodičem může vyvolat magnetickou sílu. Celých dalších deset let strávil snahou dokázat, že existuje i opačná možnost - aby působení magnetu vyvolalo elektrický proud. V té době byl naštěstí již slušně finančně zajištěn, měl útulný byt přímo v budově Královského institutu a mohl se oženit. V r. 1824 byl zvolen členem britské Akademie věd a o rok později jmenován ředitelem jejich laboratoří. Ani na den však neustával ve svých pokusech a konečně v r. 1831 se dostavil úspěch: Faraday objevil elektromagnetickou indukci a dokázal, že elektřina a magnetismus jsou pouze dva různé projevy jedné podstaty - elektromagnetismu! To byl klíčový objev, který měl už brzy přinést dalekosáhlé důsledky. Říká se, že král William IV. se jednou Faradaye zeptal, k čemu ty jeho salonní triky s elektromagnetismem jsou vlastně dobré. To ještě nevím Vaše Veličenstvo, odpověděl Faraday. Ale zato vím, že je jednoho dne zdaníte. Byla to prorocká slova - vždyť celý dnešní elektrotechnický průmysl je založen na principu elektromagnetické indukce. Faraday ovšem nezůstal jen u experimentů. Ve 40. letech minulého století vytvořil teorii elektromagnetického pole založenou na zcela novém pojmu elektrických a magnetických siločar. O dvacet let později myšlenku siločar využil jiný geniální Angličan James Maxwell a vytvořil rovnice elektromagnetického pole.