Encyklopedie pojmů - F

Faktis - produkt vzniklý reakcí některých vysychavých a polovysychavých olejů se sírou za tepla (hnědý f.) n. chloridem sirným za studena (bílý f.). Používá se ho jako přísady do kaučukových směsí k dosažení speciálních vlastností vulkanizátu.

Faraday Michael - anglický fyzik a chemik, 1791-1867, položil základy teorii elektromagnetismu a elektromagn. teorii světla, objevil elektromagn. indukci, samoindukci, diamagnetismus, zákony elektrolýzy a zkapalňování plynů. Syntetizoval také benzen.

Fáze - homogenní část heterogenního systému oddělená od ostatních částí mezními plochami (rozhraními), v nichž se vlastnosti mění skokem. Jednotlivé f. lze od ostatního systému oddělit. F. jsou fyz. stejnorodé, nemusí však být chem. jednotné (roztoky). Rovnovážná soustava tuhé látky, kapaliny a páry se skládá ze tří f.: tuhé, kapalné a plynné (např. led, kapalná voda, pára). Každá kryst. modifikace představuje samostatnou tuhou f.

Fehlingův roztok, Barreswillův roztok (Barreswill je autorem roztoku, Fehling přesně popsal jeho přípravu) - čerstvá směs roztoků síranu měďnatého, vínanu sodnodraselného a hydroxidu sodného. Činidlo k důkazu redukujících látek, zejm. glycidů, jejichž působením se za varu z činidla vylučuje kysličník měďný.

H. von Fehling (1812-1885), profesor ve Stuttgartu.

Fenolový koeficient - poměrné číslo udávající dezinfekční účinnost dezinfekčního činidla v porovnání s fenolem za stejných podmínek.

Fermež - látka připravovaná zahříváním lněného oleje s přídavkem sikativů; na vzduchu rychle tuhne, vysychá a mění se na pryskyřičnou hmotu. Používá se k výrobě fermežových nátěrů, tmelů.

Fermi Enrico - italský vědec, 1901 až 1954, laureát Nobelovy ceny za fyziku z roku 1938. Zabýval se elektronovou statistikou, nukleární fyzikou a kosmickým zářením. Vytvořil teorii štěpení hyperjemné struktury spektra a záření Β. Řídil konstrukci prvního jaderného reaktoru.

Film - monomolekulární povlak na povrchu čisté vody vytvořený nerozp. sloučeninou obsahující hydrofilní skupinu (org. kyselinami, alkoholy, estery aj.). Podle uspořádání molekul se rozlišuje f. plynný (ideální i reálný; molekuly jsou rozprostřeny na dostatečně velké ploše a leží celou svojí délkou na povrchu vody) a f. kondenzovaný (molekuly jsou více n. méně stěsnány na malou plochu, k hladině jsou obráceny hydrofilní skupinou).

Filtrační prostředí - pórovitá látka, jejíž póry jsou menší než nejmenší částečky tuhé látky rozptýlené v kapalném prostředí, např. papír, azbest, platinová houba, ocelová pórovitá destička, pórovité sklo, pórovitý křemen, pórovitý porcelán, čistý křemičitý písek, jemně rozemletý grafit, koks, šamot, vlněné, bavlněné a azbestové tkaniny, juta apod.

Fischer Emil - německý vědec, 1852 až 1919, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1902 za syntézu cukrů a purinů. Studoval též složení bílkovin.

Fischer Hans - německý vědec, 1881 až 1945, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1930 za práce o struktuře listového a krevního barviva a zejména za syntézu heminu.

Fleming sir Alexander - anglický vědec, 1881-1955, laureát Nobelovy ceny za lékařství z r. 1945 za objev penicilinu a jeho léčivého účinku při různých infekčních chorobách.

Florey sir Howard Walter - anglický vědec, 1898-1968, president Royal Society, laureát Nobelovy ceny za lékařství z r. 1945 spolu s E. B. Chainem za dehydrataci a konzervaci penicilinu a za organizaci jeho průmyslové výroby.

Flotace - způsob obohacování rud založený na různých fyz.-chem. vlastnostech povrchových částic rudy (jsou hydrofobní) a jaloviny (je hydrofilní). Jemně rozemletá ruda se promíchá s vodou, v níž jsou rozpuštěny látky zvyšující hydrofobnost (nesmáčitelnost) částic rudy. Do systému se vhání vzduch n. kysličník uhličitý. Vzniklé bubliny vynášejí částice rudy na povrch, zatímco hydrofilní (smáčitelné) částice jaloviny klesají přímo na dno. Koncentrát rudy nahromaděný v pěně se dále zpracovává.

