Encyklopedie pojmů - A

Absint - omamný likér hořké chuti, povzbuzující činnost trávicího traktu. Obsahuje silice z listí Artenusia absinthium, z anýzu, fenyklu aj. Zelené zbarvení je vyvoláno extraktem medovky lékařské (Artenusia pastica). Připravuje se destilací n. za studena. Obsahuje 45 až 70 % ethanolu, o,15 až 0,5 % silic a 0,2 až 1,5 % extraktu.

Absolutizace alkoholů - získávání bezvodého alkoholu. Destilací vodných roztoků alkoholu (např. ethylalkoholu) nelze získat bezvodý alkohol, nýbrž vždy jen jeho azeotropní směs s vodou. A. a. se provádí různými chem. prostředky. Ethylalkohol se průmyslově odvodňuje destilací s benzenem.

Absorbovaná radiační dávka - množství radiační energie, které pohltí 1 g ozářené látky. Dávka absorbovaná za časovou jednotkou je absorbovaná dávková intenzita.

Absorpční spektra - spektra získaná rozložením polychromatického záření po průchodu zkoumanou látkou (↓spektrum). Látka absorbuje záření s kmitočty odpovídajícími buď energiím přechodů elektronů mezi různými energetickými hladinami v atomu (atomová a. s. používaná často v astrofyzice), n. kmitočtům různých pohybů molekul, atomů a skupin atomů v molekule (molekulová a. s. používaná v anal. chemii a ve strukturní analýze: ↓elektronová spektra, ↓infračervená a. s., ↓mikrovlná spektra). Jednotlivé absorpční pásy v a. s. chrakterizují skupiny atomů v molekule, resp. molekuly (kval. analýza); intenzita absorpčních pásů je podle zákonů ↓absorpce světla úměrná množství příslušné látky (kvant. analýza).

Acetobakter - nerobní tyčinkovité bakterie s oxidačními vlastnostmi. Z ethanolu vytvářejí kyselinu octovou.

Acetonové číslo - hodnota vyjadřující stupeň polymerace zahuštěných olejů, daný počtem gramů acetonu potřebného k vytvoření trvalého zákalu v 100 g vysýchavého oleje při 25°C.

Acetonové oleje - směs vyšších ketonů získaná při rektifikaci surového acetonu.

Acidita - 1. kyselost roztoku vyjádřená v jednotkách ↓pH; 2. obsah volné kyseliny v roztoku, vyjádřený v hmotnostních n. objemových zlomcích, v kilovalech n. ve valech.

Acyloiny, α-hydroxyketony - org. sloučeniny obecného vzorce RCOCHOHR. Vznikají ↓acyloinovou kondenzací. Snadno se oxidují na α-diketony.

Adheziva - chem. přípravky zvyšující přilnavost látek, ke kterým jsou přidávány. Užívají se např. u prostředků používaných na ochranu rostlin.

Adice - reakce, při níž se adují molekuly jedné látky (halogenvodíků, vody, halogenů, alkoholů, aminů, kyselin apod.) na org. sloučeniny mající jednu n. více dvojných vazeb. Aadiční reakce na násobných vazbách mohou probíhat radikálovým n. iontovým mechanismem.

Adice trans - adiční reakce na násobné vazby, při kterých adující se částice se připojují z opačné strany myšlené roviny nenasycené vazby. Napřiklad při adici halogenů na alkeny, dochází nejprve k elektrofilní reakci halogenoniového iontu s dvojnou vazbou za vzniku bromoniového (jodoniového) iontu a ve druhém stupni reaguje tento ion s bromidovým aniontem.

Adonitol - opt. inaktivní pentitol; jedna z mezoforem pentitolů.

Adsorpční izostery - stoupající křivky vyjadřující závislost tlaku plynné fáze na teplotě v systému, v němž na 1 g tuhé fáze připadá konst. množství adsorbátu (↓ad-sorpce). Mat. lze vyjádřit a.i. rovnicí: P=f (T) [konst], kde a je látkové, resp. hmotnostní množství plynu v molech, resp.  gramech, naadsorbované na 1 kg adsorbentu. A. i. je možno změnit na přímky (rektifikovat) vynesením hodnot log P v závislosti na 1/T.

Aerosoly - koloidní systémy, v nichž disperzním prostředím je plyn (nejčastěji vzduch) a disperzní fází tuhá n. kapalná látka s vysokým stupněm disperzity. A. se připravují dispergací (rozdrobením tuhé látky n. rozprášením kapaliny) n. kondenzací(ochlazováním ohřáté páry).

