Encyklopedie pojmů - L

Laktamy - cyklické org. sloučeniny, vnitřní amidy aminokyselin, obsahující v kruhu charakteristickou amidickou skupinu -CO-NH-, která se může vyskytovat i v tautomerní formě jako laktimová skupina -C(OH)=N- (laktam-laktimová tautomerie). L. vznikají např. z aminokyselin odštěpením molekuly vody (kyselina ε-aminokapronová přechází dehydratací v ε-kaprolaktam).

Laky - skupina ↓nátěrových hmot, jež dávají po vysušení průhledný nátěrový film. L. jsou roztoky filmotvorných složek v org. rozpouštědle. Dělí se na l. olejové, alkydové, polyesterové, chlorkaučukové, polyurethanové, epoxidové, melaminové, fenolické, lihové, vinylové, nitrolaky apod. Nanášejí se na podklad natíráním, stříkáním n. jinou nanášecí technikou.

Lambertův-Beerův zákon - zákon ↓absorpce světla v roztoku koncentrace c a tloušťky vrstvy d: log I/I0 = -εcd

, kde I je intenzita světla, které prošlo roztokem, I 0 - intenzita dopadajícího světla (100%), ε - molární lineární absorpční koeficient (dříve nazývaný též molární dekadický extinkční koeficient), jenž závisí na složení látky a vlnové délce světla. L.-B. z. je základem fotokolorimetrie (↓kolorimetrie) a spektroskopie.

Langmuir Irving - americký vědec, 1881-1957, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1932. Studoval povrchové jevy, zvláště adsorpci a chem. vazbu.

Laterity - červenavé, různě pevné zeminy vznikající zvětráváním vyvřelin za vyšších teplot (v tropickém podnebí, kde rostliny tlí beze zbytků). Na vyvřelinách proto nevzniká ochranná vrstva humusu a rozkládají se až na hydroxidy a kysličníky hliníku, železa a manganu. Přeplavením l. může vzniknout ↓bauxit. Laterit je směs nerostů: gibbsitu, diasporu, böhmitu (obsahující Al) a „limonitu", což je směs göthitu a lepidokrokitu (obsahující Fe).

Latex - koloidní suspenze přír. n. syntetického polymeru ve vodném prostředí, které obsahuje emulgátory, stabilizátory a další látky (↓přír. latex, ↓syntetický latex).

Látka - forma existence ↓hmoty, vyznačující se nenulovou klidovou hmotností svých základních částic - atomů, iontů, popř. jader (protonů a neutronů) a elektronů. L. je to, co zůstane z tělesa, odmyslíme-li si jeho velikost a tvar. V chemii, která zkoumá vlastnosti l., přicházíme do styku s čistými l. (chem. individuem, jehož fyz. a chem. vlastnosti se čištěním nemění) a se směsmi l.(soustavou dvou i více čistých l.). Čisté l. se dělí na jednoduché - chem. prvky (nedají se běžnými fyz. n. chem. ději rozložit na jednodušší) - a složité - chem. sloučeniny (lze je chem. cestou rozložit na jednodušší).  Každá l. má vždy současně určitou hmotnost a energii (↓hmota). Za určitých podmínek může dojít ke kvant. změně l. na pole (↓anihilace). L. se vyskytují ve čtyřech skupenstvích: tuhém, kapalném, plynném (pára) a jako plasma.

Látková bilance - vztahy a výpočty založené na zákoně o zachování hmotnosti a energie (Lomonosov a Lavoisier). Kombinují se s ↓energetickými bilancemi a rovnovážnými údaji (společně jako statické výpočty). Zákl. rovnice pro jednu složku: hmotnost látek do systému vstupujících + zdroj v systému = hmotnost látek vystupujících + akumulace v systému. Ztráty a úbytek složky se označují jako neg. zdroj. Postup výpočtu: formulování (vytýčení) úkolu (úplný výpis známých údajů, volba vhodné symboliky, sestavení schématu, plné pochopení úkolu); rozbor podkladů (zápis všech předpokladů, volba základu výpočtu, tj. množství klíčové látky n. časové jednotky, zápis chem. reakcí probíhajících v systému a jiných určujících rovnic, určení látek, jejichž množství se při průchodu systémem nemění, vyznačení neznámých veličin, sjednocení ↓soustavy fyz. jednotek); řešení úkolu (sestavení obecných bilančních rovnic, mat. rozbor rovnic - ověření nezávislosti a řešitelnosti rovnic, rozvrh postupu výpočtu, řešení rovnic a vyčíslení neznámých); zhodnocení a kontrola výsledků.