Fluorescence - krátce trvající ↓luminiscence (méně než 10

-8 s). K f. dochází v plynech, parách, kapalinách a u nerostů (fluorit, kalcit). Někdy se za f. označuje luminiscence, vznikající při spontánních přechodech ze vzbuzeného do zákl. stavu. Od fosforescence se f. liší dobou trvání.

Fluorescenční spektra - spektra vznikající rozložením záření, které vysílají látky po absorbování zářivé energie, pokud se tato energie nemění z větší části na teplo. F. s. poskytují atomy i molekuly. F. s. molekul jsou jednodušší než příslušná ↓elektronová spektra. Vzhledem se podobají elektronovým mol. spektrům.

Fonylace - zavádění zbytku kyseliny mravenčí, formylu, HCO-  do molekuly org. sloučeniny.

Fotochemické reakce - chem. změny probíhající v látkách účinkem světla.

Fotochemie - nauka o chem. reakcích a přeměnách vyvolaných působením světla.

Fotoluminiscence - ↓luminiscence vznikající v důsledku absorpce viditelného a ultrafialového světla a trvající ještě určitý čas po ukončení ozařování. Podle Stokesova pravidla může mít vyzařované světlo vlnovou délku stejnou jako absorbované světlo (atomové páry) n. větší, čehož se využívá k přeměně „neviditelného" ultrafialovéh, rtg., radioaktivního a katodového záření na viditelné záření (např. televizní obrazovka, elektronový mikroskop apod.). V případě molekul n. složitých soustav dochází při f. i k vyzařování světla kratší vlnové délky než mělo pohlcené světlo.

Foton - částice elektromagn. záření, elementární kvantum energie velikosti  ε = hv (h je Planckova konst., v - vlnočet). Klidová hmotnost f. je nulová: f. se pohybuje rychlostí světla c, má hybnost h/λ a jeho spin se rovná 0. Světlo je proud f. (částice hmoty), které se také nazývají kvanta, např. gama kvantum, rtg. kvantum, světelné kvantum (podle vlnové délky); f. jsou nejmenším kvantem energie, které může elektromagn. záření vyměnit s jiným mikrosystémem (atomem, elektronem, molekulou).

Frenkel Jakov Iljič - sovětský fyzik, 1894-1952; vypracoval teorii kapalin, teroii krystalových poruch a kvantovou teorii pohybu elektronů v mřížce krystalu.

Friedländerova syntéza - způsob přípravy homologů chinolinu spočívající v kondenzaci o-aminobenzaldehydu s ketony, které mají na α-uhlíku alespoň dva vodíky.

Frumkin Alexander Naumovič - sovětský fyz. chemik, 1895-1976, jeden ze zakladatelů elektrochem. kinetiky; pracuje v oboru el. dvojvrstvy, elektrokapilarity a adsorpce.

Ftaleiny - dihydroxytrifenylmethanová barviva s laktonově vázanou karboxylovou skupinou v poloze ortho na jednom benzenovém jádru (fenolftaleiny); umělá org. barviva, anal. indikátory.

Fuchsin - zelenožluté barvivo ve formě kovově lesklých krystalů; ve vodě a alkoholu se pomalu rozpouští a zbarvuje se červeně.

Fumaroly - plyny a páry vycházející z kráteru sopek během sopečné činnosti. Teplota f. 100 až 800 °C. Obsahují hlavně chloridy, chlorovodík, kysličník uhličitý a siřičitý a vodní páru.

Fylit - jemnozrnná, tence zbřidličnatělá, obyč. zvrásnělá hornina z křemene, chloritu, sericitu, biotitu a grafitu. Vzniká přeměnou jílovitokřemitých sedimentů působením velkého jednosměrného tlaku během regionální metamorfózy. Je běžnou horninou algonkického útvaru v Čechách aj.

