Linus Carl Pauling (28. 2. 1901 - 19. 8. 1994)

Americký chemik a fyzik; významně ovlivnil chemii 20. století svými kvantově mechanickými teoriemi chemických vazeb a rentgenovou analýzou molekul.

V 19. století chemie sice dosáhla výrazných úspěchů při vytváření nových sloučenin, ale podstatu chemických reakcí nedokázala uspokojivě vysvětlit. Teprve ve 30. letech 20. století došlo k novému pohledu na chemické procesy, když se v chemických laboratořích začaly používat nové analytické metody odvozené z teorie kvantové mechaniky. Změnil se i styl výzkumné práce - namísto výzkumníků pracujících osaměle ve své laboratoři nastoupily přísně organizované týmy vědců a techniků. Chemie již nevystačila s kádinkami, zkumavkami a hořákem, stala se vysoce sofistikovaným oborem, v němž bylo třeba znalostí z fyziky, biologie, matematiky a počítačových technologií. Vědcem, který výrazně ovlivnil tuto fázi proměny chemie, byl právě Pauling. Byly značně výstřední, ale inspirativní osobností. Pocházel z amerického Oregonu ze svérázné rodiny. Jeho otec Herman Pauling byl lékárníkem, který vedle léků prodával i nejrůznější zázračné preparáty, teta se proslavila otevíráním sejfů, strýc byl pověstným spiritualistou. Dvanáctiletý Linus se začal o chemii zajímat ve chvíli, kdy v okolí objevil opuštěnou tavírnu a s chemikáliemi, které tam našel, začal provádět nejrůznější pokusy. Střední školu nedokončil a přihlásil se ke studiu chemické technologie na zemědělské škole. Po jejím dokončení v r. 1922 pokračoval na chemické fakultě Kalifornského technologického institutu, kde tehdy přednášel významný fyzik Robert Millikan. Snad pod jeho vlivem se Pauling začal více zajímat o překotně se rozvíjející obor fyzikální chemie. Po získání doktorátu v r. 1925 se vydal na studijní cestu do Evropy, kde se setkal snad se všemi významnými osobnostmi kvantové mechaniky - se SCHRÖDINGEREM, BOHREM, HEISENBERGEM a Maxem Bornem. Když se v r. 1927 Pauling vrátil do Kalifornského institutu, byl možná jediným chemikem ve své době, který se dokonale vyznal i v kvantové teorii. Právě podle jejich zákonitostí vysvětlil a systematizoval vznik a vlastnosti chemických vazeb. Zjednodušeně řečeno, Paulingovy zákony popisují párové uspořádání a spin elektronů i jejich nejpravděpodobnější výskyt ve slupce atomu. Ve sloučeninách atomy mezi sebou sdílejí elektrony a nové elektronové uspořádání spoluurčuje vlastnosti chemických látek. V r. 1931 vyšel první ze sedmi dnes už klasických Paulingových článků Povaha chemické vazby. Stejnojmenná kniha z r. 1939 patří k nejvýznamnějším dílům novodobé chemie. Ve 30. letech se soustředil na biochemii: zkoumal strukturu hemoglobinu a objevil, že deformaci nemocných buněk při anémii způsobuje genetický defekt. Pauling analyzoval další proteiny a aminokyseliny, určil prostorovou stavbu bílkovin i jejich šroubovitou strukturu. Zřejmě by dospěl i k objevení struktury DNA (viz CRICK), nebýt omezujících opatření americké vlády. Pauling byl totiž považován za levicového intelektuála a pro podezření z protiamerické činnosti nesměl nějaký čas vycestovat z vlasti, kde by mohl provést další výzkumy. V r. 1954 obdržel Nobelovu cenu za chemii. Později ostře odsoudil pokusné testy atomových zbraní, varoval veřejnost před nebezpečím radioaktivního zamoření a v r. 1958 odevzdal OSN mírovou petici, kterou vzhledem k renomé Paulingovy osobnosti podepsalo dalších 1100 vědců. V r. 1962 obdržel Nobelovu cenu míru a stal se tak vedle Marie CURIEOVÉ-SKLODOWSKÉ druhým vědcem, který získal Nobelovu cenu dvakrát. Jeho populární teorii, podle níž je nachlazení nutné léčit zvýšenými dávkami vitaminu C, považují dnes odborníci za spornou.