Afinace - zušlechťování, čištění, zjemňování. V cukrovarnictví a. znamená odstraňování sirupu ze surového cukru.

Agar - rostl. polysachrid, používaný ve farmacii, k apretaci tkanin a papíru, jako živná půda pro mikroorganismy apod.

Aglomerace - spečení jemných částic ve větší celky - aglomeráty.

Agregace - vzájemné spojování prim. částic roztoku ve větší celky - agregáty. Z pravého roztoku vzniká a. koloidní roztok, z koloidního systému hrubě disperzní systém. Agregáty jsou nestálé a patří do skupiny přechodných útvarů.

Agrochemie (lat. ager - pole) - věda o užité chemii v rostlinné výrobě. Dříve se pod pojmem a. rozuměla nauka o užité chemii v zemědělství vůbec. V užším smyslu slova je a. chemie výživy rostlin a hnojení.

Achát - směsný nerost. Směs chalcedonu, opálu a křemene, které se v něm střídají v různobarevných proužcích. Používá se ho k výrobě ozdobných předmětů, achátových misek, kamenů do hodinek a jiných tech předmětů. U nás se vyskytuje v severních Čechách na Kozákově v mandlovcových dutinách melafyrů; světoznámá jsou brazilská ložiska.

Akceptor - příjemce elektronu; atom (ion, molekula), jemuž na vytvoření stabilní konfigurace vnější elektronové vrstvy chybí elektronový pár.

Aktivace - proces, v jehož důsledku se látka dostává do stavu, ve kterém je schopna reagovat (často do vzbuzeného stavu). A.ovlivňuje hlavně rychlost chem. reakcí a má velký význam pro jejich průmyslové využití. Nevyhnutelnost  předběžné a. se vysvětluje tím, že molekuly musí mít určitou ↓aktivační energii, aby se při jejich vzájemném přiblížení mohla uskutečnit výměna elektronů vedoucí k vytvoření nových chem. vazeb. A. lze uskutečnit pomocí různých forem energie n. různých látek (katalyzátorů). Účinkem tepelné energie n. fotonů může dojít k disociaci molekul za vzniku iontů, popř.↓volných radikálů, které jsou velmi aktivní. Podobný účinek má i záření α a β, proud protonů n. el. výboj.

Aktivita - veličina charakterizující termodynamické vlastnosti látek v roztocích. V rovnicích popisujících fyz.-chem. vlastnosti reálných roztoků nahrazuje a. koncentraci, s níž souvisí podle vztahu a =  γ.c. Korekční člen γ se nazývá ↓aktivační koeficient. Pojem a. vznikl proto, aby termodynamické vztahy platné pro ideální roztoky odpovídaly i údajům experimentálním. V reálných roztocích je nutno nahradit koncentraci a., protoře částice roztoku na sebe vzájemně působí. V roztocích elektrolytů jsou elektrostatické síly mezi ionty, v roztocích neelektrolytů mezimolekulové přitažlivé síly. Číselná hodnota a. závisí na volbě standardního stavu, k němuž se a. vztahuje. U roztoků neelektrolytů se za standardní stav volí ideální roztok, u něhož a = c (nekonečně zředěný roztok = čisté rozpouštědlo). Pro ideální roztok je tedy  γ = 1; čím bude γ < 1, tím bude roztok neideálnější.A. elektrolytu se vyjadřuje a. jeho iontů.

Aktivitní koeficient (γ, f) - poměr mezi aktivitou a anal. koncentrací roztoku. Hodnota a. k. pro elektrolyt se dá teor. vypočítat n. zjistit experimentálně, např. z elektromotorických napětí galvanických článků. A. k. pro neelektrolyty lze zjistit např. měřením snížení teploty tuhnutí roztoku, snížení tlaku par apod. A. k. je číslo bezrozměrné.

Akumulátor - sek. galvanických článek, elektrochem. zdroj proudu. Jsou známy především a. olověné, nikl - železo (Edisonovy), stříbro - zinek a nikl - kadmium.

Albit - křemičitan ze skupiny ↓plagioklasů; okrajový (sodný) člen jejich izomorfní řady. Podílí se na stavbě kyselých hornin a pegmatitů. Krystaly a. se vyskytují v žilách alpského typu v kryst. břidlicích a v hydrotermálních ložiskách; u nás se nacházejí ve Spišsko - gemerském Rudohoří.

