Encyklopedie pojmů - C

Cadetova kapalina - destilát vznikající zahříváním octanu draselného s kysličníkem arsenitým. Hlavní součástí C. k. je dikakodyl(tetramethyldiarsin) a kakodyloxid (alkarsin), ostře zapáchající olejovitá kapalina, b. v. 150 °C, na vzduchu samozápalná, připravená r. 1760.

L.C. Cadet de Gassicourt (1731-1799), francouzský chemik.

Calvin Melvin - americký vědec, 1911-1997, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1961 za objasnění sledu reakcí při tvorbě cukrů při fotosyntéze. Studoval chemii komplexů a vznik života na Zemi.

Carnot Nicolas Léonard Sadi - francouzský fyzik, 1796-1832,  svými pracemi z oboru termodynamiky položil základy teorii tepelných strojů (↓Carnotův cyklus).

Celuloid - směs koloidní bavlny (nitrátu celulosy vyrobené mírnou nitrací) s kafrem; je velmi hořlavý, hoří i bez přístupu vzduchu; používá se k výrobě ozdobných předmětů a filmů.

Cementační pásmo - pásmo druhotného obohacení rudných ložisek v oblasti zvětrávání. Vyvinulo se pod oxidační zónou a tvoří se v okolí a pod hladinou spodní vody. Obzvlášť typicky je vyvinuto u ložisek mědi, stříbra a zlata.

Cerevitinovova reakce - reakce methylmagnesiumhalogenidu se sloučeninou obsahující aktivní vodík, při níž se uvolňuje methan. Podle objemu uvolněného methanu se kvant. určují hydroxylové skupiny v org. látkách. Nově se používá roztoku hydridu lithno-hlinitého a měří se množství uvolněného vodíku.

F. V. Cerevitinov (1874-1937), sovětský chemik.

Cerezín - ozokerit n. zemní vosk rafinovaný konc. kyselinou sírovou. Je součástí leštidel, past a přísadou do pryžových směsí.

Cetanové číslo - hodnota vyjadřující zápalnost paliva pro Dieselovy motory, představuje % cetanu (n-hexadekanu, ↓alkany) ve směsi s α-methylnaftalenem, který má stejnou zápalnost jako zkoušené palivo. Cetan má c. č. 100, α-methylnaftalen 0.

Cetenové číslo - objemové procento cetenu ve směsi s mezitylenem, který se chová stejně jako zkoušená motorová nafta v Dieselově motoru. Dnes je c. č. nahrazeno cetanovým číslem, které se rovná 7/8 c. č.

Claisen Ludwig - německý chemik, 1851-1930, prof. v Kielu a Berlíně, zabýval se výzkumem org. syntézy.

Clapeyron Benoit Pierre Emil - francouzský inženýr, 1799-1864, zabýval se termodynamikou, zvláště rovnováhou kapalina-pára a teorií parního stroje.

Clausius Rudolf - německý fyzik, 1822-1888, pracoval v oboru kinetické teorie plynů a termodynamiky, zavedl pojem ↓entropie.

Comptonův jev - rozptyl fotonů na volné nabité částici, např. na volném elektronu n. slabě vázaném elektronu z horní elektronové vrstvy atomu. C. j. lze pokládat za šikmou (nestředovou) srážku pružných kuliček fotonu a částice, při které platí zákon zachování energie a impulsu. Při „srážce" se foton odchýlí od svého původního směru a jeho vlnová délka se zvětší o hodnotu úměrnou energii, kterou odevzdá nabité částici. Částice současně nabude rychlost úměrnou této přijaté energii. TeoriiC. j. experimentálně potvrdil amer. fyzik A. Ch. Compton r. 1923 rozptylem rtg. paprsků na elektronech. C. j. byl jedním z prvních experimentálních důkazů kvantové povahy světla.

Conradsonův přístroj - zařízení na stanovení množství „karbonu", který se vytvoří ve zkoušeném oleji při zahřívání. Používá se ho v laboratořích při zkouškách miner. olejů.

Coulometrie - elektroanal. metoda, při které se měří el. náboj potřebný k elektrochem. přeměně (oxidaci n. redukci). Z náboje se vypočítá množství stanovované látky. Stanovení lze uskutečnit při konst. potenciálu n. při konst. proudu. Když se pracuje přikonst. potenciálu pracovní elektrody, zapojí se do okruhu elektrolytické nádoby coulometr n. proudový integrátor, jehož pomocí se stanoví celkový el. náboj potřebný k elektrochem. přeměně zkoumané látky. Podmínkou coulometrické analýzy je 100%ní proudový výtěžek (el. náboj se spotřebovává jen na danou elektrodovou reakci a vedlejší reakce, např. vylučování vodíku, neprobíhají). Pracuje-li se při konst. porudu (coulometrická titrace), slouží jako odměrné množství počet coulombů, resp. produkt elektrodové reakce. Při coulometrické titraci se nepřidává odměrný roztok z byrety, ale vytváří se přímo v titrovaném roztoku elektrolýzou při konst. poudu. Množství odměrného roztoku potřebného k dosažení bodu ekvivalence se vyjadřuje nábojem potřebným k výrobě ekvivalentního množství činidla. Konec titrace, dosažení ekvivalence, se indikuje běžnými metodami: barevnými indikátory, potenciometricky, polarograficky aj. Při coulometrické titraci se měřením času průchodu proudu od začátku titrace až po dosažení bodu ekvivalence určuje náboj potřebný k dosažení ekvivalence, z něhož vypočítáme množství stanovené složky. El. náboj lze měřit velmi přesně, proto je coulometrická metoda vhodná k mikroanal. stanovením.

