Encyklopedie pojmů - M

Macerace - extrakce tuhých látek (citlivých na teplo) za studena opakovanými dávkami rozpouštědla, např. účinných rostlinných látek.

Mac Leod John James Richard - kanadský vědec, 1876-1935, laureát Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství z r. 1923 společně s B. F. Grantem za objev insulinu.

Mačkadlo na korek (korkolis) - zařízení na úpravu nových, tvrdých a nepružných korkových zátek změkčením n. zválcováním.

Magma - přír. žhavá křemičitanová tavenina v zemské kůře, bohatá na plyny. Na povrch Země se dostává jako láva při sopečné činnosti. Tuhnutím magmatu vznikají výlevné (efuzívní) horniny (např. ↓liparit, ↓andesit, čedič). Tuhne-li m. v hloubce, vznikají její krystalizací hlubinné (intruzívní) horniny (žula, ↓diorit, ↓syenit, ↓gabro, peridotit).

Magnetická susceptibilita x - konstanta úměrnosti ve vztahu mezi magnetizací M (magn. momentem objemové jednotky) a intenzitou magn. pole H: M = xH. Látky, které mají velmi vysokou hodnotu m. s., jsou feromagn. (železo, kobalt a jejich slitiny), látky, pro něž x > 0, (ale nepříliš velké) jsou paramagn. (dusík, kyslík, hliník, platina), látky, jejichž x < 0, jsou diamagn. (vodík, měď, kamenná sůl, bismut apod.). Paramagn. látky snadno přijímají magn. siločáry a orientují se v magn. poli do stejného směru se siločárami. Diamagn. látky kladou magn. siločarám větší odpor a v magn. poli se staví napříč siločárám. Uvedené jevy jsou způsobovány oběhem elektronů v atomech a jejich rotací kolem své osy (spinem). Silové působení elektronů v jednotlivých atomech se může rušit (diamagn. látky) n. zesilovat (paramagn. látky) podle toho, zda jsou jejich momenty orientovány ve stejném n. opačného směru. Měření m. s. (magnetochemie) poskytují cenné informace o podstatě chem. vazby, o mocenství a jiných otázkách chem. struktury látek.

Magnetická analýza - měření magn. a magnetoopt. vlastností látek (↓magn. susceptibilita feromagn. látek, paramagn. a diamagn. látek, magn. hystereze, ↓jaderná magn. rezonance aj.) a jeho využití pro anal. účely. M. a. se využívá při studiu struktury molekul a podstaty chem. vazby.

Makromolekulární chemie - vědní obor, který se zabývá vznikem, chováním a rozkladem makromolekulárních látek.

Makroradikál - rostoucí ↓makromolekula s nepárovým (volným) elektronem na konci řetězce.

Mandlovcové dutiny - dutiny v magmatických, obvykle bazických výlevných horninách, jež vznikly při tuhnutí magmatu v místech, kde zůstaly v lávě plyny. Často jsou m. d. vyplněny minerály, které někdy mívají i značný praktický význam, jako např. islandský dvojlomný ↓kalcit, ↓acháty, ↓chalcedon aj.

Martin Archer John Porter - anglický vědec, 1910-2002, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1952 společně s R. L. M. Syngem za objev rozdělovací papírové chromatografie.

Maxwell James Clerk - britský fyzik, 1831-1879, vytvořil jednotnou teorii elektromagnetismu a světla a položil základy kinetické teorie plynů.

Mayer Julius Robert - německý přírodovědec, 1814-1878, autor zákona o zachování energie.

McMillan Edwin Mattison - americký vědec, 1907-1951, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1951 společně s G. T. Seaborgem za objevy v chemii transuranů.

Melafyr - druhohorní vyvřelá hornina, bazická, celistvá, porfyrická n. mandlovcová. Je červenohnědý (příměs krevelu). Hlavní součástí je plagioklas a augit. Z ↓mandlovcových dutin m. se těží achát (v ČSSR se těžil na Kozákově), v USA i ryzí měď. M. je výborným stavebním materiálem, drtí se na štěrk. U nás nalezen v severních Čechách.

Melasa - odpadní sirup z cukrovarů, ze kterého se již nevyplácí vyrábět cukr. Zpracovává se na ethylalkohol a krmivo.

