Johannes Diderik van der Waals (23. 11. 1837 - 8. 3. 1923)

Holandský fyzik, podle kterého byla označena např. van der Waalsova rovnice, van der Waalsovy síly.

Van der Waals vyrůstal ve svém rodišti, kde v letech 1862-65 navštěvoval tamější univerzitu. Po ukončení studia působil jako středoškolský profesor fyziky. V roce 1873 obhájil doktorskou disertaci na univerzitě v Haagu. V roce 1877 se stal profesorem fyziky na univerzitě v Amsterodamu, kde působil 30 let. Ve své vědecké práci se zabýval především problémem spojitosti plynného a kapalného stavu látek. Dokázal, že vzájemná přitažlivost molekul je silou, která zabraňuje, aby se molekuly nějaké kapaliny od sebe oddělily. Následkem této přitažlivosti je uvnitř kapaliny vysoký tlak. Síly přitažlivosti byly po něm pojmenovány - van der Waalsovy síly. Van der Waals objasnil přechod ze skupenství plynného do skupenství kapalného, což vyjádřil tzv. van der Waalsovou rovnicí, stejně platnou pro kapaliny i plyny. Když se ukázalo, že jeho starší zákony platí jen pro kapaliny stejného složení, rozšířil své výzkumy na látky skládající se z různých molekul. Roku 1890 pak přišel s obecnou rovnicí pro binární dvoufázový systém. Zabýval se i teorií povrchového napětí kapalin a v r. 1894 dokončil svou termodynamickou teorii kapilarity. Van der Waals se účastnil také pokusu se zkapalněním helia, konaného jeho žákem Kamerlingh-Onnesem, jemuž van der Waalsovy práce významně pomáhaly. Van der Waalsovy poznatky se staly jedním ze základních východisek pro činnost vědců pracujících v oblasti fyziky nízkých teplot. Jeho přínos pro fyziku a chemii byl výrazný, přesto se v jeho době mnozí vědci odmítli smířit s existencí molekulové teorie. Roku 1910 mu byla udělena za vědeckou činnost Nobelova cena za fyziku, za práce v oblasti stavové rovnice plynů a kapalin.