Joseph Priestley (13. 3. 1733 - 8. 2. 1804)

Anglický teolog, filozof, chemik a fyzik. Objevitel kyslíku, flogistonik.

Priestley byl synem yorkshirského soukeníka. Původně se věnoval teologickým studiím. Byl učitelem řečí, vedle klasických jazyků ovládal i jazyky orientální. Byl výstřední povahy. Ačkoliv se chemii věnoval jen jako své zálibě, získal si právě v ní největší slávu. Roku 1755 se stal pomocným kazatelem v Needham-Markety v Suffolku, pak r. 1758 v Nantwichi v Chesschire, kde se začal vážněji zabývat fyzikou a chemií. Roku 1761 se stal profesorem literatury na akademii ve Warringtonu, kde se věnoval filologii, filozofii a pedagogice. Pod vlivem B. Franklina napsal dílo "Historie elektřiny" (r. 1767). Tímto dílem odstartoval svou vědeckou dráhu. Za své práce o elektřině byl jmenován členem královské společnosti. Roku 1767 se stal knězem v Leedsu, kde začal provádět své pokusy s oxidem uhličitým. Jako první připravil "sodovku", která obsahuje "fixní vzduch" v roztoku. Za tento objev dostal nejvyšší vyznamenání královské společnosti - Copleyovu medaili. Sodovka se stala pro své dobré vlastnosti prvním komerčním výrobkem pneumatické chemie. Brzy na to (1770) zjistil, že kaučukem lze dobře vymazávat tuhu nebo inkoust na papíře. To byl počátek masové výroby mazacích gum. Od té doby byl podporován bohatými továrníky a některými liberálními šlechtici. Roku 1770 se stal knihovníkem lorda Shelburna. Ten mu v nejplodnějším období jeho života v letech 1773-80 poskytl dům i laboratoř. Zde objevil r. 1774 kyslík, který mu přinesl mezinárodní slávu. Plyn, který Priestley připravil zahříváním červeného HgO nazval "deflogistonovaný vzduch", protože se podobal flogistonu více než obyčejný vzduch. Tzn. předměty v něm hořely lépe než na vzduchu. Jeho objevem vyvrcholil proces, který označujeme jako revoluci v chemii plynů. Prestley ukázal, že jak při spalování, tak při dýchání se spotřebovává tento "deflogistonovaný vzduch" (kyslík). Roku 1771 objevil fotosyntézu. Dokázal, že zelené rostliny, ozářené sluncem vyrábějí z absorbovaného oxidu uhličitého kyslík. Mimo jiné objevil také dusík, kyselinu siřičitou, oxid uhličitý, čpavek (1774), oxid dusný (1776). Nepochopil však zcela význam a dosah svých objevů. Do smrti zůstal přívržencem flogistonové teorie. Přes velký ohlas jeho vědeckého bádání považoval za svůj hlavní cíl zasáhnout do dogmatického sporu ve prospěch liberálního náboženství. Pevně věřil v křesťanskou morálku a v tomto duchu podporoval každý způsob sociálního a kulturního zlepšení směřujícího k co největšímu blahobytu pro nejvíce lidí. Brzy se stal radikálním republikánem. Pro sympatie s francouzským revolučním hnutím mu byl r. 1791 za souhlasu úřadů a církve spálen dům. Při požáru vzala za své knihovna i laboratoř. Poté se vystěhoval do Ameriky, kde r. 1804 zemřel.