Encyklopedie pojmů - B

Baborovský Jiří - český fyz. chemik, 1875-1946, profesor VUT v Brně; pracoval zvláště v oboru elektrochemie.

Baeyer Adolf von - německý vědec, 1835-1917, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1905 za rozvoj org. chemie a chem. průmyslu org. barviv. Syntetizoval indigo (1880).

Balzámy - etherické oleje vytékající po poranění kmene stromů a jiných rostlin ve formě husté, světle žluté až hnědé kapaliny. Oxidují se v rostlině, přičemž alkoholy a ethery přecházejí v kyseliny, které se esterifikují, a terpeny polymerují. B. na vzduchu tuhnou a oxidují se na pryskyřice. Kanadský b. z borovice se používá na lepení čoček, kopálový b. na výrobu laků. Z jehličnatých stromů se získává terpentýn, jehož destilací vzniká terpentýnová silice, velmi vzácné rozpouštědlo při výrobě nátěrových hmot. Zbytek, jenž zůstane v kotli po oddestilování terpentýnové silice, je kalafuna, laciná pryskyřice.

Banting Frederic Grant - kanadský vědec, 1891-1941, laureát Nobelovy ceny v lékařství z r. 1923 spolu s J. J. R. MacLeodem za objev insulinu.

Barton D. H. R. - anglický chemik, 1918-1998, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1969, objevitel struktury četných terpenů.

Baumeův stupeň - jednotka hustoty kapaliny (°Bé). Definuje se jako 1/15 délky rozdílu ponoru Baumeova aerometru ve vodě (0%ní roztok) a v 15%ním roztoku NaCl při 15 °C.

Baurovo pižmo - triviální název pro trinitro-m-terc.butyltoluen.

Bazalt, čedič - tmavá vyvřelá bazická hornina s měnlivým obsahem živců (plagioklasů), amfibolu, biotitu, pyroxenu a část. i olivínu. Mívá sloupcovitou odlučnost. Používá se ho na kostky na dláždění cest n. se b. drtí na štětový kámen; též se taví a leje do forem, čímž se získává stavební materiál odolný proti chemikáliím a zvětrávání, vhodný na výrobu vodovodního potrubí, výlevek, dlaždiček aj.; nahrazuje železo a keramické suroviny. B. se často vyskytuje ve vulkanických pohořích.

Bazická hornina - vyvřelá hornina s obsahem kysličníku křemičitého pod 52 hmotn. %, s převahou tmavých minerálů a s vápenatými plagioklasy; je to např. gabro, čediče, melafýry a diabasy. B. h. obsahuje také hodně železa a hořčíku.

Becquerel Antoine Henri - francouzský vědec, 1852-1908, laureát Nobelovy ceny za fyziku z r. 1903 spolu s P. Curie a M. Curie za objev přír. radioaktivity. Zabýval se také magnetoopt. jevy a fosforescencí.

Beilsteinova reakce - plamenová zkouška k důkazu halových prvků (Cl, Br, I) v org. látkách. Není abs. důkazem halogenů, neboťB. r. poskytují i některé látky (močovina), které halogeny neobsahují.

Bergius Friedrich - německý vědec, 1884-1949, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1931 spolu s K. Boschem za rozvoj vysokotlakých metod v chemii. Syntetizoval kapalné uhlovodíky z uhlí.

Berthelot Marcelin - francouzský chemik, 1827-1907, studoval chem. rovnováhu, spalná tepla (Berthelotova bomba), rozdělovací rovnováhy a org. syntézu.

Bertolidy - chem. sloučeniny proměnlivého složení, pro které neplatí zákon stálých slučovacích poměrů. Podle charakteru zařazujeme b. mezi ↓daltonidy a ↓tuhé roztoky. Fyz. vlastnosti (el. vodivost, tvrdost atd.) v oblasti homogenity b. se mění spojitě bez toho, že by se vyznačovaly singulárním bodem na diagramech „vlastnost-složení" (↓daltonidy). B. lze považovat za tuhé roztoky dvou n. více chem. sloučenin (daltonidů), jež nejsou schopné samostatné existence. Název b. jim dal N. S. Kurnakov (1912).