Laue Max von - německý vědec, 1879-1960, laureát Nobelovy ceny za fyziku z r. 1914. Studoval difrakci paprsků X krystaly, supravodivost a teorii relativity. Laueův diagram (lauegram) je interferenční obrazec skládající se z pravidelně rozložené soustavy plošek exponovaných na fotograf. materiálu po průchodu úzkého rovnoběžného svazku rtg. záření destičkou monokrystalu. Z rozložení bodů v diagramu lze výpočtem zjistit rozložení bodů v krystalové mřížce.

Lavoisier Antoine Laurent - francouzský chemik, 1743-1794, přesně formuloval zákon o zachování hmotnosti, potvrdil existenci kyslíku, vysvětlil princip oxidace a dýchání, vytvořil základy termochemie.

Lavoisierův zákon - zákon o zachování ↓hmotnosti při chem. reakcích, podle něhož hmotnost látek do reakce vstupujících se rovná hmotnosti látek z reakce vystupujících. Zákon ještě před Lavoisierem (r. 1774) formuloval r. 1748 ruský chemik M. V. Lomonosov, který ho i experimentálně dokázal (r. 1756).

Le Chatelier Henry Louis - francouzský chemik a fyzik, profesor v Paříži, 1850-1936, zabýval se studiem chem. rovnováhy v různých soustavách látek a vyslovil princip posunu chem. rovnováhy (každá změna vyvolává děj, který způsobuje opačnou změnu).

Le Chatelierův a Braunův princip - princip akce a reakce, podle kterého porušení termodynamické rovnováhy vnějším vlivem (akce) vyvolává děj (reakci), jež působí proti účinku tohoto zásahu. V souhlase s tímto principem posouvá zvýšení teploty rovnováhu exotermních reakcí na stranu výchozích látek a rovnováhu endotermních reakcí na stranu reakčních zplodin.

Leloir Luis F. - argetinský biochemik, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1970. Vysvětlil tvorbu glykogenového řetězce.

Leptací inkoust - směs umožňující leptání skla. L. i. je složen z 10 g fluoridu sodného, 1,5 g chloridu sodného, 1,5 g uhličitanu sodného, 4,0 g konc. kyseliny fluorovodíkové a 2,0 g konc. kyseliny sírové. Směs se důkladně promíchá v olověné, gutaperčové n. parafínové nádobě a přidá se k ní 0,5 g fluoridu draselného smíchaného předem s 1,0 g kyseliny chlorovodíkové.

Lewis Gilbert Newton - americký fyz. chemik, 1875-1946, pracoval v termodynamice a elektrochemii, vytvořil teorii chem. vazby a nezávisle připravil těžkou vodu.

Libby Willard Frank - americký vědec, 1908-1980, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1960 za způsob použití 14C při určování stáří v archeologii, geologii, geofyzice a jiných vědních oborech.

Liebig Justus - německý chemik, 1803-1873, profesor v Giessenu a Mnichově. Syntetizoval řadu významných org. látek, vypracoval základy org. analýzy a prozkoumal koloběh živin v půdě a navrhl racionální metody hnojení.

Lignit - hnědé uhlí se zřetelně zachovanou strukturou dřeva.

Likvace - oddělení sulfidické taveniny od křemičitanové magmatické taveniny z původního homogenního magmatu ve stadiu před začátkem jeho krystalizace. Likvací vznikla ↓likvační ložiska sirníková.