Crowfootová-Hodginová Dorothy - anglická chemička, 1912-1994, laureátka Nobelovy ceny za chemii z r. 1964. Studovala  strukturu biol. významných látek, zejm. insulinu, pomocí paprsků X.

Curie Pierre - francouzský vědec, 1859-1906, laureát Nobelovy ceny za fyziku z r. 1903 spolu s manželkou Marií a A. H. Becquerelem. Zabýval se radioaktivitou, piezoelektřinou a magn. vlastnostmi látek. Spolu s M. Curieovou objevil polonium a radium.

Curie-Sklodowska Marie - francouzská vědkyně polského původu, 1867-1934, laureátka Nobelovy ceny za fyziku z r. 1903 spolu s manželem Pierrem a A. H. Becquerelem za výzkum jevů radioaktivního záření; laureátka Nobelovy ceny za chemii z r. 1911 za objev radia a polonia, za izolaci radia v kovovém stavu a za výzkumy sloučenin tohoto prvku.

Cvet Michail Semjonovič - ruský botanik, 1872-1919, profesor ve Varšavě, Tartu a Voroněži, objevitel sloupcové adsorpční chromatografie.

Cyankáli - triviální název kyanidu draselného KCN, smrtelně jedovaté.

Cyklické sloučeniny - org. sloučeniny s uzavřeným řetězcem. Sloučeniny izocyklické (karbocyklické) mají čistě uhlíkový řetězec, heterocyklické sloučeniny obsahují v cyklu kromě uhlíkových atomů i atomy jiných prvků (S, O, N).

Cyklický koloběh prvků - děj, při kterém probíhají postupné geochem. změny. C. k. p. podléhají všechny prvky, jež jsou v přírodě rozšířeny. Podílejí se na něm nejrůznější geol. činitelé, přičemž zejm. organismy mají významnou geochem. úlohu, a to hlavně při migraci uhlíku, dusíku, fosforu a síry.

Červenkovovův jev - slabé bělavé světélkování, k němuž dochází při průchodu velmi rychlých elektronů vzbuzených radioaktivním zářením γ kapalinami. Pozoroval ho r. 1934 sov. fyzik P. A. Čerenkov a teoreticky zdůvodnili sovětští fyzyci J. M. Frank a J. E. Tamm (1937): každá nabitá částice (např. elektron) pohybující se v průhledném prostředí vysílá světlo, jakmile její rychlost překročí rychlost světla v daném prostředí (ne rychlost světla ve vakuu!). Č. j. je obdobou nárazové zvukové vlny vyvolané tělesem letícím ve vzduchu nadzvukovou rychlostí.

Číslo esterové - tuková konstanta charakterizující množství esterů v tucích n. voscích. Zjišťuje se počtem miligramů KOH spotřebovaného ke zmýdelnění 1 g tuku, vosku n. oleje.

Číslo kyselosti - jedna z chem. konstant tuků. Udává počet miligramů KOH potřebných k neutralizaci volných mastných kyselin v 1 g tuku.

Číslo zmýdelnění - jedna z chem. konstant tuků. Udává počet miligramů KOH potřebných ke zmýdelnění volných i estericky vázaných mastných kyselin v 1 g tuku.

Čugajev Lev Alexandrovič - ruský chemik, 1873-1922, profesor chemie v Moskvě a v Petrohradě, zakladatel a ředitel ústavu pro výzkum drahých kovů Ruské akademie věd. Objevil metodu ke stanovení niklu dimethylglyoximem.

Čugajevovo činidlo - dimethylglyoxim, diacetyldioxim, anal. činidlo k důkazu a stanovení niklu. S nikelnatou solí dává v amoniakálním prostředí červenou, ve vodě zcela nerozp. krystal. sraženinu. Reakce je tak citlivá, že se červeným zabarvením roztoku projeví nikelnatá sůl zředěná v poměru až 1:80 000. Ve vzniklé komplexní soli připadají na jeden nikelnatý kation dvě molekuly dimethylglyoximu. Nerozpustnost a stálost tohoto komplexu zřejmě vyplývá z toho, že může vytvořit chelátový kruh, ve kterém je nikl spojovacím článkem pro dva šestičlenné a dva pětičlenné kruhy.