Francis Crick (8. 6. 1916 - 28. 7. 2004)

Britský fyzik a biochemik, který společně s Jamesem Watsonem objevil strukturu molekuly DNA a tím otevřel cestu ke genovému inženýrství.

Francis Harry Compton Crick se narodil r. 1916 poblíž Northamptonu ve střední Anglii. Jeho otec byl ředitelem továrny na obuv, ale když začala r. 1929 hospodářská krize, celá rodina se přestěhovala do Londýna. Už od dětství chlapce lákaly přírodní vědy a všemu chtěl přijít sám na kloub. V letech 1934-37 studoval na univerzitě v Londýně fyziku. Za 2. světové války nastoupil k námořnictvu a až do r. 1945 pracoval na vývoji magnetických a akustických min. Po válce pokračoval ve studiu fyziky na cambridžské univerzitě, ale v té době ho zaujaly především žhavé problémy tehdejší biologie. Útlá knížka slavného fyzika Ervina SCHRÖDINGERA Co je to život? (1945) přivedla Cricka k záhadě dědičnosti. Už od r. 1865 byly známy MENDELOVY zákony dědičnosti. Thomas Morgan v r. 1912 prokázal, že základní jednotky dědičné informace čili geny tvoří dlouhý řetězec, který je nějakým způsobem uložen v chromozomech - podlouhlých tělíscích v buněčném jádře. Ale co je to gen? Většina badatelů se mylně domnívala, že jde o molekulu bílkoviny, a výzkum se proto soustředil na snahu odhalit prostorovou strukturu bílkovin. Tomuto výzkumu se věnoval zprvu i Crick, když v r. 1949 nastoupil do Cavendishovy laboratoře cambridžské univerzity. Pak se ale v r. 1951 v laboratoři objevil nový kolega, mladý americký biolog James Watson (nar. 1928). Oba muži se brzy spřátelili - spojilo je přesvědčení, že přes bílkoviny cesta k odhalení dědičnosti nejspíš nevede. Proto obrátili pozornost k jiné organické molekule obsažené v chromozomech - byla to DNA čili kyselina deoxyribonukleová. Existence DNA byla známa už od r. 1869, ale většina vědců si myslela, že má v chromozomech jen podpůrnou funkci. Když se Watson a Crick rozhodli pro DNA, jejím výzkumem se zabýval pouze fyzik Maurice Wilkins v Londýně. Právě od něj získali rentgenové snímky DNA, které se staly základem jejich objevu. Žádné vlastní experimenty neprováděli - místo toho celé dny lepili a stavěli různé modely z drátů a papíru. Jejich práce připomínala spíš nějakou hru se stavebnicí Lego. Věděli, jak vypadají jednotlivé dílky DNA (nukleotidy), ale potřebovali z nich vytvořit takovou strukturu, která by odpovídala rentgenovým snímkům. Rozhodující nápad přišel 21. února 1953: Dědičnou informaci nesou dvě paralelní molekuly DNA, které spolu tvoří něco jako dlouhý provazový žebřík. Během jediného měsíce vytvořili model DNA, který přesně odpovídal rentgenovým snímkům. Přitom zjistili, že provazový žebřík je zakroucený a tvoří dvojitou spirálu. Tím se vysvětlilo největší tajemství genů - jejich schopnost kopírovat sama sebe, nekonečně se množit a přecházet z generace na generaci. Svůj objev uveřejnili 25. 4. 1953 v časopise Nature, ale jeho význam zprvu pochopila jen hrstka vědců. Teprve r. 1962 obdrželi Crick a Watson Nobelovu cenu za lékařství (a spolu s nimi i Wilkins). Zatímco Watson se už r. 1953 vrátil do USA, Crick zůstal v Cambridgi a dalších zhruba 15 let byl vůdčí osobností světového genetického výzkumu. Rozhodujícím způsobem se podílel na odhalení mechanismů, které přenášejí informaci od DNA k ribozomům, což jsou vlastně malé továrny na výrobu bílkovin. Dnes víme, že lidská DNA obsahuje asi 100 tisíc genů, které dohromady tvoří cosi jako "kuchařku", podle níž se z jediné oplodněné zárodečné buňky vyvine celý člověk. V této kuchařce je předurčen jeho růst, barva očí a vlasů, náchylnost k různým nemocem, ale i nadání a inteligenční schopnosti. Když se v 70. letech objevilo genové inženýrství, Francis Crick ho nadšeně přivítal a stal se zastáncem myšlenky, že v budoucnosti bude lidstvo svou dědičnost plánovitě vylepšovat. V r. 1976 přešel do Salkova institutu pro biologická studia v Kalifornii, kde se pustil do další velké záhady života - mozku a myšlení.