Berzelius Jöns Jacob - švédský chemik, 1779-1848, zakladatel anorg. chemie, objevitel ceru, selenu, lithia a thoria, vytvořil elektrochem. teorii slučování, zavedl označování prvků písmeny.

Běloba zinková - kysličník zinečnatý ZnO, vyrábí se spalováním zinkových par v proudu vzduchu; na vzduchu stálá; používá se jí jako aktivátoru vulkanizace.

Biderivát - org. sloučenina vzniklá nahrazením dvou atomů vodíku charakteristickými skupinami.

Binární směsi - směs dvou látek, které spolu chem. nereagují. B. s. může být homogenní (stejnorodá) n. heterogenní(různorodá). Příkladem b. s. je směs ethylalkoholu s vodou, s obsahem ethylalkoholu 95,58 hmotn. %; ↓binární soustava.

Biochemie - věda zabývající se živými organismy z chem. hlediska. Je na rozhraní biologie (předmět) a chemie (metoda). B. se dělí podle povahy řešených problémů na statickou (zabývá se analýzou látek v organismu a výzkumem jejich vlastností),dynamickou (zkoumá chemismus výměny látkové - ↓metabolismus), funkční (sleduje souvislosti metabolických reakcí s fyziologickými funkcemi) a organizační (studuje organizaci metabolických pochodů v živých soustavách). Podle předmětu zkoumání se b. dělí na humánní, živočišnou a rostlinnou a podle humánní, živočišnou a rostlinnou a podle oboru bádání na lékařskou, techn., zemědělskou aj.

Biologie - věda o životě, o životních projevech organismu. Dělí se na botaniku, zoologii a mikrobiologii, která se zabývá studiem tvaru, velikosti, životní činnosti a pochodů mikroorganismů (bakterie, plísně, kvasinky, řasy, viry), jejich rozmnožováním, metabolismem a jejich různými spec. vlastnostmi pomocí zvláštních metod a zařízení. Dělí se na lékařskou, potravinářskou, tech.-výrobní a zemědělskou mikrobiologii.

Bioluminiscence - vyzařování světla živým organismem. B. nastává při některých exergonických reakcích (↓reakce exergonické), přičemž se převážná část uvolněné energie změní v energii světelnou.

Biosféra - část plynného, vodního a pevného obalu, v němž existují živé organismy.

Bitumen - přír. n. z přír. látek získané tekuté či tuhé směsi uhlovodíků.

Bohr Niels Henrik David - dánský chemik, 1885-1962, laureát Nobelovy ceny za fyziku z r. 1922. Vytvořil první kvantový model atomu, kapkový model jádra atomu a teorii period. systému prvků a formuloval tzv. korespondenční princip.

Boltzmann Ludwig - rakouský fyzik, 1844-1906, zakladatel statistické termodynamiky; Boltzmannova konstanta.

Bořický Emanuel - první český profesor mineralogie a petrografie na Karlově universitě, 1840-1881. Světovou proslulost získal objevem prvních krystalochem. reakcí (fluorokřemičitany Na, K, Ca aj.). Je uznávaným zakladatelem mikrochemie (r. 1877). Zavedl na universitě i nový výzkumný směr - mikroskopii hornin.

Botnání - pohlcování kapaliny xerogelem za současného zvětšování objemu. Při omezeném b. přijme ↓gel jen určité množství kapaliny, které vniká mezi řetězce gelu a odděluje je; gel mění objem, ne však tvar. Po dosažení rovnováhy vzniklý gel už nepohlcuje další kapalinu, i když je v přebytku (b. želatiny ve studené vodě, b. pryže v benzenu). Při neomezeném b. kapaliny solvatuje jednotlivé dispergované částice, vzniká lyogel. Je-li přítomno dostatečné množství rozpouštědla, zanikají po dosažení určitého stupně nebotnání styčné body a vznikne roztok (b. kaučuku v benzenu). Objem nabotnalého lyogelu je menší než součet původního objemu xerogelu a přijaté kapaliny.

Boyle Robert - anglický fyzik a chemik, 1627-1691, objevil vztah mezi tlakem a objemem (nezávisle později objevený Mariottem), formuloval pojmy prvek, sloučenina a směs.

