Encyklopedie pojmů - G

Gabro - hlubinná bazická hrubozrnná hornina z bazických živců (s vysokým obsahem anorthitu) a z tmavých minerálů (pyroxenů, amfibolů, olivínu, biotitu a magnetitu). Tmavých minerálů obsahuje až 60 hmotn. %. G. tvoří jen menší tělesa mezi hlubinnými horninami. Velký komplex g. s obsahem rud niklu a mědi je na Českomoravské vysočině u Starého Ranska.

Galenika - původně drogy připravené z léčivých rostlin, galenické preparáty. Název mají podle starověkého lékaře C. Galena. Dnes se tak nazývají všechna léčiva připravená ve formě extraktů, tinktur, nálevů atd.

Galenit - sirník olovnatý PbS, olověně lesklý minerál, vznikající krystalizací z hydrotermálních roztoků v kubické soustavě, nejčastěji v krychlích. Je nejdůležitější rudou olova a stříbra, které jsou v něm přítomny jako izomorfní příměsi argentitu n. i tetraedritu. Používalo se ho v radiotechnice (jako polovodiče), nyní slouží k výrobě krycích kysličníkových nátěrových hmot, odolných proti zvětrávání (především minia) a jako přísada do keramických glazur. U nás jsou ložiska g. v Příbrami, Stříbře, Kutné Hoře aj. Galenitových ložisek je mnoho na celém světě.

Galvani Luigi - italský lékař, fyziolog a chemik, 1737-1798, udělal zákl. experimenty v elektrochemii a elektrofyziologii.

Garnierit - zelený složitý hydrosilikát niklu vznikající při zvětrávání druhotnou přeměnou olivinických hornin v těch místech, kde nikl tvoří izomorfní příměs. G. je blízký halloysitu; v pásmu zvětrávání serpentinitových masivů se může natolik koncentrovat, že vytvoří niklová ložiska (jako např. v Kaledonii, Polsku, na Kubě, v Albánii, na Uralu aj.). G. je kromě pentlanditu nejdůležitější niklovou rudou.

Gay-Lussac Joseph Louis - francouzský chemik, 1778-1850, vyslovil zákon závislosti tlaku plynu na teplotě; je zakladatelem odměrné analýzy, izoloval bor a vypracoval metodu výroby kyseliny sírové.

Gel - koloidní soustava, v níž dispergované částice i disperzní prostředí tvoří spojitou fázi. Je to přechodná soustava mezi dvěma krajními morfologickými typy - disformním a disperzním (↓disperzní soustavy). Ze ↓solu snižováním rozpustnosti dispergovaných částic vzniká lyogel, přičemž si zachovává charakter a vlastnosti kapalné i tuhé fáze (pružnost, elesticitu, pohyblivost). Vysušováním g. vzniká xerogel: vratný - neztratí schopnost znovu přijímat kapalinu a změnit se na lyogel (kaučuk), nebo nevratný - není možné ho znovu přeměnit na lyogel (dřevěné uhlí). G. se připravují zvýšením teploty (např. vaječná bílkovina) n. snižováním teploty, gelováním (g. želatiny, agar-agaru, škrobu apod.).

Genetická informace - údaje potřebné pro utvoření biol. jedince. Předávají se z generace na generaci podle zákonů genetiky (nauky o dědičnosti). Zákl. jednotkami g. i. z hlediska genetiky jsou geny, tj. dědičné vlohy organismu. V současnosti je podstatag. i. ještě málo známá a zkoumá se hlavně na virech a jednobuněčných organismech. Hmotným nositelem g. i. jsou ↓nukleové kyseliny, v nichž je g. i. zaznamenána genetickým kódem. Za každou vlastnost organismu odpovídají v podstatě jeho charakteristické bílkoviny (zejm. ↓enzymy), tzn., že hlavním obsahem g. i. jsou údaje pro kvalitu a kvantitu bílkovin syntetizujících se v organismu. Dnes je znám genetický kód pro prim. strukturu bílkovin (pořadí aminokyselin v peptidických řetězcích bílkovin; ↓ bílkoviny). Toto pořadí aminokyselin je určováno pořadím bází v nukleových kyselinách tak, že jedna aminokyselina odpovídá vždy spec. trojici bází (např. trojici cytosin, uracil, uracil odpovídá leucin apod.). Mechanismus určování pořadí aminokyselin, tj. překódování (přepis) g. i. z nukleových kyselin do bílkovin, je nejsložitější částí proteosyntézy (↓metabolismus bílkovin). G. i. je prim. uložena v desoxyribonukleové kyselině (DNK), která je v jádru buňky vázána na chromatinová vlákna (↓buňka). Odevzdávání g. i. potomstvu probíhá v podstatě tak, že se v buňce před dělením vytvoří kopie původní g. i. reduplikací DNK (procesem syntézy nové DNK se stejnou strukturou, jako má původní, ↓kyseliny nukleové, ↓metabolismus nukleových kyselin), jež při dělení přejde do dceřiné buňky. Nepřesnosti při reduplikaci mají za následek mutace, které se projevují jako náhlé (nejčastěji neg. ) změny dědičných vlastností organismu.

Geofyzika - věda o fyz. dějích a vlastnostech Země, jejímiž obory jsou: geomechanika, geosymetrie, seismologie, geomagnetismus, geoelektrika, geotermika, georadiometrie atd. Užitá g. je zaměřena na vyhledávání nerostných surovin.