Fyzikální a fyzikálně-chemické analytické metody (instrumentální metody, speciální analytické metody, analytická chemie přístrojová) - využívají fyz. a fyz.-chem. poznatky v chem. analýze (↓analytická chemie). - Základem těchto metod je vztah mezi kvalitou a kvantitou zkoumané látky a některými jejími fyz. vlastnostmi (např. hmotností, objemem, hustotou, povrchovým napětím, vizkonzitou, absorpcí a emisí světelného záření stáčením roviny polarizovaného světla, indexem lomu, potenciálem elektrody, el. vodivostí, diel. konstantou atd.), které měříme přístrojem. Podle fyz. principu dělíme f. a f.-ch. a. m. do tří skupin: 1. opt. metody (↓fluorimetrie, ↓interferometrie, ↓kolorimetrie, ↓nefelometrie, ↓plamenová fotometrie, ↓polarimetrie, ↓refraktometrie, ↓spektroskopie, ↓turbidimetrie atd.); 2. elektrochem. metody (↓coulometrie, ↓„dead-stop" titrace, ↓DK-metrie, ↓elektroanalýza, ↓elektroforéza, ↓elektrografie, ↓konduktometrie, ↓oscilografická polarografie, ↓polarografie, ↓polarometrická titrace, ↓potenciometrie, ↓vysokofrekvenční titrace atd.); 3. separační a ostatní metody (↓diferenční termická analýza, ↓chromatografie (včetně plynové chromatografie), ↓kalorimetrie, ↓plynová analýza, ↓termická analýza, ↓termometrická titrace, ↓vizkozimetrie, ↓vážková termická analýza). Velkou výhodou f. a f.-ch. a. m. je pestrost anal. vlastností, o které se tyto metody opírají, přesnost a rychlost metod, jakož i skutečnost, že většinou šetří vzorky materiálu, nijak je chem. nemění a spotřebují ho zanedbatelně malé množství.

Fyzikální chemie - odvětví chemie, které zjišťuje fyz. zákonitosti v chem. dějích; je založena na přesných experimentálních údajích ze všech oborů chemie, jež sjednocuje a kvantitativně zpracovává ve všeobecné zákonitosti. - Tvůrcem f. ch. je M. V. Lomonosov (kurs istinnoj fizičeskoj chimii, 1752). O její rozvoj se zasloužili: J. Dalton (nová soustava chemické filosofie, 1808), G. H. Hess (založení ↓termochemie, 1840), R. Clausius a J. W. Gibbs (termodynamika), L. Boltzmann (kinetická teorie plynů), van´t Hoff (chem. kinetika a roztoky), S. Arrhenius (teorie elektrolytické disociace, závislost rychlosti chem. reakce na teplotě), M. Faraday, W. Nernst (elektrochemie) aj. - Dnes je f. ch. rozsáhlou vědeckou disciplínou; dělí se na vědu o struktuře hmoty(atomů, molekul, skupenství, interakci látky a pole); chem. ↓termodynamiku (pojednává o tepelných kapacitách, tepelných efektech chem. reakcí a jejich rovnováhách); ↓elektrochmii (zabývá se roztoky elektrolytů, galvanickými články); chem. ↓kinetiku(zabývá se rychlostí chem. reakcí a vlivem vnějších podmínek na ni) a ↓koloidiku (tj. f. ch. povrchů a disperzních soustav). Jednotlivé části f. ch. přerůstají v důsledku prudkého rozvoje v nové samostatné vědní disciplíny: chem. fyziku (řeší otázky molekulové struktury); ↓kvantovou chemii (používá kvantové mechaniky ke sledování chem. dějů); chem. inženýrství (aplikuje zákonitosti f. ch. v průmyslu).

Fyzikální univerzální konstanty - veličiny (koeficienty) vyskytující se v mat. rovnicích, fyz. a fyz.-chem. zákonech; jejich hodnota je stálá. Každá f. u. k. má rozměr vyjádřen ekvivalentním součinem mocnin základních jednotek soustavy SI (↓soustava fyz. jednotek). Pro některé f. u. k. se používá i rozměru vyjádřeného vedlejšími jednotkami (odpovídajícími ČSN 01 1300). Číselná hodnota f. u. k. závisí potom na způsobu vyjádření jejího rozměru. Mezi f. u. k. existuje vzájemný vztah umožňující vyjádřit jednu f. u. k. pomocí jiných f. u. k., např. Boltzmannovu konstantu můžeme vyjádřit vztahem k = R/N (poměr mezi plynovou a Avogadrovou konstantou). Protože hodnoty f. u. k. se získávaly při mat. zpracování experimentálních výsledků a obvykle nejsou celými čísly, závisí jejich přesnost na přesnosti měření. Jednou z úloh teor. fyziky je zpřesňovat f. u. k. a zjišťovat jejich vzájemné vztahy. Jako konstanty se označují různé koeficienty úměrnosti ve fyz. a fyz.-chem. rovnicích (např. rychlostní konstanta, Poissonova konstanta apod.) n. veličiny charakterizující určitý stav soustavy (např. rovnovážná konstanta, disociační konstanta apod.). Na rozdíl od f. u. k. jsou pak tyto konstanty stálé jen za přesně definovaných podmínek a při jejich změně svou hodnotu mění, nejsou tedy univerzální.