Boylův-Mariottův zákon - jeden ze zákl. zákonů o plynech: při stálé teplotě je objem určitého množství plynu nepčímo úměrný jeho tlaku; pV = konst [T-konst]. Platí přesně jen pro ideální plyny. B.-M. z. nezávisle na sobě formulovali angl. fyzik a chemik R. Boyle (1662) a franc. fyzik E. Mariotte (1679).

Bragg William Henry - anglický fyzik a krystalograf, 1862-1942, laureát Nobelovy ceny za fyziku z r. 1915 spolu s W. L. Braggem za studium struktury krystalů paprsky X.

Bragg William Lawrence - nar. v Austrálii, 1890-1971, fyzik a krystalograf, syn W. H. Bragga, laureát Nobelovy ceny z r. 1915, studoval fyz. a chem. strukturu pevných látek.

Braggova podmínka - vztah mezi vlnovou délkou rtg. záření λ, úhlem α, který svírá směr dopadajícího paprsku s příslušnými krystalovými rovinami, a mezirovinnou vzdáleností d, vyjadřující podmínku pro vznik difrakce. Má tvar 2d sin α = nλ, kde n je celé kladné číslo. Když rtg. paprsek s vlnovou délkou λ dopadá na rovinné mřížky s mezirovinnou vzdáleností d právě pod úhlem α splňujícím uvedenou podmínku, vznikne difraktovaný paprsek, jehož směr je takový, jako by se dopadající paprsek na dané soustavě rovin odrážel. Dopadá-li však paprsek na krystal pod jiným úhlem, než jaký splňuje B. p., rozptýlené záření interferencí zaniká. B. p. platí i pro rozptyl záření λ, elektronů, protonů, neutronů a jader lehkých prvků. Odvodili ji nezávisle na sobě angličtí fyzikové W. L. Bragg a W. H. Bragg (otec a syn) a ruský krystalograf G. V. Vulf.

Brauner Bohuslav - český chemik, 1855-1935, profesor chemie na Karlově universitě v Praze. Zabýval se chemií vzácných zemin a stanovováním atomových hmotností.

Brdlička Rudolf - český fyz. chemik, 1906-1970, profesor Karlovy university a akademik ČSAV; jako první aplikoval polarografii v lékařství a biologii, studoval adsorpční jevy v polarografii a je spoluautorem polarograf. metody měření reakčních rychlostí.

Bredemanův roztok - směs sloužící k uvolňování „zapečených" zábrusů. Skládá se z 10 dílů chloralhydrátu, 5 dílů vody a 3 dílů 25%ní kyseliny chlorovodíkové.

Broglie prince Louis victor de - francouzský teor. fyzik, 1892-1987, laureát Nobelovy ceny za fyziku z r. 1930, autor vlnové mechaniky.

Brönsted Johannus Nicolaus - dánský chemik, 1879-1947, pracoval zejm. v oblasti teorie kyselin a zásad a reakčních rychlostí. Zabýval se i dělením izotopů.

Brusné materiály, abrazívní materiály - práškové tvrdé materiály a minerály (křemenný prášek, korund, diamant, granáty a syntetické sloučeniny: kysličník hlinitý, kysličník chromitý atd.).

Břidlice - technologický název hornin, jež se odlučují v rovných plochách a štípají se na desky a destičky. Štípatelnost a zbřidličnatění je způsobeno přítomností šupinkovitých minerálů v sedimentech (jílové minerály a slídy).

Buchner Eduard - německý vědec, 1860-1917, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1907. Objevil katalytické účinky izolovaného enzymu (u zymasy).

Bunsen Robert - německý chemik, 1811-1899, profesor na marburské a heidelberské universitě, zakladatel spektrální analýzy, objevil cesium a rubidium (spolu s C. R. Kirchhoffem). Původce Bunsenova hořáku.

