Encyklopedie pojmů - H

Haber Fritz - německý vědec, 1868 až 1934, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1918 za průmyslovou syntézu amoniaku z dusíku a vodíku. Pracoval i v oblasti homogenní katalýzy a je jedním z autorů skleněné elektrody.

Haberova - Boschova syntéza - nejdůležitější metoda přípravy amoniaku z dusíku a vodíku působením železitých katalyzátorů.

Hahn Otto - německý vědec, 1879 až 1968, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1944 spolu se Strassmannem za objev štěpení jader těžkých atomů. Je autorem separačních metod v jaderné chemii.

Halogenace - substituční reakce, při níž se substituuje atom n. skupina atomů (nejčastěji vodík) halogenem.

Halogenaldehydy - aldehydy, které obsahují v molekule jeden n. více atomů halogenu.

Halogenderiváty uhlovodíků - sloučeniny odvozené od uhlovodíků nahrazením jednoho n. více vodíků halogenem.

 

Halogenketony - ketony, v nichž vodíky alkylových n. arylových skupin jsou nahrazeny halogenem. Význam mají α-halogeny pro org. syntézu (reaktivní halogen) ↓ketony.

Hanuš Josef - český chemik, 1872 až 1955, profesor ČVUT v Praze, pracoval v oboru anal. chemie, zvláště v oblasti org. činidel a jejich aplikací v potravinářství.

Harden Arthur - anglický vědec, 1865-1940, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1929 spolu s H. K. A. von Euler-Chelpinem za výzkumy fermentace cukrů a přitom zúčastněných enzymů.

Harriesova reakce - metoda štěpení alkenů ozonizací dvojné vazby a hydrolýzou ozonidů za vzniku ketonů n. aldehydů.

Hassel Odd - norský chemik, 1897-1981, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1969, objevitel přímého prostorového uspořádání zejm. org. molekul.

Haworth sir Walter Norman - anglický vědec, 1883-1950, laureát Nobelovy ceny za chemii z roku 1937 za výzkumy struktury glycidů a vitamínu C.

Heisenberg Werner - německý fyzik, 1901-1976, laureát Nobelovy ceny za fyziku z r. 1932. Objevitel kvantové mechaniky, principu neurčitosti a kvantové elektrodynamiky.

Helmholtz Hermann Ludwig Ferginand von - německý fyzik, fyz. chemik a fyziolog, 1821-1894, učinil zákl. objevy v termodynamice, elektrochemii a koloidní chemii.

 

Henryho zákon - zákon vyjadřující rozpustnost plynů v kapalinách; formuloval ho r. 1803 W. Henry. Podle H. z. hmotnostní množství plynu rozpuštěného při dané teplotě v objemové jednotce kapaliny je přímo úměrné tlaku plynu: c = kp [T kont], kdec je koncentrace rozpuštěného plynu, jehož tlak je p, a k je Henryho konstanta.

Heparin - přirozený polysacharid zabraňující srážení krve. Vzniká ve spec. buňkách - heparinocytech. Je obsažen v játrech, plicích a jiných tkáních. Chem. je to mukoitinpolysíranový ester složený z glukosaminu, kyseliny glukuronové, kyseliny octové a kyseliny sírové.

Herzberg G. - německo-kanadský chem. fyzik, 1904-1999, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1971, pracoval v oboru mol. spektroskopie.

Hess H. (Gess) - ruský chemik švýcarského původu, 1802-1850, zakladatel termochemie.

Hessův zákon - termochem. zákon, podle kterého tepelný efekt chem. reakce nezávisí na jejím průběhu, ale na složení a stavu výchozích a konečných látek. H. z. umožňuje vypočítat tepelný efekt reakcí, jejichž realizace je velmi náročná, popř. se nedají uskutečnit. Podle H. z., který formuloval ruský chemik G. H. Hess (1840), lze s termochem. rovnicemi pracovat stejně jako s algebraickými.

