Louis Pasteur (27. 12. 1822 - 28. 9. 1895)

Francouzský biolog a chemik, který položil základy mikrobiologie jako vědní disciplíny.

Přemožitel neviditelných dravců - to je víc než výstižné označení muže, který pomohl lidstvu nalézt jednoho z jeho největších protivníků, mikroby. Narodil se v rodině koželuha a vyrůstal v poklidném francouzském městečku Arbois. Byl nadaným žákem, a tak odešel studovat do Paříže na výběrovou školu École normale, kde r. 1847 získal doktorát. Od tohoto roku se počíná Pasteurova vědecká dráha, korunovaná několika vskutku geniálními objevy. Začal tím, že v krystalech vinné révy objevil různé prostorové uspořádání atomů v molekule, jež ovlivňuje tvar a optické vlastnosti krystalů. Tak se stal zakladatelem tzv. stereochemie. Roku 1854 začal pracovat na univerzitě v Lille, která se soustředila na řešení praktických problémů, jež by přispěly ke zkvalitnění jednotlivých průmyslových odvětví. Pasteur se kupříkladu podílel na objevu potravinářské technologie kvašení. Vědecky potvrdil, že alkoholové kvašení je způsobeno kvasinkami, a kvašení je dílem živých buněk bez přístupu vzduchu. Zároveň dokázal, že kysání vína a piva je způsobeno bakteriemi, které se zničí ohřátím vína na 63 °C. Rozřešil tak problém, který trápil francouzský potravinářský průmysl již celá staletí. Podobně vyřešil i problém kysnoucího mléka. Procesu, při němž je mléko pod tlakem ohřáto na vysokou teplotu, aby došlo ke zničení kvasinek a mikrobů, dnes říkáme pasterizace. Dnes nám připadá legrační teorie, která tvrdila, že mikroorganismy vznikají za určitých okolností samy od sebe, spontánně a z neživé hmoty (tzv. abiogenezí). Pasteur dokázal, že mikroorganismy jsou všude kolem nás a kupříkladu do mléka se dostávají z okolního prostředí. Tento závěr se stal předmětem ostrých vědeckých sporů, ale nakonec skončil Pasteurovým vítězstvím. Francouzská akademie věd r. 1864 prohlásila jeho názor za jediný správný. Věc, která nám dnes připadá samozřejmá, tehdy zásadním způsobem ovlivnila další vývoj experimentální mikrobiologie. Rozhodující obrat v obecné biologie představoval pravděpodobně největší Pasterův objev - důkaz, že některé organismy dokáží žít bez kyslíku a jsou tzv. anaerobní. Až do té doby se předpokládalo, že život v prostředí bez kyslíku není možný. Pasteur se postaral i o vznik dalšího vědního oboru - imunologie neboli nauky o obranných schopnostech organismu proti infekcím. V jeho době byla cholera drůbeže jednou z nejobávanějších nemocí, proti níž neexistoval účinný lék. Pasteur laboratorně získal oslabeného původce cholery drůbeže a naočkoval jej pokusným zvířatům - ta byla náhle proti smrtelným formám této nemoci odolná. Podobně postupoval při očkování (tzv. imunizaci) dobytka proti sněti slezinné. V povědomí lidstva je Pasteur znám objevem očkovací metody, která zabraňuje onemocnění vzteklinou u lidí pokousaných vzteklým zvířetem. Pasteur zkoumal sliny zvířat nakažených vzteklinou a došel k závěru, že nemoc má své centrum v nervovém systému. Když naočkoval extraktem z míchy vzteklého psa zvíře zdravé, to začalo po čase projevovat známky stejné choroby. Na základě zkoumání nervového systému infikovaných zvířat, především králíků, získal Pasteur oslabenou formu viru, který se hodil k očkování proti vzteklině. Roku 1885 přivedla zoufalá matka k Pasteurovi chlapce pokousaného vzteklým psem. Chlapce čekala pouze smrt, a tak mu Pasteur naočkoval oslabený virus, který získal při svých pokusech, a dítě se uzdravilo. Od té doby Pasteurův objev zachránil život tisícům lidí. Právě výzkum vztekliny vedl r. 1888 v Paříži k založení ústavu, který se intenzivně zabývá léčením této nemoci a byl nazván Pasteurovým jménem. Pasteur byl již za života právem považován za národního hrdinu. Stěží také najdeme jiného vědce, jehož objevy by měli tak bezprostřední vliv na život každého z nás.