Démokritos z Abdér (asi 460 - 370 př. n. l. )

Démokritos je považován spolu s Leukippem za zakladatele řecké atomistické filozofie.

Démokritos se narodil v Thrákii ve městě Abdéře. Pocházel ze zámožné rodiny. Po otcově smrti cestoval po východních zemích. Již od mládí byl upoután vědeckými studiemi. Zajímal se o matematiku, lékařství, zahradnictví, gramatiku, vojenství ... Pro jeho veselou povahu ho nazývali "usměvavý filozof". Byl žákem Leukippa. Pokračuje a dále rozvíjí učení Leukippovo. V antických pramenech se většinou hovoří o Leukippovi a Démokritovi v souvislosti, takže je obtížné stanovit poměr jejich vědeckých zásluh. Démokritos tedy tvrdí, že podstatou celého světa jsou atomy (atomos = nedělitelný), nejmenší částice hmoty. Atomy nikdy nevznikly a nikdy nezaniknou. Atomy jsou ze stejné hmoty a liší se jen tvarem, velikostí a váhou. Atomy jsou nezměnitelné, nezničitelné, nestlačitelné a tvrdé. Jsou v neustálém pohybu. Shlukováním atomů se vytvářejí různé látky. Atomy mají na svém povrchu háčky, kterými se do sebe zapínají. Každá látka je pórovitá, to znamená, že mezi atomy ve hmotě je volný prostor, který dovoluje atomům různě velký pohyb a také stlačitelnost této látky. Z jednoduchých látek vznikají složité a z nich i živá hmota a světy. Příčinu pohybu všeho i atomů spatřuje v tzv. "zákonu nutnosti". Pohyb je nezastavitelný, jdoucí z minulosti do budoucnosti. Dále se zabýval způsoby lidského vnímání. Zde dává přednost rozumu před smysly, protože smyslové vnímání za určitých okolností klame. Démokritos neměl jednoznačný názor na mytologii. Je však naprosto jasné, že svými myšlenkami o atomech položil základy filozofického materialismu. Démokritovi se připisují tyto spisy: "Malý vesmír", "Velký vesmír", "O radosti", "O ideách", "O ruzumu", "Rady" a jiné. Jeho dílo zahrnuje široký okruh otázek filozofických, logických, psychologických, etických, politických, jazykovědných, matematických a fyzikálních. Jeho početné spisy byly ztracené až na malé zlomky a tvořily celou encyklopedii věd. Některé prameny uvádí, že jeho dílo a učení bylo záměrně ničeno jinými filozofy, prý pro jeho nebezpečnost. Např. Platón chtěl spálit Démokritova díla. Odvrátili ho od toho pythagorovci, kteří tvrdili, že si nepomůže, neboť Démokritovy knihy jsou již stejně všeobecně rozšířeny.