Albumáty - soli albuminů (↓bílkoviny)

Alder Kurt - německý vědec, 1901 až 1958, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1950 společně s H. Dielsem za objev syntézy dienů a jejího využití.

Alifatické sloučeniny, acyklické sloučeniny - org. sloučeniny s otevřeným uhlíkovým řetězem. Patří sem zákl. alifatické uhlovodíky nasycené i nenasycené a jejich deriváty. Jejich strukturní vzorce tvoří otevřené řetězce s jednoduchou, dvojnou n. trojnou vazbou, popř. větším počtem dvojných n. trojných vazeb. Patří mezi ně alkoholy, aldehydy, ketony, kyseliny a všechny sloučeniny, které lze odvodit myšlenou substitucí na alifatickém uhlovodíku.

Alizarinová modř - 7,8-dihydroxy-5,6-ftalylchinolin, mořidlové anthrachinonové barvivo (↓anthracen).

Alkalické horniny - horniny se zvýšeným obsahem kysličníků alkálií (K + Na) - 10 až 15 hmotn. %. Obsahují alk. živce n. zástupce živců (nefelin, leucit) a alk. pyroxeny a amfiboly. Podle výskytu se rozlišují a. h.hlubinné (alk. žuly, syenity, nefelinické syenity, esexity, therality) a vyvřelé (fonolity, tefrity, bazanity, limburgity, nefelinity, leucitity, nefelinické a leucitické čediče). U nás jsou zejména v Českém středohoří a v Dloupovských vrších. Jsou značně rozšířené v oblasti Tichého oceánu.

Alkalické reakce - reakce, které probíhají v prostředí s pH vyšším než 7.

Alkálie - sloučeniny alk. kovů, zejm. sodíku a draslíku, s hydroxidovými skupinami.

Alkoholýza - štěpení chem. vazby působením ethanolu. A. je obdobou hydrolýzy. Katalyticky lze a. urychlit přídavkem malého množství kyselin n. alk. louhů. Při a. esterů nastane přeesterifikace, tj. výměna alkoxylových skupin mezi alkoholem a esterem, přičemž vzniká rovnovážná směs: dva alkoholy a dva estery. V případě a. tuků a olejů dochází ke vzájemné reakci mezi glyceridy a alkoholy. V důsledku vzájemné záměny skupin mastných kyselin a alkoholů se při této reakci tvoří nové glyceridy n. jiné estery odlišného složení. Používá se k zušlechťování tuků a olejů.

Alonž (franc. alonge) - destilační nástavec, obvykle zobákovitě zahnutý. Připevňuje se k chladiči zátkou n. zábrusem a slouží k vedení destilované kapaliny do předlohy.

Aloxan - cyklický ureid, mesoxalylmočovina.

Alumosilikáty, alumokřemičitany - minerály, v nichž hliník zastupuje křemík v křemíko-kyslíkových tetraedrech (slídy, chlority, amfibol obyč., augit). Patří sem mnoho důležitých horminotvorných minerálů (s koordinací 4), zejm. živce, zástupci živců a zeolity.

Amalgámy - slitiny kovů se rtutí. Rtuť se velmi lehko slévá s Na, K, Ag, Au a se Zn, Cd, Sn, Pb; Cu musí být jemně rozptýlená; Mn, Fe, Co, Ni se s rtutí neslévají vůbec. Na rozdíl od jiných slitin jsou mnohé a. již při obyč. teplotě tekuté n. měkké. A. vznikají většinou přímým stykem kovů se rtutí, jiné se připravují elektrolytickým vylučováním kovů z roztoku na rtuťové katodě. Podobný děj probíhá při ↓polarografii. A. se prakticky využívají v elektrochemii. Chem. charakter a. odpovídá povaze ostatních kovů ve slitině; část. jsou a. roztoky příslušných kovů ve rtuti, často však vznikají stechiometriké chem. sloučeniny (zejm. s prvky I. skupiny period. soustavy).

Amfibolity - metamorfované horniny tvořené hlavně z amfibolů a živců (plagioklasů). Vznikají regionální přeměnou starých bazických hornin zejm. diabasů.