Likvační ložiska - ložiska vzniklá v průběhu magmatického procesu oddělením sulfidické taveniny od taveniny silikátové. Po ztuhnutí magmatu vznikají v bazických horninách hnízda n. ložiska niklonosných, resp. mědinosných rud, hlavně s obsahem chalkopyritu, pentlanditu, pyrhotinu a pyritu. Největší l. l. je v Kanadě (Sudbury); v ČSSR vzniklo podobné l. l. na Českomoravské vysočině u Starého Ranska.

Lineární anelace aromatických uhlovodíků - vytvoření kondenzovaných arom. sloučenin lineárním spojením tří n. více benzenových kruhů, např. anthracenu, pentacenu.

Liparit, ryolit - kyselá eruptivní hornina mineralogicky i chem. podobná žule. Tvoří ji křemen, alk. živce, slídy a sklo. Má světlou až bílou barvu. L. se používá jako stavebního a keramického materiálu. V ČSSR se l. vyskytovalo v Štiavnickém Rudohoří (v Hliníku nad Hronem a v Nové Bani). Velká ložiska l. jsou na Kavkaze.

Litosféra - vrchní křemičitanový obal Země sahající do hloubky 1200 km. Má dvě části - sial čili zemskou kůru (mocnost 30 až 120 km) a simuL. se skládá ze 49,12 hmotn. % kyslíku, 24,00 hmotn. % Si, 7,45 hmotn.% Al, 4,2 hmotn. % Fe, 3,25 hmotn. % Ca, 2,40 hmotn. % Na, 2,35 hmotn. % K, 2,35 hmotn. % Mg, 1 hmotn. % H, 0,6 hmotn. % Ti a 1,87 hmotn. % ostatních prvků.

Lomonosov Michail Vasiljevič - ruský přírodovědec, zakladatel moskevské university, 1711-1765; vyslovil zákon o zachování hmotnosti.

Ložiska nerostných surovin - přirozené abnormální nahromadění určitých nerostných surovin v zemské kůře. Nerostnou surovinou rozumíme takový nerost, kterého se používá přímo n. po úpravě v některém odvětví průmyslu. Podle surovin rozeznáváme l. n. s. rudná, nerudná, uhelná, ropná a zemních plynů. Podle geneze jsou ložiska: 1. endogenní, vznikající účinkem vnitřních geologických sil (ložiska magmatická, pegmatická, pneumatolytická a hydrotermální); 2. exogenní, vznikající účinkem vnějších sil (ložiska zvětrávací a sedimentární); 3. přeměněná (ložiska metamorfovaná a metamorfická). Podle vztahu k okolním horninám jsou ložiska syngenetická, vznikla-li současně s okolím, a epigenetická, vznikla-li později.

Lučavka královská - směs konc. kyseliny dusičné s konc. kyselinou chlorovodíkovou v objemovém poměru 1:3. Je to nejúčinnější prostředek k čištění velmi znečištěných skleněných laboratorních nádob; slouží k dělení zlata od stříbra. Rozpouští zlato i platinu (↓dusík).

Lukeš Rudolf - český chemik, prof. VŠChT v Praze a akademik ČSAV, 1897-1960, zabýval se chemií heterocyklických sloučenin.

Luminiscence - světélkování, souborný název záření látek (luminoforů), jež není vyvoláno vysokou teplotou jako záření tepelné a které má dobu trvání více než 10-10 s. Pohlcením energie se luminiscenční látka dostává do vzbuzeného stavu. Při zpětném přechodu do stavu s menší energií se vyzařují světelné fotony, jejichž energie je dána rozdílem energií stavu s větší energií a stavu s menší energií. Na rozdíl od tepelného záření není při l. (studeném záření) pole elektromagn. záření v rovnováze s energetickým stavem částic vyzařující soustavy. Podle původu rozlišujeme fotoluminiscenci (fluorescence a fosforescence),elektroluminiscenci (světelná emise v el. výboji), triboluminescenci (při tření n. drcení krystalů), chemiluminiscenci (při chem. dějích) apod. Příkladem l. je polární záře, světélkování hmyzu a hnijícího dřeva; v technice televizní obrazovky, luminiscenční lampy apod.

Lwoff André Michael - francouzský biochemik, 1902-1994, laureát Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství z r. 1965, vysvětlil funkci desoxyribonukleové kyseliny v buňce bakterie.