Membránový transport - průchod látek membránami různých strukturních složek bioplasmy; uskutečňuje se různýni složitými mechanismy. Patří sem: Difúze - fyz. pochod, při němž nastává pohyb atomů n. molekul ze strany s větší koncentrací na stranu s menší koncentrací. Difúzi ovlivňuje propustrnost (permeabilita) blán pro částice různých látek, tj. velikost otvorů (pórů) v membráně, velikost příslušných částic a jejich případná afinita k použité membráně. Usnadněná difúze se vyznačuje selektivním přestupem látek; strukturně podobné látky si navzájem ovlivňují rychlost m. t. Směr m. t. je stejný jako při difúzi. V membránách se však předpokládají spec. přenašeče (permeasy), jež vytvářejí s transportovanou látkou přechodné vazby a urychlují tak její průchod. Aktivní transport se podobá usnadněné difúzi; na rozdíl od ní však probíhá i proti koncentračnímu gradientu a vyžaduje dodání energie. Aktivní transport poškozují jedy energetického mechanismu. Pinocitosa je zvláštním případem m. t., při němž buňka pohlcuje přijímanou látku (např. kapky živin) vcelku.

Mendělejev Dmitrij Ivanovič - ruský chemik, 1834-1907, autor period. zákona prvků, podle něhož předpověděl i prvky tehdy (1869) neznámé. Objasnil pojem kritické teploty plynů. Prvek at. č. 101 byl pojmenován na jeho počest mendelevium (1955).

Metabolimetry - přístroje, kterými se měří spotřeba kyslíku, n. vylučování kysličníku uhličitého za jednotku doby.

Metabolismus - přeměna látek n. energií v živém systému a jejich výměna s okolím. Rozeznává se m. látkový (bílkovin, nukleových kyselin, glycidů, lipidů, solí, vody apod.) a m. energetický, které spolu úzce souvisejí. Samotná přeměna látek se označuje jako m. intermediární; má dva hlavní směry: asimilaci n. anabolismus (výstavba složitějších látek s vyšším obsahem energie z látek jednodušších s menším obsahem energie) a disimilaci n. katabolismus (rozklad látek složitějších na jednodušší). Energie uvolněná při disimilaci se v organismu využívá pro asimilační a jiné děje, které vyžadují energii (teplo, pohyb apod.). Autotrofní organismy jsou schopny kromě této energie využívat pro asimilaci i energii světelnou (zelené rostliny, ↓fotosyntéza), a tak umožňují existenci ostatním, heterotrofním organismům (živočichům, nezeleným rostlinám), jež získávají energii disimilací org. látek, vytvořených autotrofními organismy. Katabolismus anaerobních organismů (nepotřebujících kyslík pro život) je v podstatě štěpením substrátů; naproti tomu aerobní organismy (dýchající) disimilují substráty energeticky značně efektivnějšími oxidačními procesy. M. intermediární je vlastně souborem biochem. reakcí. Látky vznikající při m. jsoumetabolity, přechodné meziprodukty při m. se nazývají intermediátyPrekursor dané látky je intermediát,  z něhož při m. tato látka vzniká. Vznik metabolitu z odlišné látky (resp. látek) se označuje syntéza de novo. Ve smyslu anabolismus a katabolismus se často používají i výrazy biosyntéza a odbourávání.  Pro m. látek organismu cizích (např. léky, jedy) se používá výrazbiotransformace, která, pokud vede ke vzniku méně jedovaté látky, než byla původní, se nazývá detoxikace. Zvláštním případem m. je dynamický stav složek organismu. Jeho podstata je v neustálém odbourávání téměř všech složek organismu na jednodušší látky a současné zpětné syntéze, při čemž celkové množství složky může zůstat konst. Většina metabolických reakcí by téměř vůbec neprobíhala, kdyby nebyla katalyzována biokatalyzátory (↓enzymy), protože teplota živých organismů je poměrně nízká. M. je vysoce organizovaný a regulovatelný. Mechanismy regulace m. jsou ještě málo prozkoumané, avšak pokud je známe, spočívají nejčastěji v ovlivňování aktivityenzymů katalyzujících reakce regulované metabolické cesty. M. je všeobecným a nevyhnutelným předpokladem a jedním z nejcharakterističtějších znaků života.