Buňka - zákl. stavební jednotka organismů; nejjednodušší organizovaná částice živé hmoty, schopná samostatné existence (jednobuněčné organismy, např. bakterie, prvoci); zpravidla má mikroskopické rozměry, jen výjimečně je větší (např. výběžky nervových b. savců, některé řasy). B. se skládá ze zákl. cytoplasmy - zákl. hmoty buňky (matrix), v níž jsou uloženy buněčné struktury (organely) a inklusie. Je prostorově ohraničená povrchovou strukturou skládající se z cytoplasmatické membrány (řídí permeabilitu b.), kterou obaluje morfologická membrána plnící ochrannou funkci. K buněčným strukturám patří: Jádro(obsahující jadérko) oddělené od zákl. cytoplasmy jadernou membránou. Jádro je nepostradatelné pro metabolické procesy zabezpečující růst a rozmnožování b. Zákl. hmota jádra (karyoplasma) obsahuje chromatinová vlákna, jež se v průběhu buněčného dělení (mitózy) formují do chromosomů. Mitochondrie - oválné organely s lamelární strukturou obalené dvojitou membránou. Jsou místem biol. oxidací - řady biochem. pochodů, jimiž se chem. energie živin mění oxidační ↓fosforylací na energii makroergických vazeb adenosintrifosfátu. Ribosomy - drobné kulovité útvary vyskytující se v cytoplasmě na membránách endoplasmatického retikula, které představují systém membrán prostupujících celou b. Jsou místem proteosyntézy. Golgiho aparát - systém membrán v blízkosti jádra. Jeho funkce je nejasná. Lysosomy - oválné organely s lamelární strukturou, obalené jednoduchou membránou. Jejich úlohou je odstraňování cizorodého materiálu z bPlastidy - oválné struktury vyskytující se v rostlinných b. (kromě b. hub) jako leukoplasty (bezbarvé) a chromoplasty (s obsahem pigmentu; v chloroplastech obsahujících pigment chlorofyl probíhá ↓fotosyntéza. B. se rozmnožují dělením, které probíhá zpravidla jako dělení nepřímé (mitóza), zřídka jako přímé (amitóza).

Butenandt Adolf Friedrich Johann - německý vědec, byl presidentem společnosti M. Plancka, 1903-1995, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1939 za práci o sexuálních hormonech (fašisty byl přinucen cenu odmítnout), pracoval v oboru hmyzích atraktantů (feromonů).

Buttlerov Alexander Michajlovič - ruský chemik, 1828-1886, studoval teorii struktury org. sloučenin; objevil formaldehyd.

Baborovský Jiří - český fyz. chemik, 1875-1946, profesor VUT v Brně; pracoval zvláště v oboru elektrochemie.

Baeyer Adolf von - německý vědec, 1835-1917, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1905 za rozvoj org. chemie a chem. průmyslu org. barviv. Syntetizoval indigo (1880).

Balzámy - etherické oleje vytékající po poranění kmene stromů a jiných rostlin ve formě husté, světle žluté až hnědé kapaliny. Oxidují se v rostlině, přičemž alkoholy a ethery přecházejí v kyseliny, které se esterifikují, a terpeny polymerují. B. na vzduchu tuhnou a oxidují se na pryskyřice. Kanadský b. z borovice se používá na lepení čoček, kopálový b. na výrobu laků. Z jehličnatých stromů se získává terpentýn, jehož destilací vzniká terpentýnová silice, velmi vzácné rozpouštědlo při výrobě nátěrových hmot. Zbytek, jenž zůstane v kotli po oddestilování terpentýnové silice, je kalafuna, laciná pryskyřice.

Banting Frederic Grant - kanadský vědec, 1891-1941, laureát Nobelovy ceny v lékařství z r. 1923 spolu s J. J. R. MacLeodem za objev insulinu.

Barton D. H. R. - anglický chemik, 1918-1998, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1969, objevitel struktury četných terpenů.

Baumeův stupeň - jednotka hustoty kapaliny (°Bé). Definuje se jako 1/15 délky rozdílu ponoru Baumeova aerometru ve vodě (0%ní roztok) a v 15%ním roztoku NaCl při 15 °C.

Baurovo pižmo - triviální název pro trinitro-m-terc.butyltoluen.

Bazalt, čedič - tmavá vyvřelá bazická hornina s měnlivým obsahem živců (plagioklasů), amfibolu, biotitu, pyroxenu a část. i olivínu. Mívá sloupcovitou odlučnost. Používá se ho na kostky na dláždění cest n. se b. drtí na štětový kámen; též se taví a leje do forem, čímž se získává stavební materiál odolný proti chemikáliím a zvětrávání, vhodný na výrobu vodovodního potrubí, výlevek, dlaždiček aj.; nahrazuje železo a keramické suroviny. B. se často vyskytuje ve vulkanických pohořích.