Heterocyklické sloučeniny (řec. heteros - nestejnorodý, cyklos - kruh) - sloučeniny převážně arom. charakteru, jejichž uzavřený řetězec obsahuje kromě uhlíkových atomů i atomy jiných prvků (O, N, S). Typickými h. s. jsou ↓pyridin, ↓furan, ↓thiofen, pyrimidin, ↓imidazol.

Hevesy József György - maďarský vědec, 1885-1966, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1943 za využití radioizotopů jako indikátorů při studiu chem. procesů, spoluobjevitel hafnia (s D. Costerem).

Heyrovský Jaroslav - český vědec, 1890-1967, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1959, objevitel elektrolýzy s rtuťovou kapkovou elektrodou (1922), spoluobjevitel polarografu (1925), položil základ teorii i anal. využití polarografie.

Hinshelwood sir Cyril Norman - anglický vědec, 1897-1968, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1956 spolu s N. N. Samjonovem. Studoval mechanismy různých typů homogenních reakcí a heterogenních dějů.

Histochemie - věda o chem. důkazu látek lokalizovaných v mikroskopických strukturách tkání rostlinného a živočišného organismu mikroskopickou technikou. Pro histochem. pozorování se tkáně fixují metodami, jež nezpůsobují změny v lokalizaci dokazovaných látek, a zhotovují se histologické řezy. K důkazu určitých skupin látek v řezech se používají spec. barevné reakce. Součástí h. je cytochemie - věda zabývající se výzkumem lokalizace chem. látek a procesů v buňkách.

Hlína - sediment obsahující prachové a jílové částice, písčitou příměs, hydroxidy železa a zbytky jiných horninotvorných minerálů. Vzniká zvětráváním hornin na svazcích, terasách, v náplavech sníženin a dolin; je často promíšena humusem.

Hmota (materie) - filosofická kategorie, objektivní realita, všechno to, co reálně existuje a co můžeme zkoumat svými smysly bezprostředně n. pomocí přístrojů. H. existuje nezávisle na našich vjemech a pozorování, je nestvořitelná a nezničitelná. Jsou známy dvě formy existence h. - látka pole; jsou mezi sebou nerozlučně spojeny. Látka se vyznačuje klidovou hmotností; existuje ve formě ohraničených těles různých tvarů; zákl. částice pole nemohou být v rel. klidu, jejich klidová hmotnost je nulová (např. elektromagn. záření). Látka a pole se mohou navzájem proměňovat, např. fotony na elektrony a pozitrony a opačně. Obě formy h. mají různé neoddělitelné vlastnosti; jejich zákl. vlastností je pohyb. Kvant. míry pohybu (číselně vyjádřitelné vlastnosti h.): energie - kvant. míra různých forem pohybu - a hmotnost - kvant. míra setrvačnosti h. Každá h., ať ve formě látky n. pole, má vždy určitou hmotnost a určitou energii E. Jejich vzájemný vztah kvant. vyjadřuje Einsteinova rovniceE = mc² (c je rychlost světla ve vakuu). Každému množství energie přísluší určitá hmotnost a naopak. Ve fyz. rovnicích nevystupuje h. jako taková, jen její vlastnosti: hmotnost, energie, hybnost, impula apod.

Hmotnostní číslo - starší název pro ↓nukleonové číslo.

Hmotnostní spektrum - spektrum vznikající účinkem elektrostatického a magn. pole na proud kladně nabitých částic (ionty plynných atomů n. molekul), přičemž všechny částice se stejným spec. nábojem dopadající na totéž místo stínidla n. fotograf. desky. Na desce n. na stínidle vzniká h. s., kde každá čára odpovídá určitému nuklidu zkoumaného prvku. H. s. se zkoumá v hmotn. spektrálních zařízeních (Astonův hmotn. spektrograf a Dempsterův hmotn. spektrometr). H. s. umožňují stanovit izotopické složení látky v plynném stavu. Hmotn. spektrometrie se používá i k dělení izotopů, např.

235U a 238U.