Metabolismus steroidů - přeměna steroidů probíhající prakticky u všech organismů. Důležitý je zejm. v syntéze fyziologicky důležitých ↓steroidů v živočišném organismu; vychází z acetoacetyl-KoA a acetyl-KoA, z něhož vzniká přes různé meziprodukty kyselina mevalonová. Z kyseliny mevalonové se syntetizuje uhlovodík skvalen C30H50 a jeho cykllizací se tvoří lanosterol, který již obsahuje steranovou kostru. Z lanosterolu vzniká cholesterol jako základ zoosterolu, ze kterého se potom tvoří ostatní steroidy.

Metaldehyd (tuhý líh) - palivo, vyráběné polymerací acetaldehydu účinkem kyselých činidel.

Metamorfóza - souhrnný pojem pro přeměnu hornin při zvýšené teplotě a tlaku. Nepatří sem však přeměna hornin vyvolaná zvětráváním za běžných podmínek. M. dělíme na dotykovou čili kontaktní a oblastní čili regionální. Kontaktní m. probíhá v úzkém okruhu kolem magmatického zdroje; je vyvolána hlavně vysokou teplotou, která působí na styku horniny se žhavým magmatem, n. horkými parami. Vznikají při ní rohovce, jaspisy a mramory. Regionální m. postihuje rozsáhlá území, probíhá ve velké hloubce a působení teploty je dopněno působením velkého tlaku. Nastává překrystalování hmoty a nové částice se uspořádají rovnoběžně. Regionální m. probíhá ve třech hloubkových pásmech: epizóně, mezozóně a katazóně. Oblastí největších tlaků je katazóna, která leží ve velkých hloubkách; vznikají zde bezvodé nerosty, např. ↓olivín, ↓živce, ↓magnetit, ↓pyroxeny, ↓spinel, ↓granáty aj.

Mez postřehu - nejmenší množství látky v mikrogramech, které lze s jistotou danou reakcí dokázat. M. p. se vyjadřuje citlivost kval. anal. reakcí.

Mezimolekulové síly - vzájemné působení mezi molekulami podmiňující ↓skupenství látek. Přitažlivé m. s. způsobují vnitřní kohezi a zmenšují se velmi rychle s rostoucí vzdáleností mezi molekulami. Podstatou m. s. v látkách s polárními molekulami je přítomnost ↓dipólových momentů. Existenci přitažlivých m. s. u nepolárních molekul vysvětluje ↓kvantová mechanika jako výsledek vzájemné polarizace molekul, která je důsledkem nepřetržitého pohybu elektronů v atomech. Odpudivé m. s. působí v porovnání s poloměry molekul v malých vzdálenostech a jsou příčinou malé stlačitelnosti kapalin a tuhých látek. Jejich původ vysvětluje kvantová mechanika pohybem elektronů uvnitř atomů (↓van der Waalsovy síly).

Měděnka - zásaditý uhličitan měďnatý kolísavého složení. Vzniká na povrchu měděných předmětů dlouhodobým působením atmosferického kysličníku uhličitého, vzdušné vlhkosti a kyslíku. Vytváří tenký, světle zelený povlak, který charakteristicky zbarvuje střechy budov pokrytých měděným plechem.

Migrace prvků - přemisťování chem. prvků (mezi horninami) a atomů (v horninách) v přírodě v průběhu geologických procesů, jež vedou ke koncentraci či rozptýlení prvků n. jimi tvořených minerálů. Tvoří se nové sloučeniny, rozpadají staré minerály a vznikají ložiska. K m. p. dochází jak na povrchu, tak i ve větších hloubkách Země.

Michaelis Leonor - dánský chemik, 1875-1950, zabýval se výzkumem membránových potenciálů a oxidačně-redukčních potenciálů a objasnil funkci tlumivých roztoků.

Mikroanalýza - oblast ↓anal. chemie, která se zabývá zpracováním vzorků vážících jen několik miligramů a stanovením stopových množství látek ve větším množství zkoumaného vzorku (stanovení jodu v pitné vodě, stopových prvků v biol. materiálech atd.). V kvant. m. se pracuje s množstvími menšími než 10 mg (miligramový postup). Ještě menších množství látek se používá v ultramikroanalýze (mikrogramový postup). Toto rozdělení však slouží pouze jako orientační klasifikační pomůcka. Vlastní oblast m. a ultramikroanalýzy je dána speciální pracovní metodikou a používáním nových pracovních principů, které se v běžné analýze (makroanalýze) neuplatňují. Kvant. m. a ultramikroanalýza znamenají nejen potřebu menších pracovních pomůcek, ale především jejich účelnou modifikaci pro výzkum velmi malého množství látek a zavedení nových způsobů zpracování. Metody m. a ultramikroanalýzy se uplatňují v biologii, biochemii, jaderné chemii, analýze polovodiče atd.