Bazická hornina - vyvřelá hornina s obsahem kysličníku křemičitého pod 52 hmotn. %, s převahou tmavých minerálů a s vápenatými plagioklasy; je to např. gabro, čediče, melafýry a diabasy. B. h. obsahuje také hodně železa a hořčíku.

Becquerel Antoine Henri - francouzský vědec, 1852-1908, laureát Nobelovy ceny za fyziku z r. 1903 spolu s P. Curie a M. Curie za objev přír. radioaktivity. Zabýval se také magnetoopt. jevy a fosforescencí.

Beilsteinova reakce - plamenová zkouška k důkazu halových prvků (Cl, Br, I) v org. látkách. Není abs. důkazem halogenů, neboťB. r. poskytují i některé látky (močovina), které halogeny neobsahují.

Bergius Friedrich - německý vědec, 1884-1949, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1931 spolu s K. Boschem za rozvoj vysokotlakých metod v chemii. Syntetizoval kapalné uhlovodíky z uhlí.

Berthelot Marcelin - francouzský chemik, 1827-1907, studoval chem. rovnováhu, spalná tepla (Berthelotova bomba), rozdělovací rovnováhy a org. syntézu.

Bertolidy - chem. sloučeniny proměnlivého složení, pro které neplatí zákon stálých slučovacích poměrů. Podle charakteru zařazujeme b. mezi ↓daltonidy a ↓tuhé roztoky. Fyz. vlastnosti (el. vodivost, tvrdost atd.) v oblasti homogenity b. se mění spojitě bez toho, že by se vyznačovaly singulárním bodem na diagramech „vlastnost-složení" (↓daltonidy). B. lze považovat za tuhé roztoky dvou n. více chem. sloučenin (daltonidů), jež nejsou schopné samostatné existence. Název b. jim dal N. S. Kurnakov (1912).

Berzelius Jöns Jacob - švédský chemik, 1779-1848, zakladatel anorg. chemie, objevitel ceru, selenu, lithia a thoria, vytvořil elektrochem. teorii slučování, zavedl označování prvků písmeny.

Běloba zinková - kysličník zinečnatý ZnO, vyrábí se spalováním zinkových par v proudu vzduchu; na vzduchu stálá; používá se jí jako aktivátoru vulkanizace.

Biderivát - org. sloučenina vzniklá nahrazením dvou atomů vodíku charakteristickými skupinami.

Binární směsi - směs dvou látek, které spolu chem. nereagují. B. s. může být homogenní (stejnorodá) n. heterogenní(různorodá). Příkladem b. s. je směs ethylalkoholu s vodou, s obsahem ethylalkoholu 95,58 hmotn. %; ↓binární soustava.

Biochemie - věda zabývající se živými organismy z chem. hlediska. Je na rozhraní biologie (předmět) a chemie (metoda). B. se dělí podle povahy řešených problémů na statickou (zabývá se analýzou látek v organismu a výzkumem jejich vlastností),dynamickou (zkoumá chemismus výměny látkové - ↓metabolismus), funkční (sleduje souvislosti metabolických reakcí s fyziologickými funkcemi) a organizační (studuje organizaci metabolických pochodů v živých soustavách). Podle předmětu zkoumání se b. dělí na humánní, živočišnou a rostlinnou a podle humánní, živočišnou a rostlinnou a podle oboru bádání na lékařskou, techn., zemědělskou aj.

Biologie - věda o životě, o životních projevech organismu. Dělí se na botaniku, zoologii a mikrobiologii, která se zabývá studiem tvaru, velikosti, životní činnosti a pochodů mikroorganismů (bakterie, plísně, kvasinky, řasy, viry), jejich rozmnožováním, metabolismem a jejich různými spec. vlastnostmi pomocí zvláštních metod a zařízení. Dělí se na lékařskou, potravinářskou, tech.-výrobní a zemědělskou mikrobiologii.

Bioluminiscence - vyzařování světla živým organismem. B. nastává při některých exergonických reakcích (↓reakce exergonické), přičemž se převážná část uvolněné energie změní v energii světelnou.