Aminace - zavedení aminoskupiny do molekuly org. sloučeniny místo vodíku, halogenu, hydroxylové skupiny, sulfoskupiny atd. působením amidů, alk. kovů, amoniaku, prim., resp. sek. aminů. Mezi typické a. patří působení natriumamidu na heterocyklické zásady (pyridin, benzimidazol apod.) za vzniku α-aminoderivátů (↓Čičibabinova reakce), přeměna naftolů na aminonaftoly (↓Buchererova reakce), alkylace amoniaku atd.

Aminolýza esterů, ↓aminolýza - reakce esterů s amoniakem n. prim. aminy za vzniku amidů kyselin.

Amonifikace - aerobní n. anaerobní rozklad org. dusíkatých látek bakteriemi za uvolňování amoniaku.

Amorfní stav - stav látky, při němž jsou molekuly rozloženy neuspořádaně (v protikladu s krystalickým stavem) a látka jeizotropní. V a. s. jsou plyny, téměř všechny kapaliny i značný počet tuhých látek (např. sklo, amorfní polymery).

Anaforéza - pohyb koloidních částic v homogením el. poli směrem k anodě.

Analytická chemie - věda zabývající se zkoumáním chem. složení látek na základě chem. rozboru zkoumané látky. Kval. analýzou se zjiš'tuje, jaké prvky, molekuly n. sloučeniny obsahuje zkoumaná látka. Kvant. analýzou se stanoví koncentrace, popř. množství zjištěného prvku n. sloučeniny ve zkoumané látce. Při kval. analýze se jednotlivé složky vzorku dokazují, v kvant. analýze se stanovují. Oba způsoby se vzájemně doplňují. - V kval. analýze se sledují změny, které nastávají ve zkoumané látce působením fyz. n. chem. vlivů, např. při zahřívání či působením činidel. Když není zkoumaná látka v roztoku, mluvíme o ↓zkoušce suchou cestou, jestliže rozbor provádíme v roztoku zkoumané látky, mluvíme o rozboru mokrou cestou (↓oddělování aniontů, ↓oddělování kationtů). Zkoušky suchou cestou jsou orientační, předběžné. Org. sloučeniny se vyznačují speciálními vlastnostmi, a proto se zkoumají jinými anal. metodami než sloučeniny anorg. A. ch. kvalit. se dělí na anorg. a ↓org. analýzu. - Úkolem kvant. analýzy je stanovit vzájemný poměr složek látky zjištěných kval. analýzou. Kvant. rozbory provádíme u látek, jejichž složky již známe. V a. ch. kvant. se používají metody chem., fyz., resp. fyz. chem. Chem. metody jsou založeny na reakcích probíhajících kvant., tzn. reakcích, jež lze vyjádřit chem. rovnicí, která je základem výpočtu. Jsou to ↓odměrná analýza (titrace) a ↓vážková analýza (gravimetrie). ↓Fyz. a fyz.-chem. metody jsou založeny na měření a sledování určitých mech. (fyz.) vlastností, jež jsou v mat. vyjádřitelném vztahu ke koncentraci stanovované látky. Volba metody závisí na požadované přesnosti, na povaze analyzované látky, na možnosti použití dané metody atd.

Andesit - vyvřelá středně bazická porfyrická hornina bez křemene, s obsahem plagioklasů (zejm. andesinu), biotitu, amfibolu a pyroxenu. Používá se ho ke stavebním účelům (na meliorace a stavby silnic). Je to nejčastější hornina vulkanických pohoří světa, u nás se vyskytuje v Štiavnickém Rudohoří, v oblasti Pol'any a v Tokajských horách.

Anfinsen Christian Boehmer - americký biochemik, 1916-1995, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1972,  studoval vztahy mezi strukturou a funkcí enzymů.

Angulární anelace aromatických uhlovodíků - vytvoření kondenzovaných arom. sloučenin spojením tří n. více benzenových jader (např. fenanthren) jiným způsobem než v jednom směru.

Anilinový bod - nejnižší teplota, při níž je zkoumaný vzorek nafty, benzínu atd. dokonale mísitelný se stejným objemem anilinu. Podle a. b. se posuzují paliva pro naftové motory.

Anizotropie - rozdílnost vlastností (opt., mech. aj.) v geometricky různých směrech, např. krystaly mají různé hodnoty roztažnosti n. různé hodnoty indexu lomu podle různých os.

