Henri Becquerel (15. 12. 1852 - 25. 8. 1908)

Francouzský fyzik, nositel Nobelovy cen za fyziku roku 1903 spolu s P. Curiem a M. Curie-Sklodowskou za objev přírodní radioaktivity.

Narodil se v Paříži. Pocházel z rodiny fyziků. Roku 1877 ukončil studium na polytechnice v Paříži, potom tři roky studoval specializaci na stavební škole mostů a cest a dosáhl hodnosti inženýra. Becquerelovy zájmy se týkaly hlavně fyziky. Stal se profesorem fyziky v Muzeu dějin přírodních věd a od roku 1895 do konce života byl profesorem fyziky na pařížské polytechnice V roce 1899 se stal členem Francouzské akademie věd. Už od roku 1876 začal Becquerel samostatně bádat v oblasti fyzikální optiky. Zkoumal stáčení polarizační roviny světelného paprsku v plynech, ve vzduchu a v přehřátých parách některých látek. Za tyto výzkumy mu byla udělena vědecká hodnost doktora. Od roku 1882 zkoumal fosforescenci a fluorescenci látek v laboratoři svého otce. Právě tato pozorování ho přivedla k velkému objevu. Když se světem rozšířila zpráva o objevu rentgenových paprsků, napadlo ho, zda vlastnosti látek vysílat pronikavé záření není v úzké souvislosti s fosforescencí. Mezi látkami, které zkoumal, byla i uranová sůl. 24. února 1896 oznámil Francouzské akademii věd, že položíme-li uranovou sůl na fotografickou desku zabalenou do černého papíru a vystavíme ji na několik hodin slunečnímu světlu, po vyvolání se objeví na desce silueta fluoreskující uranové soli. Becquerel, jako důkladný experimentátor, pokračoval v pokusech a 2. března téhož roku oznámil, že jev pozoruje i tehdy, není-li vůbec vystavena slunečnímu světlu. Další experimenty ukázaly dvě věci: všechny uranové soli fluoreskující, nefluoreskující, krystalické i v roztocích, působí na fotografickou desku, vyvolávají ionizaci vzduchu a jiných plynů. Naproti tomu u látek, které neobsahují uran, se s podobným efektem nesetkal. Tak Becquerel objevil nový druh záření, které má ještě větší schopnost pronikat látkami než mají rentgenové paprsky. Na jeho práce navázala Marie Curie-Sklodowská, která roku 1897 sama, později s manželem, důkladně zkoumala tento jev, který nazvala radioaktivita. Výsledkem bylo, že radioaktivita je vlastností uranu. O rok později zjistili radioaktivitu thoria, polonia a radia. Pokusy s radiem přivedly manžele Curie k objevu dvou složek radioaktivního záření - záření alfa a beta. H. Becquerel jako první určil specifický náboj částic beta. Becquerel svým objevem přirozené radioaktivity otevřel vědeckému zkoumání nový rozsáhlá obor. Byl to začátek série překvapujících objevů představujících otevření atomového věku, ve kterém žijeme.