Biosféra - část plynného, vodního a pevného obalu, v němž existují živé organismy.

Bitumen - přír. n. z přír. látek získané tekuté či tuhé směsi uhlovodíků.

Bohr Niels Henrik David - dánský chemik, 1885-1962, laureát Nobelovy ceny za fyziku z r. 1922. Vytvořil první kvantový model atomu, kapkový model jádra atomu a teorii period. systému prvků a formuloval tzv. korespondenční princip.

Boltzmann Ludwig - rakouský fyzik, 1844-1906, zakladatel statistické termodynamiky; Boltzmannova konstanta.

Bořický Emanuel - první český profesor mineralogie a petrografie na Karlově universitě, 1840-1881. Světovou proslulost získal objevem prvních krystalochem. reakcí (fluorokřemičitany Na, K, Ca aj.). Je uznávaným zakladatelem mikrochemie (r. 1877). Zavedl na universitě i nový výzkumný směr - mikroskopii hornin.

Botnání - pohlcování kapaliny xerogelem za současného zvětšování objemu. Při omezeném b. přijme ↓gel jen určité množství kapaliny, které vniká mezi řetězce gelu a odděluje je; gel mění objem, ne však tvar. Po dosažení rovnováhy vzniklý gel už nepohlcuje další kapalinu, i když je v přebytku (b. želatiny ve studené vodě, b. pryže v benzenu). Při neomezeném b. kapaliny solvatuje jednotlivé dispergované částice, vzniká lyogel. Je-li přítomno dostatečné množství rozpouštědla, zanikají po dosažení určitého stupně nebotnání styčné body a vznikne roztok (b. kaučuku v benzenu). Objem nabotnalého lyogelu je menší než součet původního objemu xerogelu a přijaté kapaliny.

Boyle Robert - anglický fyzik a chemik, 1627-1691, objevil vztah mezi tlakem a objemem (nezávisle později objevený Mariottem), formuloval pojmy prvek, sloučenina a směs.

Boylův-Mariottův zákon - jeden ze zákl. zákonů o plynech: při stálé teplotě je objem určitého množství plynu nepčímo úměrný jeho tlaku; pV = konst [T-konst]. Platí přesně jen pro ideální plyny. B.-M. z. nezávisle na sobě formulovali angl. fyzik a chemik R. Boyle (1662) a franc. fyzik E. Mariotte (1679).

Bragg William Henry - anglický fyzik a krystalograf, 1862-1942, laureát Nobelovy ceny za fyziku z r. 1915 spolu s W. L. Braggem za studium struktury krystalů paprsky X.

Bragg William Lawrence - nar. v Austrálii, 1890-1971, fyzik a krystalograf, syn W. H. Bragga, laureát Nobelovy ceny z r. 1915, studoval fyz. a chem. strukturu pevných látek.

Braggova podmínka - vztah mezi vlnovou délkou rtg. záření λ, úhlem α, který svírá směr dopadajícího paprsku s příslušnými krystalovými rovinami, a mezirovinnou vzdáleností d, vyjadřující podmínku pro vznik difrakce. Má tvar 2d sin α = nλ, kde n je celé kladné číslo. Když rtg. paprsek s vlnovou délkou λ dopadá na rovinné mřížky s mezirovinnou vzdáleností d právě pod úhlem α splňujícím uvedenou podmínku, vznikne difraktovaný paprsek, jehož směr je takový, jako by se dopadající paprsek na dané soustavě rovin odrážel. Dopadá-li však paprsek na krystal pod jiným úhlem, než jaký splňuje B. p., rozptýlené záření interferencí zaniká. B. p. platí i pro rozptyl záření λ, elektronů, protonů, neutronů a jader lehkých prvků. Odvodili ji nezávisle na sobě angličtí fyzikové W. L. Bragg a W. H. Bragg (otec a syn) a ruský krystalograf G. V. Vulf.

Brauner Bohuslav - český chemik, 1855-1935, profesor chemie na Karlově universitě v Praze. Zabýval se chemií vzácných zemin a stanovováním atomových hmotností.