Hodnocení potravin - porovnávání výsledků zkoušek (zbožíznaleckého nálezu) se zákonnými předpisy určujícími jakost a chem. složení potravin. Potravina se hodnotí jako odpovídající normě, méněcenná, porušená (falšovaná), škodlivá zdraví, zkažená. Podle ČSN ON 56 0110, K-157/64 se používá senzorické h. p., při němž se využívá zraku, chuti, hmatu a čichu.

Hoff Jacobus Henricus van´t - holandský vědec, 1852-1911, laureát Nobelovy ceny za chemii  z r. 1901 za objev termodynamických zákonů chem. rovnováhy a za objev osmotického tlaku v roztocích.

Hofmannův-Martiusův přesmyk

- přesmyk N-alkylaniliniumchloridu na o-n. p-alkylanilin zahřátím na 200 až 300 °C.

C. A. Martius (1838-1920), německý chemik.

Holley Robert William - americký biochemik, 1922-1993, laureát Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství (spolu s M. W. Nirenbergem a H. G. Khoranou) z r 1968 - za objasnění problému kódu a jeho funkce v procesu biosyntézy bílkovin.

Homolytické reakce - reakce spojené se štěpením kovalentní vazby na radikály. H. r. čili reakce radikálové probíhají většinou za vysokých teplot n. při jiném způsobu dodání energie, např. ozařováním reaktantů paprsky krátkých vlnových délek. S h. r. se setkáváme např. při halogenaci, nitraci n. sulfochloraci alkanů, popř. při některých adičních a eliminačních reakcích.

Horniny - přirozené větší akumulace minerálů nahromaděné různými geol. procesy, tvořící zemskou kůru. Chem. složení h. je proměnlivé (na rozdíl od minerálů) a nedá se vyjádřit chem. vzrocem. H. jsou mnohominerální n. monominerální (např. vápence, křemence). Podle způsobu vzniku se dělí na magmatické, sedimentární a metamorfované.

Hydraulické vápno - druh vápna připraveného pálením vápence, který obsahuje asi 10% hlinitých látek, tvrdne i za vlhka, po počátečním ztuhnutí i pod vodou.

Hydraziny - deriváty hydrazinu, v němž je jeden n. více atomů vodíku nahrazeno alkylem n. arylem. Používají se k identifikaci aldehydů a ketonů, s kterými kondenzují za vzniku hydrazonů s charakteristickými b. t. (↓fenylhydrazony).

Hydroterm - laboratorní zařízení používané k nepřímému zahřívání látek, které nesmějí přijít do přímého styku se zdrojem tepla (otevřeným plamenem, horkým topným tělesem apod.). Kapaliny a tuhé látky jsou zahřívány teplem, přenášeným vodou od el. ohřívacího tělesa, na max. 100 °C.

Hydrotermální ložiska - ložiska vzniklá z horkých roztoků vysrážením. Jsou to zejm. ložiska železa a barevných kovů s obsahem sulfidů, uhličitanů n. kysličníků. Při teplotě roztoků 374 až 300 °C vznikají hypotermální ložiska, při teplotě 300 až 175 °Cmezotermální ložiska a pod touto teplotou ložiska epitermální. H. l. jsou např. ložiska magnezitu a některá ložiska sideritu ve Spišsko-gemerském Rudohoří (Dobšiná, Nižná Slaná) a většina ložisek metalických prvků (Pb, Zn, Sb, U, Bi, Cu, Ca, Ru, Hg) na celém světě.

Hydrotermální vznik - vznik minerálů, rud a hornin z horkých roztoků, jež mohou mít různý původ, ale mají vždy vysoký obsah minerálů. Hydrotermy se obyč. aktivují vlivem magmatických procesů. Hydrotermálně vznikají rozličné sulfidické, oxidické, uhličitanové a síranové rudy, jakož i nerudné suroviny (sirníky, siderit, magnezit atd.)

Hyperony - nestabilní částice v jádru atomu. Doba života h. je velmi krátká, 10

-10 s. Při rozpadu h. vznikne jedna stálá jaderná částice (proton n. neutron a π-mezon). Neutrální h. se označuje Λ°, jeho hmotnost je 2182 m a rozpadá se na proton a záporný π-mezon.