Amadeo Avogadro (9. 8. 1776 - 9. 7. 1856)

Italský fyzik, chemik, zakladatel molekulové teorie plynu (r. 1811).

Avogadro již ve dvaceti letech vystudoval práva a poté působil nějaký čas jako advokát. Brzy si však oblíbil matematiku a fyziku, v nichž se pilně vzdělával. Roku 1809 se stal profesorem filosofie a fyziky ve Vercellích. Roku 1820 byl povolán do Turína na univerzitu, kde působil jako fyzik. Zde působil až do roku 1850, kdy se vzdal svého místa pro pokročilé stáří. Avogadro proslul již svými pracemi o indukční elektřině, jež později Faraday potvrdil a dále rozvedl. Zejména však ohromil prácemi o konstituci těles zvláště pokud se týče plynů a par, které později vedly ke stanovení základního zákonu plynů (1811). Tento zákon pak umožnil určit přesný počet všech atomů v molekule a výpočet molekulové a atomové relativní hmotnosti. Podle Avogadra se jeden objem kyslíku může slučovat se dvěma objemy vodíku na dva objemy vodní páry jen tehdy, když se každá celistvá molekula vody skládá ze dvou atomů vodíku a jednoho atomu kyslíku. Když Gay-Lussac přišel se svým zákonem stálých objemových poměrů plynů, nedal se vysvětlit podle Daltonové atomové teorie bez vhodné úpravy. Tento rozpor vyřešil Avogadro právě svým zákonem. Došel k závěru "že počet nejmenších částeček plynů v určitém objemu je vždy stejný a je tedy úměrný objemu." Podle Avogadra se tyto částečky plynů mohou před slučováním štěpit a přeskupovat do nových forem. Předpokládal, že látky v plynném stavu obsahují kromě atomů i určité jiné částice. Zavedl tak pojem molekula (1811). Podle Avogadra mol jakékoliv látky obsahuje stejný počet atomů. Tento počet "Avogadrovo číslo" dnes přesně stanovený na = 6,023 . 10 na 23 je jednou ze základních fyzikálních a chemických konstant. Jeho hodnota byla potvrzena několika nezávislými metodami (kinetickou teorií plynů, Brownův pohyb). Poprvé tento počet určil r. 1865 vídeňský profesor Johann Loschmidt. Originální a výborná myšlenka Avogadra nenašla však dostatečný ohlas. Práce zůstala dlouhou dobu prakticky nepovšimnuta. Úspěch měl teprve až Stanislav O. Cannizzaro, který Avogadrovu teorii přednášel na univerzitě v Janově. Rozhodující bylo jeho vystoupení na sjezdu chemiků v Karlsruhe r. 1860, kde s touto teorií seznámil široké kruhy chemiků. Ti je postupně ověřili a pak rozšířili. Dokázalo se, že Avogadrův předpoklad byl správný. Konečně se podařilo zjistit skutečnou hmotnost molekul jednotlivých prvků a sloučenin i počet molekul v určitém objemu. Pro svůj obrovský význam nabyla Avogadrova teorie platnost zákona.