Leukippos z Milétu (asi 500 - 440 př. n. l.)

Leukippos byl učitelem atomisty Démokrita. Zpráv o jeho životě a učení se dochovalo velmi málo.

Leukippos pocházel z Eleje, podle některých z Abdér, podle jiných z Milétu. Byl žákem Zénónovým. Filodémos v Herkulanejském papyru (1005) píše, že než začal učit, zúčastnil se v Teu ranních snídaní Nausifanových, jenž předčítal z Anaxagora, Empedokla a obšírně o tom tlachal. Učil, že je vesmír ve svém celku neomezený, že se v něm všechno navzájem mění a že se skládá z prázdna a plna. Světy vznikají tak, že tělíska (atomy) vpadají do prázdna a navzájem se splétají. Jejich nahromaděním v důsledku neustálého pohybu vzniká podstata hvězd. Svět má tvar koule. Slunce se podle Leukippa pohybuje ve větším kruhu okolo Měsíce, kdeřto Země se udržuje ve své poloze vířivým pohybem kolem středu a má tvar bubnu. Všechny hvězdy se rozpalují rychlostí svého pohybu. Slunce však je rozpalováno jinými hvězdami. Zatmění Slunce a Měsíce nastává tím, že se Země nakloní k jihu. Zatmění Slunce je zřídka, kdežto zatmění Měsíce je ustavičné. Světy vznikají a zanikají z hlediska jakési "nutnosti", jejíž povahu Leukippos blíže nevysvětloval. Učil, že duše lidská je z ohně. Vidění se prý děje vnikáním obrazů do lidského oka. Leukippos a Démokritos učí, že vjemy a myšlenky jsou změny těla. Vnímání a myšlení vzniká z obrazů přicházejících z venčí. Leukippos byl také eristikem. I on říkal, že vše je v neomezeném prostoru a že vše se děje jen v představě a zdání a nic ve skutečnosti. "Vše se jen tak zdá, jako se ve vodě zdá veslo zlomeným." Leukippos učil, že spánek je tělesnou věcí. Vzniká tak, že se z těla vylučuje více duševního tepla než do něj vstupuje. Příčina smrti je potom přemírou tohoto vylučování. Největším přínosem pro vědu jsou jeho myšlenky o atomech, částicích dále nedělitelných. Atomy stanovil za počátky všeho. Leukippos a Démokritos zastávali názor, že atomy se pohybují tak, že do sebe vzájemně narážejí, vzájemně se udeřují. Kde ovšem vzniká pohyb, co je jeho podstatou - to nevysvětlovali. Podle Leukippa se děje každá změna působením prázdna, vnikají-li do prázdna tuhá tělíska. Tato tuhá tělíska jsou dále nedělitelná, vymezená určitým tvarem, přičemž počet těchto tvarů je neomezený. Z těchto tuhých tělísek - atomů všechny věci vznikají a v ně se zase rozpadají při svém zániku. Přisuzuje se mu spis "Veliké uspořádání světa" a kniha "O rozumu". O jeho díle se dozvídáme hlavně z děl Aristotela, Filodéma, Simplikia, Cicera, Hyppolyta a Áetia z Amidy.