Jöns Jacob Berzelius (20. 8. 1779 - 7. 8. 1848)

Všestranný švédský badatel, autorita v chemické teorii i v chemické analýze první třetiny 19. století. Je považován za zakladatele anorganické chemie.

Berzelius nejprve působil jako praktický lékař. Od r. 1807 byl profesorem lékařství a farmacie na chirurgickém ústavu ve Stockholmu. Od r. 1808 člen, od r. 1818 stálý tajemník Stockholmské akademie věd. R. 1835 byl povýšen do šlechtického stavu. Berzelius rozpracoval Daltonovu atomovou teorii a vypracoval první dualistickou slučovací teorii (r. 1819). Použil zde nových elektrochemických poznatků. Předpokládal, že vlastností atomů prvků je elektrický náboj. Podle toho rozdělil prvky na elektropozitivní a elektronegativní (pouze vodík byl "přechodným prvkem"). Předpokládal, že slučováním atomů vznikají binární sloučeniny, které reagují s dalšími částicemi opačných nábojů. Tímto způsobem odvozoval např. různé soli. Roku 1811 významně zdokonalil chemické názvosloví a symboliku. Daltonovy znakové symboly nahradil písmenovými symboly, které používáme dodnes. Symbol prvku odvodil od latinského, řeckého nebo mezinárodního názvu, z kterých použil první písmeno nebo první dvě písmena. Nové mezinárodně srozumitelné názvosloví se velmi rychle rozšířilo. Berzelius byl výborným experimentátorem. Vymyslel a sestavil mnoho laboratorních přístrojů, které se dlouho používaly. Zasloužil se o určení většiny druhů anorganických sloučenin. Vynalezl slučovací poměry, kterých použil ke studiu a klasifikaci minerálů. Popsal to v práci "Pojednání z fyziky, chemie a mineralogie". Přesnými analýzami zjistil, že je možné aplikovat zákony slučovacích poměrů i na reakce organických sloučenin. Objevil chemické prvky cér (1803), selen (1817), lithium (1817) spolu s J. A. Arfvedsonem, thorium (1828). Poprvé připravil v čistém stavu křemík (1824), zirkon, tantal. V organické chemii zavedl r. 1841 pojem alotropie a označení mer. Analyzoval pojmy izometrie (1811) a polymerie. Podle kyslíkového základu (s hodnotou 100) stanovil přesnější "atomové váhy" prvků. Roku 1814 uveřejnil první tabulku "atomových vah" 42 prvků. Roku 1829 vydal tabulku druhou, která obsahovala již 53 prvků. Připravil a určil složení asi 2000 nových sloučenin. Vynalezl k tomuto účelu nové analytické metody. Berzeliem vypracované postupy analytické metody umožnily ověřit správnost Proustova zákona. I když použil název "organická chemie" již v roce 1806, ještě dlouho rozlišoval rostlinnou a živočišnou chemii. Berzelius patřil k nejzatvrzelejším zastáncům vitalismu. Byl přesvědčen, že organické sloučeniny vznikají pouze v organismech působením "životní síly". Byl náčelníkem velké školy chemiků a napsal slavnou učebnici chemie, která se stala základem výuky chemie v 19. století. V jeho laboratoři pracovali přední chemikové tehdejší doby. Jeho dualistická teorie byla prvním pokusem o vysvětlení vazby atomů ve sloučeninách na základě elektrostatických přitažlivých sil jednotlivých složek. Byla pokusem o jednotnou systematiku a první elektrochemickou teorií slučování. Později byla nahrazena Gerhardtovou unitární teorií.