Jossiah Willard Gibbs (11. 2. 1839 - 28. 4. 1903)

Americký fyzik, který se zabýval termodynamikou a statickou mechanikou. Jeho jménem jsou označeny některé odborné pojmy jako Gibbsova energie, Gibbsovo fázové pravidlo.

Gibbs byl jediným synem univerzitního profesora bliblické filozofie. V letech 1854-558 studoval na Yalské univerzitě, r. 1863 dosáhl hodnost doktora. Tři roky poté učil na této univerzitě latinu, fyziku. V této době vynalezl zdokonalenou brzdu na železniční vagóny, kterou mu r. 1866 patentovali. V letech 1866-1869 byl na studijním pobytu v Evropě. Dva semestry strávil v Heidelbergu, kde půsovili tehdy Kirchoff, Bunsen, Helmholtz. Dva roky po návratu do New Havenu byl jmenován profesorem katedry matematické fyziky Yalské univerzity. Zde pak působil až do své smrti. V roce 1873 uveřejnil svou první práci o termodynamice kapalin. Vzápětí následovaly významné práce, kterými dovršil stavbu klasické termodynamiky. Zavedl grafické metody do této disciplíny a odvodil tzv. Gibbsovo fázové prvidlo (1874) jako vztah mezi počtem složek, fází a stupňů volnosti fyzikální soustavy v rovnováze. Volnou entalpii označujeme jako Gibbsův termodynamický potenciál. Gibbs dokázal, že vzájemná rovnost chemických potenciálů je podmínkou termodynamické rovnováhy v heterogenních systémech. Podle Gibbsovy-Helmholtzovy rovnice se volná energie fyzikální soustavy rovná její vnitřní energii zvětšené o součin absolutní teploty a o teplotní změny volné energie při stálém objemu Vztah je využíván při výpočtech týkajících se chemických reakcí v galvanických článcích. V 80. letech 19. století se stal Gibbs významnou autoritou v teoretické termodynamice, jak o tom svědčí rozsáhlá korespondence s popředími evropskými vědci těch dob. Gibbs byl mezi prvními, kdo přepsal do vektorové formy Maxvellovy rovnice, původně formulované ve složkách. V dalším období se věnoval fyzikální optice a nakonec se opět vrátil k termodynamice. Pro rozvoj vědy měla negativní důsledky jeho mimořádná skromnost, která způsobila, že své práce publikoval jen v neváznamných místních časopisech, takže jeho objevy nebyly dlouho známy. Jeho vrcholné dílo "Základy statické mechaniky" vyšlo rok před jeho smrtí a proslavilo Gibbsa posmrtně po celém světe.