Anorganická chemie - věda o chem. prvcích a jimi tvořených chem. sloučeninách. - Jedním z hlavních úkolů a. ch. je všestranné studium chem. i fyz. vlastností prvků a sloučenin, studium nejen jejich struktury, ale také chem. reakcí, kterých se zúčastňují. K řešení těchto úkolů se v současné a. ch. využívají teor. představy a metody fyziky, fyz. chemie, krystalochemie, jakož i jiných oblastí chemie - anal., koloidní a radiochemie. A. ch. rozpracovává a vědecky zdůvodňuje způsob vzniku nových látek, z nichž mnohé mají vlastnosti důležité u materiálů uplatňujících se v současné technice (mech. pevnost, žárovzdornost, stálost vůči účinku agresivního prostředí a radioaktivnímu záření). Základem a. ch. (i dalších oblastí chemie) jsou chem. slučovací zákony (↓Daltonovy zákony) a period. zákon.

Antihmota - nespr. název pro ↓antilátku.

Antilátka - 1. látka sestávající z antičástic. Při styku látky s a. probíhá proces ↓anihilace. Předpokládá se, že existují celé galaxie vytvořené z antilátek. Je zřejmé, že pojem a. je rel., tj. a. se vždy může považovat za prvotní a potom látka, která se považovala za prvotní, bude ve vztahu k ní a.; 2. ↓imunochemie.

Antimalarika - chemoterapeutika používaná při léčbě n. prevenci malárie. Nejdůležitější jsou: ↓chini, 2-methoxy-6-chlor-9-(4-diethylamino- -1-methylbutylamino)-akridin (chinakrin, atebrin), N-1-(p-chlorfenyl)-N- -isopropyl-buguanid (paludrin), 6-metoxy-8-(1-methyl- -4-diethlyaminobutylamino)-chinolin (pamachin) a 2,4-diamino-5-(p-chlorfenyl)-6-ethylpyrimidin (pyrimethamin).

Antipyretika - léčiva působící proti horečce, často totožná s analgetiky skupiny anilinové, pyrazolonové, salicylové a chininové (↓analgetika).

Antireumatika - skupina léčiv účinných proti reumatickým onemocněním, např. kyselina salicylová, chini, amidopyrin, piperazin, indomethacin.

Antiseptika - skupina léčiv, které ničí mikroorganismy a jejich spóry, resp. zastavují jejich růst. Užívají se povrchově.

Antiskabiosa - skupina léčiv používaných k terapii svrabu (scabies), jsou to např. deriváty kyseliny benzoové.

Antitusika - léčiva snižující dráždění ke kašli, např. soli kodeinu, některá smáčedla, rostlinné extrakty apod.

Antocyaniny, antocyany - glykosidická rostlinná barvia, ve kterých aglykony, nazývané antocyanidiny, jsou hydroxyderiváty 2-fenylbenzopyryliových solí. Pestrobarevnost květů a plodů závisí v podstatě na třech antocyanidinech: pelargonidinu, cyaninu a delfinidinu, která se od sebe liší počtem hydroxylových skupin. Jsou to ve vodě rozp. látky, jejichž disociace a barva se mění v závislosti na pH prostředí. V kyselém prostředí existují jako oxoniové kationty (červené); v neutrálním volné, bez náboje, s chinoidní strukturou (fialové až modré); v zásaditém jako fenolátové anionty (modré).

Arbitrážní analýza - analýza provedená rozhodčím analytikem (anal. laboratoři); rozhodnutí sporu mezi dvěma stranami uvádějícími nesouhlasné výsledky chem. rozborů určitého materiálu. A. a. provádí analytik schválený oběma spornými stranami a používá přitom standardních metod.

Arkóza - sediment stmelený z několika minerálů, obsahující živec, křemen a slídy.

Arrhenius Svante August - švédský vědec, 1859-1927, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1903. Vypracoval teorii elektrolytické disociace, teorii reakční rychlosti. Zabýval se i imunologií a vznikem života na Zemi.

Arzoly - směs vysokovroucích arom. uhlovodíků s b.v. 150 až 200 °C, používaná v průmyslu nátěrových hmot.

Asfalt - přír. n. umělá směs bitumenu a miner. látek se stopami sloučenin vanadu.

Aston Francis William - anglický vědec, 1877-1945, laureát Nobelovy ceny za chemii z r. 1922. Zkonstruoval hmotn. spektograf a jím prokázal existenci izotopů (nejdříve neonu).

