Alexandr Michajlovič Butlerov (15. 9. 1828 - 17. 8. 1886)

Jeden z nejproslulejších ruských chemiků, známý budovatel struktury organických sloučenin, spoluzakladatel moderních chemických názorů.

Butlerov studoval na kazaňské univerzitě fyzikálně matematickou fakultu, na níž pak sám začal přednášet od r. 1850. V roce 1851 se stal magistrem a zároveň docentem na základě své první experimentální práce "O účinku osmičelé kyseliny na organické sloučeniny". Roku 1854 se stal v Moskvě doktorem zveřejněním své práce "O etherických olejích". Téhož roku se stal mimořádným profesorem a r. 1858 řádným profesorem v Kazani. V letech 1857-58 podnikl velkou vědeckou cestu po laboratořích v Německu, Rakousku, Itálii, Francii, Švýcarsku a v Anglii. Druhou podobnou cestu podnikl Butlerov v letech 1861-62 a třetí pak v letech 1867-68. Koncem roku 1868 byl povolán na Petrohradskou univerzitu, kde působil až do své smrti. Butlerov byl členem mnoha zahraničních učených společností. Od r. 1851 byl dopisujícím členem pražského "Lotusu". Byl čestným členem chemických společností v Londýně, Berlíně i spolku českých chemiků v Praze. V roce 1874 se stal členem Petrohradské AV. Světové jméno získal Butlerov především pracemi z organické chemie. Synteticky připravil mnoho sloučenin. Roku 1858 napsal práci "O methylenjodidu", r. 1859 "O methylenových derivátech". Roku 1861 připravil první syntetickou látku z řady cukrů - sacharid formosu z formaldehydu. Jeho práce "O syntéze alkoholů pomocí metaloorganických sloučenin" vedla r. 1864 k přípravě prvního terciálního alkoholu - butylalkoholu. V roce 1864 se mu podařilo připravit tři další alkoholy téže řady. Tato syntéza teoreticky předpovězených izomerů se stala klasickým důkazem jeho teorie. Roku 1867 připravil isobutan a isobutylen. V roce 1868 zveřejnil své epochální práce o uhlovodících ethylenové řady, jež později ( v letech 1876-79) vedly k přípravě polymeru butylenu. V letech 1872-74 zveřejnil svou práci o kyselině trimethyloctové. Pro historii organické chemie je významná Butlerova přednáška o chemické struktuře látek na sjezdu německých přírodovědců a lékařů ve Speiru v roce 1861. Butlerov zde kritizoval dosavadní teorii typů organických sloučenin. Poprvé použil termín chemická struktura. Současně vyslovil názor, že každé sloučenině přísluší jeden jediný správný strukturní vzorec, který naznačuje její hlavní chemické vlastnosti. Spolu s Kekulem a A. Couperem je Butlerov pokládán za zakladatele strukturní teorie organických látek. Tato teorie podstatně urychlila rozvoj organické chemie a znamenala převrat v názorech na složení molekul. Butlerov definoval molekulu jako uspořádaný celek, v němž mezi určitými atomy působí chemické vazby. Ve své vlasti vychoval celou řadu vynikajících chemiků a stal se zakladatelem moderní školy organické chemie. V roce 1864 uveřejnil učebnici organické chemie, která položila základy systematiky organických sloučenin. Vydal také spis o botanice a včelařství, jehož byl velkým přítelem. Butlerov sám vlastnil velkolepé včelařství na svém statku u Poti. Po smrti mu byl za velké vědecké zásluhy postaven v Kazani pomník a vesnice, kde se narodil, přijala jeho jméno.