Mikrochemie - speciální kvant. mikroanal. metoda. Hmotnost stanovené látky se určuje z jejích rozměrů odečítaných pod mikroskopem. Stanovovaná látka musí tvořit geometricky definovaný pravidelný tvar (nejlépe kulový). Této podmínce vyhovují po vytavení a ztuhnutí ušlechtilé kovy (Au, Pt, Ag a Pd), jsou-li ovšem přítomny v množství do 1 mg, a rtuť a plyny. M. je vhodná i ke stanovení plynných okluzií v tuhých látkách (ve skle, kovech a minerálech). Bublina se mech. uvolní pod glycerolem, zachytí se na spodní straně podložného sklíčka a změří se její průměr.

Mikrovlnová spektra - absorpční mol. spektra v oblasti milimetrových a centimetrových vln (mikrovln) (↓elektromagn. záření). Mikrovlnové záření se vyvíjí ve speciálních vysokofrekvenčních generátorech elektromagn. kmitů (používaných v radiolokační technice) s klystrony, magnetrony apod. Mikrovlnové spektrální zařízení bývá uspořádáno jako ↓spektrometr. M. s. umožňují zkoumat rotační a vibrační strukturu pohybu molekul. Podobně jako ostatní ↓molekulární spektra slouží ve strukturní a chem. analýze.

Milikan Robert Andrews - americký fyzik, 1868-1953, laureát Nobelovy ceny za fyziku z r. 1923, změřil náboj elektronu, studoval fotoel. efekt, kosmické záření a strukturu atomu.

Minerál (nerost) - přír. chem. sloučenina (zřídka i ryzí prvek). Je charakterizován třemi zákl. vlastnostmi: 1. jako přírodnina vznikl bez přičinění člověka; 2. je stejnorodý (homogenní), tj. má v kterékoli své části stejné složení a stavbu; 3. je neústrojné povahy, tj. nemá orgány jako živé organismy, roste přikládáním částic na povrch. M. vznikají geol. procesy odehrávajícími se v zemské kůře. Vyskytují se v tuhém skupenství, výjimkou je kapalná rtuť. Mezi m. patří i některé organogenní nerosty (jantar, whewellit, oxamit aj.). Uhlí, ropa, zemní plyn apod. mezi minerály nepatří, protože to jsou nerostné suroviny.

Minerální vody - mineralizované vody, které obsahují v 1 kg nejméně 1 g rozp. anorg. látek n. plynů. Někdy obsahují také látky, jež se v obyč. vodách vůbec nevyskytují n. se vyskytují jen v malém množství (např. 1 mg sirovodíku, 10 mg jodu apod.). Od obyč. podzemních vod se liší množstvím n. druhem rozp. látek, event. teplotou. Podle chem. složení dělíme m. v. na alk.(zásadité), síranové (hořké), muriatické a vody zvláštního složení. Podle obsahu plynů se m. v. dělí na kyselky, vody sirovodíkové, sirovodíkové kyselky, methanové vody.

Mineralogie - věda, zabývající se výzkumem nerostů, studiem jejich vlastností, jejich vznikem, přeměnami a možností jejich využití v praxi. Rozdělení m.: 1. všeobecná m.: morfologická m. čili krystalografie, strukturní m., genetická m., fyz. m. a chem.m.; 2. speciální čili systematická m.; 3. praktická m.; 4. topografická m. Nově se uplatňuje i m. kosmická.

Mlha - jednosložkový aerosol složený z jemně dispergovaných kapek vody ve vodní páře.

