Hermann Ludwig Ferdinand von Helmholtz (31. 8. 1821 - 8. 9. 1894)

Německý fyzik a fyziolog, přispěl svými pracemi ke stanovení termodynamických zákonů. Skvělý popularizátor vědy.

Helmholtz byl nejstarším synem gymnaziálního ředitele v Postupimi a Angličanky. Na příkaz rodičů vystudoval lékařství na vojenském učilišti v Berlíně. Již jako 22letý obhájil disertační práci z lékařství, v níž dokázal existenci neuronů. Jeho zálibou však zůstala matematika, fyzika, chemie a fyziologie. V roce 1842 se stal asistentem, r. 1843 vojenským lékařem. Roku 1845 založil Hermholtz spolu s berlínským fyziologem Müllerem sdružení, z něhož vznikla Německá fyzikální společnost, která vydávala proslulý časopis "Pokroky fyziky". Roku 1848 se stal učitelem anatomie na berlínské akademii umění. Na univerzitě v Königsbergu začal působit od r. 1849 v oboru fyziologie a patologie. Od roku 1855 působil v Bonnu a od r. 1859 v Heidelbergu. V roce 1871 byl profesorem fyziky v Berlíně a od r. 1888 ředitelem státního fyzikálního technického ústavu v Berlíně - Charlottenburgu. Přesto, že matematiku nikdy oficiálně nestudoval, dbal vždy na exaktní formu svých fyzikálních prací. Zavedl funkci komplexní proměnné do hydrodynamiky a ze základních rovnic hydrodynamiky odvodil zákony turbulentního proudění. V geometrii zavedl pojem pohybu a pohybových transformací. Roku 1847 přesně formuloval a matematicky zdůvodnil zákon zachování energie jako všeobecný fyzikální princip. Helmholtz však zdůraznil jen kvantitativní stránku tohoto zákona a nepronikl do jeho kvalitativní podstaty. V mechanice vypracoval r. 1858 teorii výřivého pohybu kapalin, v akustice obejvil kombinační tóny, vypracoval rezonanční teorii sluchu, sestrojil podrobný model ucha. Položil základy teorie šíření balistické vlny a teorie podobnosti ve fyzice. Objasnil procesy v atmosféře i mechanismu šíření mořských vln. Proto také má všeobecná vlnová teorie jeho jméno. Také v elektrodynamice si všímal vlnových procesů. Roku 1881 přichází s myšlenkou atomové struktury elektrického náboje. Helmholtzovy práce ve styčných oblastech fyziky a biologie měly velký význam. Helmholtz je zakladatelem novodobé fyziologické akustiky a optiky. Je vynálezcem oftalmoskopu a oftalmometru. Svými názory na složení hmoty se přiblížil k později vzniklé elektronové teorii. V termodynamice zavedl pojem "volné energie", tj. části vnitřní energie soustavy, kterou lze za stálé teploty přeměnit v práci. Ve fyzice se užívá názvu Helmholtzova busola a známý je Helmholtz-Thomsonův efekt. Ve filozofii patřil Hermholtz mezi Kantovy přívržence, v přírodovědných teoriích byl krajním mechanistou.