Henry Cavendish (10. 10. 1731 - 24. 2. 1810)

Anglický chemik a fyzik; je považován za jednoho ze zakladatelů moderní chemie. Jako první změřil velikost gravitační konstanty.

Je typickým příkladem geniálního podivína, který se věnuje výzkumům pro vlastní potěšení. Narodil se r. 1731 ve francouzké Nizze na Riviéře. Pocházel z významné šlechtické rodiny; jeho otec, vévoda Cavendish, byl prezidentem britské Královské společnosti čili Akademie věd, takže mladý Henry měl touho po vědění už v krvi. Na rozdíl od otce však netoužil po funkcích. Po studiích na cambridžské univerzitě (1749-53) se usadil v Londýně a věnoval se vědeckému bádání soukromě. Po strýci zdědil víc než milion liber šterlinků, ale všechny tyto prostředky věnoval na vědu a výzkum. V Londýně založil rozsáhlou odbornou knihovnu a na svém statku u Londýna si vybudoval laboratoře s nejlepším vybavením a přístroji, jaké tehdy existovaly. V 29 letech byl zvolen členem Královské společnosti, ale její zasedání nenavštěvoval. Byl neuvěřitelně uzavřený a samotářský, až to hraničilo s duševní poruchou. I se služebnictvem si prý jen dopisoval, a když se některá služka nechala spatřit, dostala vyhazov. Snad ani není nutné dodávat, že se nikdy neoženil. Jeho vědecké výsledky byly ovšem pozoruhodné. Při svých prvních pokusech stanovil měrnou tepelnou kapacitu různých látek (teplo potřebné k ohřevu jednoho kilogramu látky o jeden stupeň Celsia). Největší objevy ovšem učinil při studiu různých prvků a sloučenin. Prvky jako zlato, stříbro a železo byly sice známy už od starověku, ale pojem chemického prvku jako látky, kterou nelze rozdělit na jednodušší složky, byl definován teprve v 17. století. Čestné místo zaujímá Cavendishův objev vodíku v r. 1766. Cavendish studoval vlastnosti tohoto plynu, zkoumal, při jakých reakcích se uvolňuje a jak se chová, a tím přispěl k rozvoji vzduchoplavby - 17 let po jeho objevu vzlétl první balon plněný vodíkem. I přes řadu nových objevů panovaly v chemii stále dost zmatené představy o tom, které látky jsou prvky a které sloučeniny. V lednu 1784 k největšímu překvapení vědců Cavendish osobně navštívil zasedání Královské společnosti a šokoval přítomné prohlášením: „Nejrozšířenější prvek není prvek, ale sloučenina!“ Henry Cavendish hovořil o vodě. Až dosud chemikové považovali vodu za prvek. Cavendish dokázal, že voda je sloučenina kyslíku s vodíkem. Nezjistil to ovšem pomocí chemické analýzy (rozkladu), protože to chemikové tenkrát ještě neuměli. Cavendish vodu naopak syntetizoval, a to velmi důmyslným způsobem: vytvořil směs vodíku a kyslíku, zapálil ji elektrickou jiskrou, a směs shořela - na vodu. Měřením pak ale prokázal, že váha vzniklé vody se rovná váze obou plynů, které vstoupily do reakce. Jen o rok později syntetizoval další sloučeninu - směs kyslíku a dusíku proměnil elektrickým výbojem v kyselinu dusičnou. Stejně důležité byly i jeho výzkumy ve fyzice. Vrcholem byl slavný pokus v r. 1798, při kterém Cavendish stanovil velikost gravitační konstanty a vypočítal hustotu a hmotnost Země. Gravitační konstanta je jednou z nejzákladnějších fyzikálních veličin našeho vesmíru. Figuruje ve známém NEWTONOVĚ vzorci gravitační síly. Tento vzorec vědci znali už víc jak sto let, ale konkrétní hodnota konstanty zůstávala stále velkou neznámou, což ztěžovalo všechny výpočty. Právě Cavendishovi se podařilo poprvé zkonstruovat jednoduchý, ale důmyslný přístroj, jehož pomocí dokázal změřit nesmírně slabé přitažlivé síly mezi tělesy. Vyrobil přesně vyvážené vahadlo se dvěma malými stříbrnými koulemi na koncích a k nim přibližoval další, velmi těžké olověné koule. Ze změn rovnováhy vahadla určil velikost gravitační konstanty a doslova „zvážil Zemi“. Jeho výpočet průměrné hustoty Země 5,5 g/cm3 byl téměř dokonale přesný (současné měření udává 5,52 g/cm3). To je podstatně vyšší hustota, než jakou mají horniny na povrchu, a Cavendish z toho jako první usoudil, že jádro Země se skládá z těžkých látek, nejspíš kovů.