Modelování - způsob převodu výsledků laboratorního měření do provozního měřítka. Jedna z definic m. říká: m. je uskutečnění děje podobného tomu, který máme prozkoumat. Výzkumné problémy v chem. technologii se řeší obvykle v laboratorním zařízení poměrně malých rozměrů - v modelu. Problém výstavby provozního zařízení, ve kterém bude děj probíhat obdobně jako v laboratoři, je poměrně složitý a často se řeší postupným zvětšováním měřítka přes tzv. čtvrtprovozní poloprovoznízařízení, což je postup značně neekonomický. Daleko racionálnější je m., při kterém se využívá pouček ↓teroie podobnosti, z níž vyplývá, že dva děje jsou si podobné, když v podobných místech systémů jsou totožné hodnoty určujících kritérií podobnosti. Pak je nutno zachovat na modelu a díle (provozní zařízení) podmínky podobnosti a závislost mezi kritérii zjištěná u modelu bude platit i u díla. Tato cesta umožňuje uskutečnit měření na modelu i s jinými látkami a zobecnit pak výsledky na soustavy s jinými fyz. vlastnostmi. Některé veličiny bývají v kritériích zastoupeny v různých mocninách např. při ↓míchání je frekvence otáčení v modifikovaném Reynoldsově kritériu lineární a v Eulerově kubická. Vzhledem k této skutečnosti nelze často v díle i modelu zachovat konstantnost všech kritérií, pokud chceme pracovat s tekutinou stejných fyz. vlastností, a často nelze nalézt ani vhodnou modelovou tekutinu. V takových případech se aplikuje přibližné m., při kterém se využívá toho, že často za určitých podmínek závisí uvažovaný děj na některých kritériích jen v malé míře a jejich vliv je zanedbatelný.

Modifikace - různé formy chem. prvků n. lsoučenin, které při stejném chem. složení vykazují odlišné fyz. vlastnosti. U chem. prvků se hovoří o alotropii (alotropické m. prvků), u sloučenin o polymorfii. Několik modifikací má uhlík, zinek, fosfor, železo, síra, kysličník křemičitý, kysličník hlinitý, kysličník železitý, dusičnan amonný atd.

Mohrovy-Westphalovy váhy - laboratorní zařízení, kterým lze poměrně rychle a velmi přesně stanovovat hustoty kapalin. Vahadlo uložené na břitu má jedno rameno delší, a to je rozděleno zářezy na deset stejných dílů. Do zářezů se zavěšují jezdce různé hmotnosti. Kratší rameno vahadla má konst. protizávaží a je opatřeno jazýčkem. Stanovení hustoty kapalin na M.-W. v.patří mezi vztlakové metody.

Mohsova stupnice tvrdosti - desetimístná stupnice k porovnávání tvrdosti tuhých látek. Pořadí minerálů od nejměkčího k nejtvrdšímu: 1. mastek, 2. sůl kamenná, 3. kalcit, 4. fluorit, 5. apatit, 6. živec, 7. křemen, 8. topas, 9. korund, 10. diamant.

Friedrich Mohs (1773-1839), německý mineralog.

Moissan Henry - francouzský vědec, 1852-1907, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1906. Zavedl vysokoteplotní metody do chemie, syntetizoval diamant (1892) a izoloval fluor.

Mol n - jednotka látkového množství - je množství látky, v němž je tolik částic dané látky, kolik je atomů ¹²C v přesně 12 g čistého nuklidu ¹²C. Podle nejpřesnějších měření obsahuje mol látky 6,022 . 10²³ základních částic (↓Avogadrova konstanta A

N).

Mol látky (sloučeniny n. prvku) - je definován jako množství této látky obsažené v tělese, v němž je přítomno právě tolik přirozených, resp. formálních molekul dané látky, kolik je přítomno atomů ¹²C v přesně 12 gramech čistého izotopu ¹²C. Jinými slovy: Mol látky je takové množství látky, které obsahuje právě AN přirozených molekul, resp. formálních molekul této látky. Odvozenými jednotkami jsou kilomol (1 kmol = 10³ mol) a milimol (1 mnol= 10

-³mol). Dříve se tato jednotka také nazývala grammolekula sloučeniny, resp. grammolekula prvku.

Molekulární koloidy - látky s velkými rozměry molekul a s velkou rel. mol. hmotn., které tvoří koloidní roztoky prostým rozpouštěním (předchází mu obvykle botnání). Vzniká homogenní soustava, v níž dispergovanými částicemi jsou makromolekuly (např. roztok přír. kaučuku v benzenu).

