Jacobus Henricus van´t Hoff (30. 8. 1852 - 1. 3. 1911)

Nizozemský chemik a fyzik. Zakladatel moderní chemické termodynamiky.

Van´t Hoff pocházel z rodiny praktického lékaře. Již od časného mládí bylo zřejmé, že jde o mimořádný talent. Studoval na technice v Delftu, později na univerzitě v Bonnu u Kekuleho, na univerzitě v Leydenu, Paříži a Utrechtu. Jako 22 letý obhájil doktorskou disertační práci na univerzitě v Utrechtu. Jako 26 letý se stal profesorem chemie, mineralogie a geologie na univerzitě v Amsterodamu. Od roku 1896 byl profesorem na univerzitě v Berlíně. Byl členem Pruské AV. Již v r. 1873 se pokusil vysvětlit optickou aktivitu látek. Roku 1874 vydal práci "Chemie v prostoru", která jej okamžitě zařadila mezi zakladatele současné fyzikální chemie a stereochemie. V této práci poprvé vysvětlil teorii prostorového uspořádání atomů v molekulách organických sloučenin. Pokusil se stanovit vztah mezi tímto uspořádáním a chemickými vlastnostmi sloučenin. Dospěl k závěru, že vlastnosti chemických sloučenin nezávisí jen na počtu atomů jednotlivých prvků, ale i na uspořádání atomů v prostoru, který molekula zabírá. Zavedl představu tetraerdického atomu uhlíku. V pracích o optické aktivitě organických sloučenin navázal na světoznámého chemika L. Pasteura. Podobné stereochemické představy publikoval nezávisle na van´t Hoffovi francouzský chemik J. A. Le Bel (1847-1930). Teorii však neformuloval tak jasně. Van´t Hoff se věnoval také zkoumání kinetiky chemických reakcí, chemické aktivity. Od něho pochází nauka o rychlosti chemických reakcí, o chemické rovnováze a disociaci. K nejvýznamnějším jeho pracím patří výzkum vlastností roztoků a objev vztahů mezi osmotickým tlakem a počtem molekul v roztoku (tzv. van´t Hoffův zákon). Jeho objevy, zákony, experimentální metody a výzkumy sehrály významnou úlohu ve vývoji chemie. Roku 1901 získal jako první vědec tzv. Nobelovu cenu za chemii, za objev termodynamických zákonů chemické rovnováhy a za objev osmotického tlaku v roztocích.