Asymetrie molekul - nesouměrnost prostorového rozložení atomů v molekule. Asymetrické molekuly nemají ani střed ani rovinu souměrnosti. Nejjednodušší molekula bez uvedených prvků souměrnosti musí obsahovat čtyři atomy (třemi atomy je možné vždy vést rovinu souměrnosti). Asymetrické molekuly mohou mít zvláštní druh prostorové souměrnosti - při tvorbě izomerů (↓izomerie), vznikající zrcadlením molekuly v některé rovině, jež není prvkem souměrnosti.

Atomové číslo (Z), protonové číslo - číslo dané počtem protonů v jádru. Určuje i počet obalových elektronů neutrálního atomu. H. Moseley nahradil tímto pojmem pořadové číslo prvků v period. tabulce (↓Moseleyův zákon).

Atomový (molární) objem - objem jednoho molu atomů daného prvku; podíl mezi objemem prvku a jeho látkovým množstvím je period. funkcí protonového čísla. Jeho hodnota se rovná součinu rel. mol. hmotn. a měrného objemu. Každá alotropická modifikace prvku má svůj a. (m). o. Poměr a. (m). o. a ↓Avogadrovy konstanty udává prostor, který zabírá jeden atom. Molární objem sloučeniny je přibližně součtem a. (m.) o. prvků tvořících molekulu této sloučeniny.

Autokláv - tlakový přístroj používaný při syntézách a ke sterilizaci (zejm. párou). Vertikálního a. se používá v ordinacích, v ambulancích, lékárnách a laboratořích; rotačního a. se používá v chem. laboratořích při syntetických reakcích; výkyvného a.možno použít při všech chem., farmaceutických a biol. pracích. A. se používá pro reakce probíhající za vysokých tlaků a teplot.

Autolýza - rozpouštění buněčné struktury působením vlastních hydrolytických enzymů buňky (katepsinu, ribonukleasy, desoxyribonukleasy, fosfatasy a fosfolipasy). K a. dochází v buňkách odumírajících organismů. Pro a. je optimální anaerobní prostředí a teplota 35 až 40 °C. Vpraxi se využívá a. k silážování krmiva, fermentaci čaje, tabáku apod.

Avogadro Amadeo - italský fyz. chemik, 1776-1856, vyslovil ↓Avogadrův zákon.

Azeotropická destilace - způsob oddělování těžko oddělitelných látek využíváním vlastností azeotropu. A. d. umožňuje oddělovat směsi tekutin s malou rel. těkavostí složek  (které se norm. ↓rektifikací obtížně a nákladně oddělují) n. dokonce i ↓azeotropní směsi (jež se norm. ↓destilací nedají vůbec rozdělit). K původní binární směsi se obvykle přidá těkavější složka, která tvoří s původními složkami binární n. ternární azeotrop. Když vzniká binární azeotrop, těkavá složka destiluje vrchem kolony a spodem odchází čistá druhá složka méně těkavá. Vznikne-li ternární azeotrop, musí být jeho složení (tj. poměr původních složek bináru) jiné než složení původní směsi, takže nadbytečná složka se od azeotropu může oddělit destilací, neboť systém, jenž vznikl přidáním třetí složky, má rel. těkavost mnohem větší než původní binár. Oddestilovaný azeotrop se obvykle po ochlazení rozdělí na dvě kapalné fáze různého složení. Fáze bohatá na třetí (přidávanou) složku se vrací zpět do systému a fáze bohatá na druhou složku bináru se dále odděluje vhodným způsobem.

Azeotropická esterifikace - esterifikace, při které se reakční voda odstraňuje azeotropickou destilací (např. destilace ethylalkoholu s benzenem); uplatňuje se při výrobě esterů z netěkavých n. málo těkavých kyselin a alkoholů.

Aziny - org. heterocyklické sloučeniny s více heteroatomy v šestičlenném kruhu. Podle počtu atomů dusíku se rozlišují diaziny, triaziny a tetraziny. A., které obsahují kromě dusíku vázaného v kruhu i kyslík, jsou oxaziny, a. se sírou thiaziny.

Azoly - pětičlenné heterocyklické sloučeniny s více heteroatomy v pětičlenném kruhu.

Azuleny - modře zbarvené uhlovodíky s kondenzovaným sedmičlenným jádrem s pětičlenným cyklem. Chem. jsou poměrně málo stálé. Chamazulen se nachází v heřmánku. Působí regeneračně na kůži a sliznice.