Brdlička Rudolf - český fyz. chemik, 1906-1970, profesor Karlovy university a akademik ČSAV; jako první aplikoval polarografii v lékařství a biologii, studoval adsorpční jevy v polarografii a je spoluautorem polarograf. metody měření reakčních rychlostí.

Bredemanův roztok - směs sloužící k uvolňování „zapečených" zábrusů. Skládá se z 10 dílů chloralhydrátu, 5 dílů vody a 3 dílů 25%ní kyseliny chlorovodíkové.

Broglie prince Louis victor de - francouzský teor. fyzik, 1892-1987, laureát Nobelovy ceny za fyziku z r. 1930, autor vlnové mechaniky.

Brönsted Johannus Nicolaus - dánský chemik, 1879-1947, pracoval zejm. v oblasti teorie kyselin a zásad a reakčních rychlostí. Zabýval se i dělením izotopů.

Brusné materiály, abrazívní materiály - práškové tvrdé materiály a minerály (křemenný prášek, korund, diamant, granáty a syntetické sloučeniny: kysličník hlinitý, kysličník chromitý atd.).

Břidlice - technologický název hornin, jež se odlučují v rovných plochách a štípají se na desky a destičky. Štípatelnost a zbřidličnatění je způsobeno přítomností šupinkovitých minerálů v sedimentech (jílové minerály a slídy).

Buchner Eduard - německý vědec, 1860-1917, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1907. Objevil katalytické účinky izolovaného enzymu (u zymasy).

Bunsen Robert - německý chemik, 1811-1899, profesor na marburské a heidelberské universitě, zakladatel spektrální analýzy, objevil cesium a rubidium (spolu s C. R. Kirchhoffem). Původce Bunsenova hořáku.

Buňka - zákl. stavební jednotka organismů; nejjednodušší organizovaná částice živé hmoty, schopná samostatné existence (jednobuněčné organismy, např. bakterie, prvoci); zpravidla má mikroskopické rozměry, jen výjimečně je větší (např. výběžky nervových b. savců, některé řasy). B. se skládá ze zákl. cytoplasmy - zákl. hmoty buňky (matrix), v níž jsou uloženy buněčné struktury (organely) a inklusie. Je prostorově ohraničená povrchovou strukturou skládající se z cytoplasmatické membrány (řídí permeabilitu b.), kterou obaluje morfologická membrána plnící ochrannou funkci. K buněčným strukturám patří: Jádro(obsahující jadérko) oddělené od zákl. cytoplasmy jadernou membránou. Jádro je nepostradatelné pro metabolické procesy zabezpečující růst a rozmnožování b. Zákl. hmota jádra (karyoplasma) obsahuje chromatinová vlákna, jež se v průběhu buněčného dělení (mitózy) formují do chromosomů. Mitochondrie - oválné organely s lamelární strukturou obalené dvojitou membránou. Jsou místem biol. oxidací - řady biochem. pochodů, jimiž se chem. energie živin mění oxidační ↓fosforylací na energii makroergických vazeb adenosintrifosfátu. Ribosomy - drobné kulovité útvary vyskytující se v cytoplasmě na membránách endoplasmatického retikula, které představují systém membrán prostupujících celou b. Jsou místem proteosyntézy. Golgiho aparát - systém membrán v blízkosti jádra. Jeho funkce je nejasná. Lysosomy - oválné organely s lamelární strukturou, obalené jednoduchou membránou. Jejich úlohou je odstraňování cizorodého materiálu z bPlastidy - oválné struktury vyskytující se v rostlinných b. (kromě b. hub) jako leukoplasty (bezbarvé) a chromoplasty (s obsahem pigmentu; v chloroplastech obsahujících pigment chlorofyl probíhá ↓fotosyntéza. B. se rozmnožují dělením, které probíhá zpravidla jako dělení nepřímé (mitóza), zřídka jako přímé (amitóza).

Butenandt Adolf Friedrich Johann - německý vědec, byl presidentem společnosti M. Plancka, 1903-1995, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1939 za práci o sexuálních hormonech (fašisty byl přinucen cenu odmítnout), pracoval v oboru hmyzích atraktantů (feromonů).

Buttlerov Alexander Michajlovič - ruský chemik, 1828-1886, studoval teorii struktury org. sloučenin; objevil formaldehyd.