Molekulární spektroskopie - nauka o spektrech elektromagn. záření (emisního, absorpčního rozptýleného) v molekulách. M. s.vznikají při kvantových přechodech mezi různými energetickými stavy molekul. Podle kvantové teorie je energie vysílaného n. pohlceného fotonu (světelného kvanta určitého kmitočtu) dána rozdílem energií molekuly ve dvou stavech, mezi nimiž nastává kvantový přechod (hv = E´ - E´´). Z velkého počtu možných stavových změn v molekule vyplývá značná složitost m. s. (tím se liší od poměrně jednodušších atomových spekter). Ze změny kmitavého pohybu uvnitř molekul vzniká vibrační spektrum z otáčivého pohybu molekul rotační spektrum a jejich kombinací spektrum vibračně-rotační. Překrýváním elektronových spekter vznikají pásová spektra, charakt. pro molekuly. V rozptýleném monochromatickém světle dochází částečně k světelnému rozptylu (Ramanův jev). M. s. lze využít ke kvant. stanovení, ke stanovení energie vazby, disociační energie, vlastností nestabilních částic (volných radikálů) atd.

Molekulová destilace - destilace za velmi nízkých tlaků a stejných teplot odpařování a kondenzace. Látky citlivé na teplo se destilují při co nejnižší teplotě. Příslušných velmi nízkých tlaků při norm. vakuové destilaci nelze dosáhnout, neboť odpory při proudění par od hladiny kapaliny potrubím k ploše kondenzátoru jsou rel. velké. Při m. d. je vzdálenost mezi odpařovací a kondenzační plochou menší, než je volná dráha molekul, a proto mezi oběma plochami není tlakový spád. Aby volná dráha byla dostatečně dlouhá a teplota destilace dostatečně nízká, používají se při m. d. tlaky od 10

-3 až do 10 -5 Torr. Kapalina nevře, odpařuje se pouze z povrchu. Aby v kapalině nevznikal koncentrační spád (v parách by totiž stoupla koncentrace méně těkavé složky), destiluje se z filmu (tenké vrstvy) kapaliny. M. d. se oddělují látky na základě rozdílů těkavosti složek a při stejné těkavosti na základě rozdílů v rel. mol. hmotn.

Molekulová spektra - soubory kmitočtů odpovídajících pohybům (vibracím a rotacím) molekul, skupin atomů a atomů v molekule n. změně elektronových stavů v molekule. M. s. se dělí podle oblastí kmitočtů záření, v němž se kmitočty jednotlivých pohybů v molekulách vyskytují, na ↓elektronová, ↓ramanova, ↓infračervená absorpční, ↓fluorescenční a ↓mikrovlnová. Patří sem i spektra v oblasti ↓elektronové paramagn. rezonance a ↓jaderné magn. rezonance. M. s. jsou důležitá při stanovování struktury molekul.

Molekulový vzorec - vzorec udávající počet jednotlivých atomů prvků, které jsou v molekule obsaženy.

Monazit - nerost, fosforečnan ceru a lanthanu, jednoklonný, většinou žlutavý minerál obsahující četné prvky lanthanoidů a větší množství thoria. Pochází z rozrušených granitových masivů a jejich pegmatitů. Vyskytuje se v náplavech a v píscích (např. u řeky Oravy). Světoznámá naleziště jsou v SSSR, USA, Indii, Brazílii a na Madagaskaru.

Mondův plyn - generátorový plyn vznikající při vhánění směsi vzduchu a vodní páry do generátorů naplněných rozžhaveným koksem. Výhřevnost M. p. je asi 1300 kcal m

-3.

Monellův kov - slitina složená ze 67 hmotn. dílů niklu, 28 hmotn. dílů mědi a 5 hmotn. dílů železa, manganu, uhlíku a křemíku.

Monod Jaques - francouzský biochemik, 1910-1976, laureát Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství z r. 1965; vysvětlil spolu s Jacobem mechanismus enzymatické indukce a represe.

Monoderivát - sloučenina vznikající myšlenou náhradou jednoho atomu vodíku charakteristickou skupinou.

Monokrystaly - krystalová individua dokonale vyvinutá a homogenní. M. je jediný krystal, často s náhodnými hraničními plochami, jež se vytvoří, když mu pevná překážka bránila v růstu. M. jsou obvykle mimořádně čisté; uplatňují se v technice jako krystaly piezoel., polovodivé, paměťové, opt. a luminiscenční. Většina syntetických minerálů se pěstuje jako m.