Geochemie - věda o chem. složení Země, o reakcích, které probíhají v zemské kůře a na ní a jež způsobují změny v jejím složení.G. sleduje a objasňuje chem. stránku všech geol. procesů, historii prvků na naší planetě a v kosmu (kosmochemie), jakož i migraci a přemisťování prvků v závislosti na geol. činitelích; poukazuje na možnosti a příčiny vzniku anomálních koncentrací prvků - ložisek užitkových minerálů. G. je věda vzniklá na styku mineralogie, chemie, nauky o rudních ložiskách, geologie, petrografie; má vztah i k fyzice, biol. vědám, k životnímu prostředí aj.

Geologie - věda o látkovém složení, vzniku, vývinu, formách, stavbě a dějinách Země. Člení se na g. všeobecnou (tj. vědu o geol. procesech jako celku), g. historickou (jež popisuje vývoj Země v minulých obdobích a stanovuje stáří vrstev). Součástí historickég. je stratigrafie (zpřesňující věkové zařazení vrstev) a paleontologie (opírajcí se o studium zkamenělin). Dynamická a tektonickág. studuje síly, které hýbou zemskou kůrou. G. ložisek pomáhá při vyhledávání nerostných surovin. Užitá g. zahrnuje rozmanité obory umožňující aplikování geol. věd.

Geosféry - zemské obaly. Zeměkoule se skládá ze zemského jádra a z obalů - g. sirníkové (chalkosféry) a litosféry. Litosféra se skládá ze sféry simatické (převaha prvků Si, Mg) a sialické (prvky Si, Al). Nejsvrchnější část litosféry je zemská kůra; na ní je hydrosféra a atmosféra. Pod zemskou kůrou je simatický plášť.

Geotermický stupeň - počet metrů, o které musíme sestoupit do hloubi Země, aby teplota stoupla o 1 °C (průměrně 33 m). Závisí na geol. stavbě Země, tepelné vodivosti hornin, geomorfologii terénu, blízkosti horských pramenů, sulfidickém zrudnění, hloubce magmatických procesů a na přítomnosti vulkánů.

Giauque William Francis - americký vědec, 1895-1982, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1949 za zásluhy v oblasti chem. termodynamiky, zejm. za výzkumy stavů prvků při velmi nízkých teplotách.

Gibbs Josiah Willard - americký fyz. chemik, 1893-1903, formuloval exaktně zákony termodynamiky (mj. pravidlo fází), položil základy statistické termodynamiky.

Gibbsův zákon, Gibbsův fázový zákon, Gibbsovo fázové pravidlo - vztah mezi počtem ↓stupňů volnosti v, počtem složek k a počtem fází f v uzavřené soustavě: v = k - f + 2G. z. platí pro soustavu, která je v termodynamické rovnováze. Odvodil ho amer. fyzik J. W. Gibbs (1875).

Glaukonit - zelený, zemitý, vodnatý křemičitan hlinito-železitý se 3 až 15 hmotn. % kysličníku draselného. Jeho ložiska jsou nejčastěji v křídových a třetihorních sedimentech mořského původu. Místy používán jako hnojivo, dříve sloužil i ke změkčování průmyslových vod. Jednoklonný minerál ze skupiny muskovitu.

Glyceridy - estery glycerolu s vyššími mastnými kyselinami. Podle počtu esterifikovaných hydroxylových skupin glycerolu se rozlišují mono-, di- a triglyceridy. Triglyceridy vyšších mastných kyselin jsou podstatnou součástí přír. tuků a olejů (↓lipidy). G. se používají jako emulgátory.

Grafit, tuha - modifikace uhlíku; hexagonální tmavošedý nerost, vznikající při metamorfóze uhlíkatých látek obyč. uhlí, při zvýšeném tlaku a teplotě v kusově amorfní n. krystalované, jemně šupinaté formě. Je měkký, na omak mastný, el. vodivý. Slouží jako anorg., teplotě odolávající mazivo, na elektrody do redukčních odporových pecí a do elektrolytických článků, k výrobě ohnivzdorných kelímků, slévárenských forem a tužek. U nás jsou ložiska g. v jižních Čechách a na Moravě v Jeseníkách.

Gramatom - starší pojem pro ↓mol atomů, někdy bývá nespr. ztotožňován i s pojmem molární hmotnost atomů.

Gramekvivalent - starší název pro ↓val látky.

Gramion, g-ion - starší název pro ↓mol iontů. Někdy bývá nespr. ztotožňován s molární hmotností iontů, tj. s hmotností takového množství látky, v němž je 6,023 . 10 ²³ kationtů nebo aniontů.

Granit, žula - nejrozšířenější hlubinná kyselá hornina, skládající se ze živců (draselných a plagioklasů), křemene a slíd; tvoří hlavní část nejsvrchnější části zemské kůry. Na granitové masivy se vážou četná pegmatitová, pneumatolytická a hydrotermální ložiska, která jsou zdrojem četných nerostných surovin. G. je výborný stavební a dekorační kámen.

Granitace, zežulovatění - obohacování původní horniny o ↓živce a postupná přeměna sedimentů na horniny granitického charakteru.

Grignard Victor - francouzský vědec, 1871-1935, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1912 za objev ↓Grignardova činidla.

Guldberg Cata Maxmilian - norský chemik, 1836-1902, odvodil spolu s ↓P. Waagem obecný vztah mezi koncentracemi složek v rovnovážném stavu; studoval také rovnováhu soustavy kapalina-pára.