Marie Curie-Sklodowská (7. 11. 1867 – 4. 7. 1934)

Žena, která se stala legendou - svou pracovitostí, skromností a vytrvalostí.

Narodila se ve Varšavě v rodině gymnaziálního profesora matematiky a fyziky. Jmenovala se vlastně Marja a jméno si změnila až po příchodu do Francie v roce 1891. Zapsala se ke studiu na pařížské Sorbonně, kde o dva roky později suverénně promovala jako nejlepší studentka. Věděla o sobě, že je neobyšejně nadaná, ale tušila také, že svou inteligencí převyšuje většinu mužů a jen stěží najde sobě rovného. Když roku 1894 v Paříži hledala laboratoř, seznámila se s Pierrem Curiem (1859-1906). Pětatřicetiletý fyzik se do ní okamžitě zamiloval, ale Sklodowská váhala. Domnívala se, že se stane samotářkou a oddá se jen vědě. Když se po roce za Pierra Curieho provdala, jejich manželství se stalo symbolem harmonie a vědecké spolupráce. Manželé se zajímali především o nejnovější objevy týkající se vyzařování některých prvků. Marie zjistila, že vedle uranu podobné záření vydávají i sloučeniny thoria. Jako první nazvala toto zařízení radioaktivitou. V uranové rudě, tzv. smolinci, který nechala dovézt až z českého Jáchymova roku 1898 objevila s manželem nový radioaktivní prvek, čímž mimo jiné potvrdila i Mendělejevův předpoklad z roku 1860. Prvek, který byl 300krát radioaktivnější než uran, nazval k poctě své vlasti polonium. T0hož roku objevili manželé Curierovi další prvek, který pojmenovali zcela jednoduše radium podle latinského slova radius - paprsek. Další čtyři roky pracovali na izolování těchto prvků, takže roku 1902 mohli nejen prokázat jejich skutečnou existenci, ale zjistit i jejich fyzikální a chemické vlastnosti. Rok nato jim byla společně udělena Nobelova cena za fyziku za zkoumání radiačních jevů. Marie Curie se stala první ženou, která Nobelovu cenu získala. Roku 1904 se Pierre stal profesorem fyziky na Sorbonně a rok nato byl přijat do francouzské Akademie. Marii coby ženě zůstala tato pocta odepřena. Manželé se dále věnovali účinkům radioaktivního záření na živé organismy, čímž položili základ léčby nádorových onemocnění. Ponurý dubnový den roku 1906 byl pro Curierovi nejtragičtějším dnem jejího života. Její manžel v zamyšlení a roztržitosti vešel nervozně do silnice, kde byl stržen projíždějícím povozem, a na místě zemřel. Ztrátu milovaného muže nedokázal nahradit ani ten největší triumf - Curierová se totiž stala první ženou, která získala profesuru na uznávané pařížské Sorbonně. Aby zapomněla na bolestnou ztrátu, vrhá se do horečné práce, ale nezapomíná. Důkazem jsou její deníkové záznamy vždy adresované Pierrovi: ,,Pracuji každý den v laboratoři, nic víc nemohu udělat. Je mi tam lépe, než kde jinde. Nechápu, že by mi něco mohlo udělat osobně radost, jen snad vědecká práce. A ani to ne, neboť kdybych měla úspěch, nemohla bych snést, že ty o tom nevíš!'' V roce 1910 izolovala spolu se svým asistentem A. Debiernem radium v kovové formě, která předala mezinárodní komisi jako vzor pro měření radioaktivity. O rok později se stala nevídaná věc - získala jako první vědec Nobelovu cenu podruhé, tentokrát za chemii, právě za objev polonia a radia. Od roku 1914 řídila Radiologický ústav v Paříži, kde pracovala především na zdokonalování metod měření radioaktivity a ve svém týdnu vychovala řadu významných vědců v oboru radiochemie. Dožila se i triumfálního objevu umělé radioaktivity, který se podařil její dceři Ireně Joliot-Curierové a jejímu manželovi Jeanu Fréderikovi Joliot-Curieovi. Největší objev Curieové-Sklodowské se zároveň stal jejím prokletím. Po dlouhé bolestivé agonii umírá na zhoubnou chudokrevnost způsobenou nadměrným zářením.