Monominerální horniny - horniny tvořené jedním minerálem, např. křemenec křemenem, vápenec kalcitem, olivínovec olivínem atd.

Monomolekulární reakce - reakce, kterých se zúčastňuje pouze jednotlivá molekula. Řídí se kinetickou rovnicí reakcí prvního řádu (↓řád reakce). Příkladem m. r. je rozpad a izomerace molekul v plynech a roztocích, radioaktivní rozpad apod. Kinetickou rovnicí prvního řádu se řídí i některé bimolekulární reakce, tj. chovají se jako m.r., je-li jedna složka v přebytku a její koncentraci lze považovat za konstantní (pseudomonomolekulární reakce), např. průběh hydrolýzy esterů, inverze sacharosy aj.

Monotopické disubstituční deriváty  uhlovodíků - deriváty uhlovodíků, které mají dva atomy vodíku vázané na stejný uhlík nahrazený jinými atomy n. skupinami atomů.

Monotopický derivát - sloučenina odvozená substitucí vodíků na jednom atomu uhlíku.

Moore Stanford - americký biochemik, 1913-1982, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1972. Zkonstruoval spolu se Steinem automatický analyzátor aminokyselin. Studuje vztahy mezi strukturou a funkcí bílkovin.

Moseley Henry Gwyn-Jeffreys - anglický fyzik, 1887-1915, objevil vztah mezi kmitočtem rtg. spektrálních čar a atomovým číslem prvku.

Moseleyův zákon - vztah mezi at. č. prvku Z a kmitočtem čar jeho charakteristického rtg. spektra (↓Roentgenovy paprsky) √v = a(Z - b), kde a, b jsou konstanty vztahující se na sledovanou čáru a její sérii. Podle M. z. odmocnina z kmitočtu je lineární funkcí at. č. Ve skutečnosti existují od lineárního průběhu malé odchylky, způsobené nepřesností hodnoty konstanty bM. z. lze odvodit z teorie spekter. Umožňuje jednoznačně určit náboj jádra každého prvku - at. č. prvku Z (shodné s pořadovým číslem prvku v period. soustavě).

Mössbauerův jev - rezonanční rozptyl záření γ bez odrazu atomového jádra. Atomové jádro, které vysílá a pohlcuje záření γ, je zakotveno do kryst. mřížky. Je-li energie zpětného odrazu atomového jádra nedostatečná, nemůže vytrhnout jádro z mřížky a krystal jako celek nepřijme energii zpětného odrazu. U kryst. mřížky, kde nejsou předpoklady pro energetické vzbuzení odraženými jádry, se záření absorbuje v krystalu, vystupuje z něho prakticky beze ztráty energie a pravděpodobnost rezonančního rozptylu záření γ se přiblíží k max. hodnotě. M. j. je založen na ovlivňování jaderných dějů povahou kryst. látky, jejíž součástí je atomové jádro. Mössbauerova spektroskopie využívá M. j. při studiu molekulárních strukturních vlastností chem. sloučenin.

Mramor - 1. dobře leštitelná a opracovatelná uhličitanová hornina, např. vápenec, dolomit aj. (v tech. terminologii); 2. hrubě kryst. vápenec (uhličitan) překrystalovaný v průběhu metamorfózy (v petrografické terminologii). M. slouží jako sochařský a dekorační kámen (např. na obklady, schody, dlažební desky a jeho odpadu se používá pro teraco), v elektrotechnice jako rozvodné desky. Na Slovensku se vyskytuje známý tuhárský m. (v okolí Lučence). V Čechách slivenecký, lochkovský a suchomatský, z oblasti Barrandienu mezi Prahou a Berounem, ve Slezsku supikovický a lipovecký. Světoznámý je italský m.kararský.

Mulliken Robert Sanderson - americký vědec, 1896-1986, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1966, jeden ze zakladatelů kvantové chemie.

Multiplicita spektrálních čar - jev, při němž se ve spektrech objevují skupiny dvou (dubletová struktura), tří (tripletová struktura) i více čar lišících se svými vlnovými délkami. Multiplicitu určuje počet vnitřních kvantových čísel j.