Encyklopedie pojmů - J

Jacob François - francouzský biochemik, nar.1920, laureát Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství z r. 1965, vysvětlil spolu s Monodem mechanismus enzymatické indukce a represe.

Jaderná chemie - vědní obor, zabývající se chem. jevy, spojenými s přeměnami a reakcemi jádra, možnostmi chem. využití jaderných reakcí, aplikací stálých a radioaktivních nuklidů a nukleárních metod v chemii. Rozvoj j.ch. je podmíněn výrobou radioaktivních nuklidů umělou cestou, zvláště aktivací (↓aktivační analýza) v jaderných reaktorech.

Jaderné reakce, nukleární reakce - děje, při kterých nastávají v důsledku interakcí mezi atomovými jádry a částicemi (částice α, protony, deuterony, neutrony atd.), n. energetickými kvanty (kvanta γ), přeměny terčového atomového jádra. J. r. probíhají jako a) pružný rozptyl (nemění se složení ani vnitřní energie interagujících částic, ani kinetická energie soustavy), b) nepružný rozptyl(část kinetické energie, ostřelující částice se spotřebuje na excitaci terčového jádra), c) skutečná jaderná reakce (mění se vnitřní složení a vlastnosti interagujících částic; schematicky se značí:A+ a→B+b+ Q, kde A je terčové atomové jádro, B - výsledné atomové jádro (stálé n. radioaktivní), a - ostřelující částice, b - emitované částice, Q - vyjadřuje energetické změny; zkráceně se píše A (a,b)B. V prvé fázi j. r. vnikne ostřelující částice do terčového jádra a vytvoří se jádro složené, které není schopno trvale existovat. Ve druhé fázi složené jádro ztrácí nadbytečnou energii několikerým způsobem: a) nepružným rozptylem A(a,a´)A; b) výměnnou reakcí A(a,b)B - terčové a výsledné jádro se liší at. č. n. hmotnostním číslem, popř. oběma; c) záchytnou reakcí (radiačním záchytem) např. (p,γ), (n,γ) - složené jádro se zbavuje své přebytečné energie jen emisí kvant γ; d) štěpnou reakcí A(n, xn)B1, B2 n. všeobecná forma zápisu (a,f) - je způsobena neutronem či jinou částicí, u níž dojde k rozštěpení jádra na dvě části podstatně jiných vlastností, než mělo původní jádro; e) tříštivou reakcí A(a, xp + yn)B n. všeobecná forma zápisu (a, s) - probíhá při ostřelování terčového jádra částicemi o vysokém obsahu energie (> 100 MeV); ze složeného jádra se emituje větší počet nukleonů i jiných částic, výsledná atomová jádra se značně liší od jader terčové látky. Mezi j. r. patří i ↓termonukleární reakce.

Jalovina - nerudná výplň rudných žil n. horniny, které se při těžbě dostaly do rudy. Při dobývání není možno oddělit j. od těžených surovin. Odstraňuje se různými způsoby až při úpravě rud (fletací, gravitační nebo chem. úpravou, elektromagn. separací).

Jedy, toxické látky - chem. látky vyvolávající otravy a různá poškození organismů (lidského, zvířecího n. rostlinného). Jejich účinky i léčením otrav se zabývá toxikologie. Toxicita (jedovatost) i smrtelná dávka (dosis letalis) je u různých j. rozdílná. Toxinyjsou j. bílkovinného charakteru, produkované některými mikroby v infikovaném organismu. Vyvolávají otravu napadeného organismu a stimulují tvorbu spec. protilátek - antitoxinů. Nejznámější toxiny jsou: difterický toxin, botulotoxin a tetanotoxin. Botulotoxin je nejjedovatější známou látkou. - Jako j. označujeme i látky, které působí rušivě na účinky katalyzátorů, např. sloučeniny arsenu ruší účinek platinových katalyzátorů.

Jílové horniny - usazené horniny, složené z jílovitých minerálů (hydrosilikátů hliníku a hořčíku), z úlomků jiných hornin a z písčitých příměsí. Jílovité minerály jsou např. kaolinit, montmorillonit, illit, halloysit. J. h. jsou pro svou plasticitu, formovatelnost, žárovzdornost, sorpční schopnost a čisticí vlastnosti zákl. surovinou keramického, chem. a cementárenského průmyslu.

Jodové číslo - jedna z enometrických konstant tuků. Udává množství halogenu počítané jako jod, který se za určitých podmínek aduje na nenasycenou vazbu látky. J. č. je tedy mírou množství nenasycených sloučenin v tuku.

Joliot-Curie Fréderic - francouzský vědec, 1900-1958, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1935 spolu s Irenou Joliot-Curie (1897-1956) za objev umělé radioaktivity.